Převrat v hnutí Úsvit je dobrou příležitostí k zamyšlení. Nikoli nad budoucností jeho předsedy a rebelů, ale nad idejemi přímé demokracie. Představují totiž pokušení pro mnoho občanů.
… Jako jeden z argumentů ve prospěch přímé demokracie Okamura používá příkladu Švýcarska, kde skutečně přímá demokracie funguje a má dobrou tradici. Zapomíná však na to, že tento příklad a tato tradice nemusejí být přenositelné do společností jiných. To je omyl mnohých. Někteří například obdivují skandinávský sociální model a chtěli by jej přenést k nám. Ono by to šlo – kdyby u nás žili Skandinávci. Jenže naši lidé mentalitu Skandinávců nemají – s ochotou platit vysoké daně a neochotou ke korupci –, proto u nás skandinávský model fungovat nebude. Stejně tak britský model, tedy absence psané ústavy, by v téměř kterékoli jiné společnosti byl nástrojem ke katastrofě, ke svévolné moci státu nekorigované a nesvázané ústavou. Že to v Británii na základě tradic a precedentů funguje, neznamená, že bude i kdekoli jinde.
Švýcarský unikát
Švýcarsko je naprostý unikát. Země, v níž před vynálezem současné dopravy trvala cesta z jednoho alpského údolí do druhého několik dní, v níž se mluví minimálně čtyřmi jazyky a lidé vyznávají několik náboženských denominací, a přitom mají silnou společnou švýcarskou identitu; něco takového nikde jinde nefunguje.
Je to země, kde se lidé v kantonech velice dobře znají – více než spoluobčané v jiných zemích. A za své životy a bezpečnost si vzájemně ručí: výdaje na obranu jsou vysoké, muži povinně vlastní zbraně a celé vesnice dohromady děla či houfnice – uložené v částech na různých místech, jež však lze snadno složit do funkční těžké zbraně. Je to jedna z nejvíce vyzbrojených populací střelnými zbraněmi na světě – a zároveň s nízkou incidencí vražd.
Je to země, v níž 25. července 1940 – uprostřed 2. světové války, v době, kdy Francie již padla a byla okupovaná a kdy začínala letecká bitva o Británii a Hitler zvažoval obsazení Švýcarska – vrchní velitel švýcarské armády generál Henri Guisan sezval všechny švýcarské důstojníky, celý důstojnický sbor, na pláň Rütli nad Luzernským jezerem, kde se podle legendy v roce 1291 zástupcové tří kantonů sešli a přísahali si loajalitu, čímž vznikl zárodek budoucí švýcarské konfederace.
Lidé s touto mentalitou, kteří jsou osobně ochotni bránit svou zemi do poslední kapky krve, o ní mohou odpovědně spolurozhodovat v referendech
Na této pláni v široce medializovaném projevu Guisan důstojníkům oznámil, že Švýcarsko se bude bránit nacistické agresi za každou cenu, nikdy se nevzdá, v případě okupace přejde na guerillovou válku, a svým důstojníkům rozkázal, že mají bojovat do posledního náboje – a když jim munice dojde, nasadit bajonety a bojovat dál. Dodal, že v decentralizovaném Švýcarsku nebude mít autoritu podepsat kapitulaci ani federální prezident, a kdyby náhodou rozhlas občanům tvrdil, že kapitulace byla uzavřena, mají to považovat za lži nepřítele a bojovat až do konce.
Tento projev zapůsobil na mnohé, včetně Hitlera, který sice věděl, že Švýcarsko by nakonec dobil, ale za cenu neúměrných ztrát, a proto se rozhodl jej zatím nechat být s tím, že se s ním vypořádá, až válku v Evropě vyhraje. K tomu už jaksi nedošlo.
Vidíme, že švýcarský přístup byl úplně jiný než náš v téže době. Lidé s touto mentalitou, kteří jsou osobně ochotni bránit svou zemi do poslední kapky krve, o ní mohou odpovědně spolurozhodovat v referendech. Míra důvěry mezi nimi a spoluodpovědnosti jednoho za druhého je tak vysoká, že výsledky referend budou odpovědné.
… A tím se dostáváme k druhé zásadní výhodě demokracie zastupitelské nad demokracií přímou: zodpovědná rozhodnutí jsou někdy nepopulární, a přesto jsou správná. V referendu z principu věcí nikdy neprojde nic nepopulárního – vždy jen to, co je u většiny hlasujících populární. Ale zodpovědná politika si občas vyžaduje nepopulární opatření – a ta jsou možná v demokracii reprezentativní.
Poslanec, senátor, prezident udělají to, co považují za správné – a mají naději, že do dne příštích voleb se správnost jejich rozhodnutí projeví. Anebo mohou doufat, že své voliče o svém názoru přesvědčí a voliči je za jejich statečnost a principiální postoj odmění. Nebo taky ne a zvolí si zastupitele jiné. Poslanec ale bude vědět, že udělal to, co považoval za správné.
Politik, chce-li být státníkem, musí dostat šanci realizovat svůj program, a ví, že to obsahuje aspekty nepopulární i populární. Nepopulární se projeví dříve, populární většinou až později.
V tomto ohledu se jeví druhá část Okamurovy přímé demokracie – odvolatelnost zastupitelů – jako ta největší zhůvěřilost. Politik, chce-li být státníkem, musí dostat šanci realizovat svůj program, a ví, že to obsahuje aspekty nepopulární i populární. Nepopulární se projeví dříve, populární většinou až později. Jenže v momentu, kdy by politik činil kroky nepopulární a byl okamžitě odvolán, neměl by šanci svůj program realizovat, aby po čtyřech letech všichni viděli jeho výsledky.
… A nikdo jiný to už ani nebude zkoušet. Politici nebudou státníky, nýbrž bezpáteřními lidmi bez názoru, kteří budou neustále strkat nasliněný prst do větru, aby zjistili, odkud momentálně vítr fouká. A kam vítr, tam plášť...
Odvolatelnost politiků předčasně bude znamenat, že z politiky vymizí veškerá statečnost, odvaha a principiálnost. Ano, politici mají být odvolatelní – ale až v řádných příštích volbách. Nikoli uprostřed volebního období; tak by se odpovědná politika s určitou časovou perspektivou jdoucí za horizont dneška dělat nedala.
Když Okamura chce, aby přímá demokracie u nás fungovala jako ve Švýcarsku, musel by nejdřív osídlit českou kotlinu Švýcary. Anebo alespoň dosáhnout toho, aby naši lidé měli mentalitu Švýcarů. Pokud se mu to nepovede – a já jsem k jeho schopnostem předělat náš národ na Švýcary skeptických –, bylo by zavedení přímé demokracie u nás vykročením k vládě emocí, nálad, davů, demagogie a neodpovědnosti. Důvodů je několik.
Seriózní myslitelé v pohledu na selhání přímé demokracie považovali za její největší vadu nevzdělanost občanů a jejich následnou tendenci podléhat emocím a demagogům.
Burke napsal, že reprezentant „... má povinnost obětovat svůj klid, své potěšení, svou spokojenost těm jeho voličů; a především, vždy a ve všech případech upřednostňovat jejich zájmy před svými. Ale své názory, svůj úsudek, své svědomí jim obětovat nesmí, ani žádnému jinému člověku či skupině osob… Váš zastupitel dluží vám, svým voličům, nejen svou pracovitost, ale i svůj úsudek; a zradil by vás, nikoli vám sloužil, kdyby ho obětoval vašemu mínění...“
Politické šance a naděje Úsvitu a Okamury mohou být různé, příliš valné už ale asi nebudou. Nejspíš půjdou dolů vodou. Jeho nápady na přímou demokracii a odvolatelnost zastupitelů by ale pro dobro země měly být v hluboké vodě utopeny. A ještě předtím, pro jistotu, zaškrceny.
* * *
Předseda Úsvitu Okamura se veřejně diví, že je jeho strana ve finančním mínusu?! Toto když prohlásí jakýkoliv předseda strany, tak má okamžitě odstoupit pro naprostou neschopnost, pokud není i on sám zlodějem či všehoschopným. Naštěstí už přestal zveřejňovat videa ze zahraničních cest, hotelů a ukazovat „jak se stará o občany a myslí na ně“. Neskutečný populista, manipulátor a „prázdná bublina“. Úsvit i on v politice skončí. Věřím, že v příštích volbách už bude půjde volit podstatně více občanů a podstatně méně těch, co volí takovéto populisty a podvodníky s důvěrou neinformovaných a nevzdělaných voličů.
Jan Šinágl, 1.3.2015
Komentáře
Pravda o té věci je tedy takováto.
Jo a tomu pánovi, co to psal:
dobít můžete třeba akumulátor, případně svou nevěrnou manželku, jste-li surovec. Dobýt území, vítězství apod., tam pište prosím ypsilon (ať nevypadáte jako d.....).
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.