Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Prerov 18 hromadny hrob… Hrůznost komunistického systému si uvědomíme, když člověk, který zavinil zavraždění jejichPrerov 11 hrbitov Pafcugovi 190615 prarodičů, byl za totality „uctívanou“ osobou! Uctíván skutečně byl, ale NKVD! Když mělo dojít krátce po masakru k vyšetření čs. orgány za doprovodu dvou ruských důstojníků, ukázal oběma Pazúr nějaký papír, načež oba obratem odešli společně s doprovodem čs. orgánů. Skutečné pozadí masakru tak zůstává stále neodhaleno. To, že zapadal do ruské strategie, kdy už NKVD úzce spolupracovalo s KSČ, je velmi pravděpodobné, ba jisté.        

Historik František Hýbl o masové vraždě 267 obětí na Švédských šancích před 70 léty

Přerov - Je to přesně sedmde­sát let, co na Švédských šan­cích za Přerovem vyhasly ži­voty 267 nevinných lidí. Hro­madná poprava mužů, matek a malých dětí, mezi nimiž byli i kojenci, nemá v poválečné his­torii naší země obdoby. Jaký byl hlavní motiv vrahů? Jak se dnes na tuto hrůznou událost dívají pozůstalí obětí? Podle historika Františka Hýbla vedla k neopodstatněnému sa­distickému aktu msty vystup­ňovaná protiněmecká nená­vist po skončení války.

Můžete popsat celý průběh dra­matické noci z 18. na 19. června 1945? A jakou roli měli v této tragédii obyvatelé nedalekých Lověšic?

Po osmé hodině večer na­vštívil poručík Karol Pazúr Místní národní výbor v Lověšicích, jehož plé­num právě zasedalo, a požádal jeho před­sedu JUDr. Antoní­na Mikloše, aby mu dal k dispozici deset až patnáct místních občanů k vykopání hro­bu. Zdůvodnil to tím, že dostal rozkaz zastře­lit pět až šest příslušníků SS. Lověšický předseda nej­prve nabídl vojákům pat­řičné nářadí. Pazúr však tr­val na svém požadavku. Plénum tedy navrhlo asi třicet osob, které pak obešel obecní sluha Josef Skalka. Brzy se začali scházet před budovou MNV muži s rýči, lopatami a krumpáči. Mnozí dokonce pod pohrůž­kou, že když se práce nezú­častní, budou zastřeleni. O připravovaném činu sloven­ských vojáků chtělo lověšické představenstvo nejprve infor­movat ONV v Přerově. Bylo pozdě večer, telefonní spojení nefungovalo a mezi místním obyvatelstvem, které bylo svědky nelidského zacházení příslušníků SS při projíždění transportu vězňů a zajatců, se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten jet do Přerova.

Lověšičtí občané měli také v živé paměti smrt čtyř svých spolu­občanů, kteří byli zastřeleni Němci 1. května 1945. Lověšické občany vedl z rozhodnutí MNV Oldřich Zezula. Mnozí z nich šli s vědo­mím, že jdou kopat jámu pro uhynulé koně. Hrob o rozmě­rech 17 x 2 x 2 metru se na­cházel na parcele číslo 673, je­jímž majitelem byl Josef Skácelík z Bochoře, a pole měl pronajaté rolník z Újezdce Jan Ro­lem, Kopalo ho celkem 27 mužů. Pouze na deset mi­nut je vy­střídalo pár mužů ze skupiny slovenských Němců. Byl vykopán v jednu hodinu po půlnoci 19. června 1945. Nikdo z lověšických občanů se ne­směl vrátit domů, proto­že okolí bylo obklíčeno vojen­skou patrolou a hrozilo ne­bezpečí zastřelení. Většinou stáli nebo leželi asi 150 metrů od jámy, pozorovali a poslou­chali běsnící vojáky. Ještě předtím, než byl hrob vykopán, vedli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky transport slovenských Němců v čtyřstupech z lověšického přednádražního prostoru k místnímu hřbitovu, a odtud k prvním domkům do Horní Moštěnice a pak zase zpátky ke kamennému kříži na lověšické křižovatce, odtud šel po skupinách nahoru polní ces­tou ke Švédským šancím.

Vražedný tříhodinový akt prováděli za měsíční noci slo­venští vojáci a z lověšických občanů pouze František Vaculík, jenž v té době konal vo­jenskou službu v přerovské posádce. Sám zastřelil tři ne­bo čtyři osoby. Všechny oběti se musely svléci do spodního prádla, odevzdat peníze, šper­ky, vkladní knížky a pochopi­telně i osobní doklady, které byly na místě spáleny. Zvlášť aktivní byl četař absolvent Bedřich Smetana - alias Friedrich Schnitzer. Spolu s velitelem Karolem Pazúrem byli hlavními aktéry celé exe­kuce. Akt pomsty skončil asi ve 4.30 hodin. Hromadný hrob byl zasypán třiceticentimet­rovou tenkou vrstvou hlíny. Lovešičtí muži skončili práci v pět hodin. Teprve pak se všichni odebrali do svých do­movů. Zbylé šatstvo naložil na vůz Miloš Janda, pomáhal mu při tom z příkazu slovenského vojína také Josef Černoch a náklad odvezli na dvůr lově­šického MNV, kde byly věci rozdány obyvatelům obce. Slovenští vojáci si na místě hned vzali tom, co se jim hodilo, zvláště pak zlato, hodinky, peníze a boty. Vše složili do vlaku, který odjel 19. června 1945 v 19.15 hodin směrem do Bratislavy. Bylo to v době, kdy se již celou záležitostí za­čala zabývat přerovská kri­minální služba spolu se dvě­ma příslušníky sovětské NKDV. Podle zprávy Okresní kriminální úřadovny v Pře­rově z 10. července 1947 bylo „zastřeleno ze vzdálenosti jednoho metru zezadu ranami do týla 255 osob.“ Ve skuteč­nosti jich bylo 267! Z velké části se přitom jednalo o ženy s dětmi - popravených žen bylo 120 a dětí 74.

Na jaká svědectví jste během svého dlouholetého badatelské­ho úsilí, které vyústilo ve vydání publikace „Krvavá noc na Švéd­ských šancích" narazil? Co vás osobně nejvíce překvapilo?

Od přátel a známých jsem získal autentická svědectví, která pak v úplnosti v závěru knihy otiskujeme. Jde především o Podání JUDr. Františ­ka Doležela z roku 1968, Jose­fa Kubika, Jana Kodaje, Vác­lava Obadálka a Floriana Za­pletala. Nesmírně cenné bylo studium archiválií ve Státním okresním archivu v Přerově a především pak v Archivu mi­nisterstva vnitra v Praze, kde jsem získal informace o exhumaci z roku 1947 a uložení mužských těl na městském hřbitově v Přerově a popelu žen a dětí z olomouckého kre­matoria ve dvou zinkových bednách v blízkosti hrobu číslo 191 v sektoru XXIII na hřbitově v Olomouci-Neředíně. Nepříjemně mě ale pře­kvapily reakce některých lidí z našeho regionu na tuto ma­sovou loupežnou vraždu a je­jich nekritické příspěvky v novinách.

Pátral jste i po tom, jaké byly skutečné motivy jednání hlavní­ho iniciátora tohoto aktu - slo­venského zpravodajce Karola Pazúra? Co to bylo za člověka?

Karol Pazúr se narodil 26. února 1917 v Krompachoch. Osmileté základní vzdělání si doplnil dvouletou návštěvou odborné pokračovací a rokem gremiální školy. Nejprve se učil holičem, na­konec se stal knihařem-zlatičem. Slovem a písmem uměl maďarský, německy, ruský a částečně i polský. Velmi dob­ře hrál kopanou a stolní tenis. Jako člen Hlinkový gardy se Karol Pazúr dobrovolně při­hlásil nejen na práce do Ně­mecka, ale i do řad Rychlé divize proti Sovětskému svazu. Zde pak přešel do Rudé armá­dy a pak se dostal do nově se formující vojenské jednotky československého vojska v zahraničí.

Na návštěvách Bratislavy jsem se několikrát sešel s vo­jenským prokurátorem, gene­rálem justice JUDr. Antonem Rašlou, který se nejvíce za­sloužil o to, že byl Pazúr na­konec odsouzen. Často jsme hovořili o tomto bezcitném vrahovi, který střílel v hrobě i batolata lezoucí po tělech za­střelených žen. Vzpomněl si také na své setkání s Pazúrem v Sušici u příležitosti 20. vý­ročí osvobození Českosloven­ska, kde vedl jako místopřed­seda Slovenských protifašis­tických bojovníků jednu dele­gaci ze středního Slovenska.

Motiv jeho činu byl jedno­značný: oloupit zavražděné o zlato a peníze a následně za­hladit proněmecké stopy nejen své, ale i příslušníků vlastní rodiny. Rašla se ve vzpomínkách zmiňuje také o soudním procesu s Pazúrem, kde na otázku, proč vojáci vraždili i děti, chladnokrevně odpověděl: „Když jsme jim za­střelili rodiče, tak co jsme s nimi měli dělat?“ Pazúr byl notorický alkoholik a na ná­sledky konzumace alkoholu také nakonec zemřel na cirhózu jater, a to 25. dubna 1976. Po církevním obřadu byl po­hřben na evangelickém hřbi­tově v Banské Bystrici.

Jedna z pozůstalých nechala z vlastních finančních zdrojů opravit pietní místo na měst­ském hřbitově v Přerově. Jezdí k nám příbuzní obětí často?

Hřbitovní místo, kde se na­chází ztrouchnivělý dřevěný kříž a sokl hrobu v černé žule, nechala na své náklady zho­tovit paní PhMr. Mária Pafčugová, majitelka lékárny Ave Maria ve slovenském Trenčíně. Do Přerova jezdí s rodinou každý rok, stejně jako celá řada pozůstalých obětí.

Jak se dnes dívají na tuto hrůz­nou událost obyvatelé Dobšiné a dalších obcí, ze kterých oběti pocházely?

Z mého pohledu, jak jsem zjistil při návštěvě Dobšiné, se jizvy vztahů obou národ­ností stále ještě nezahojily, což je logické a pochopitelné. Lze doufat, že se to zlepší až v další generaci.

Zpět k vaší nové publikaci. Mů­žete přiblížit, co všechno obsa­huje?

Kniha má 10 kapitol. Úvod­ní část se věnuje tomu, jak vypadalo město Přerov a jeho okolí v průběhu a především na konci druhé světové války. Další část přibližuje otázku Benešových dekretů a proble­matiku odsunu Němců z čes­koslovenského území. Jedna z kapitol má název „Excesy na obyvatelích německé národ­nosti v Čechách a na Moravě po skončení války“. Kniha se podrobně zabývá masovou vraždou 267 obětí z řad slo­venských karpatských Němců a jiných národností na Švéd­ských šancích. Je v ní zveřej­něn nejen úplný seznam všech obětí, ale i seznam ob­čanů Lověšic, kteří byli při­nuceni kopat společný maso­vý hrob. Zabývá se rovněž vyšetřováním tohoto excesu a soudem s Karolem Pazúrem. Podstatnou informací je i to, že se československá společ­nost veřejně dozvěděla o této hromadné vraždě až po listo­padu 1989. Součástí je i bohatá obrazová příloha.

Kde bude kniha k dostání?

Bude ji možné zakoupit v městském informačním cent­ru, které je v Městském domě v Přerově.

Budete se tomuto tématu dál věnovat? Nebo vás lákají jiné oblasti historie?

Pravděpodobně ano, ale ve zkrácené podobě a bez úvod­ních třech kapitol. Nejprve chci ale vydat velkou monografii o profesoru Janu Ha­velkovi, jehož životem a dílem se zabývám více než půl stole­tí, a pak historii rodu Hévin de Navarrů, majitelů citovského zámku a velkostatku.

Přerovský a hranický deník, Petra Poláková-Uvírová, 19.6.2015

* * *

Prerov 12 hrbitov Pafcugovi detail 190615S paní Pafčugovou a její dcerou jsem se setkal. Výjimeční lidé. Její syn pracuje např. jako primář na klinice popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Královské Vinohrady v Praze. Pomníček byl ještě před rokem v hrozném stavu. Zpracovala projekt na nový, větší, se žulovým křížem a sochou Ježíše Krista. Bohužel se jí záměr nepodařilo prosadit. Veškeré náklady uhradila ze svých peněz. Nebylo to jistě málo, ale kameník jí vyšel maximálně vstříc. Je smutné, že se nenašel nikdo, kdo by jí veřejně při pietním aktu poděkoval…

Hrůznost komunistického systému si uvědomíme, když člověk, který zavinil zavraždění jejich prarodičů, byl za totality „uctívanou“ osobou! Uctíván skutečně byl, ale NKVD! Když mělo dojít krátce po masakru k vyšetření čs. orgány za doprovodu dvou ruských důstojníků, ukázal oběma Pazúr nějaký papír, načež oba obratem odešli společně s doprovodem čs. orgánů. Skutečné pozadí masakru tak zůstává stále neodhaleno. To, že zapadal do ruské strategie, kdy už NKVD úzce spolupracovalo s KSČ, je velmi pravděpodobné, ba jisté.   

     

Jan Šinágl, 22.6.2015

* * *

Facebook: POMNÍK NA ŠVÉDSKÉ ŠANCE

* * *

Pietní akt u pomníčku obětem na Švédských šancích na přerovském hřbitově

Kopat hromadný hrob muselo 27 mužů z Lověšic

Křest knihy „Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova 18. a 19.června 1945“

Krvavá noc na Švédských šancích nedaleko Přerova 18. a 19.června 1945

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 5.00 (1 Vote)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)