Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Cílem zákona o státní službě bylo depolitizovat státní správu, posílit její profesionální charakter a stabilitu a též zvýšit i její efektivitu. A jak to vypadá ve skutečnosti? - Rozhodně tak nemáme státní správu nepolitickou; proto zůstává sama budoucnost služebního zákona nejasná. Těžko si představit, že by po případné změně vládních stran noví ministři svodům na přeobsazení některých pozic odolali.

… Se zákonem počítá od roku 1993 naše ústava a jeho první verze byla schválena k roku 2004. Všechny vlády bez ohledu na jejich politické složení však její reálnou účinnost odsouvaly, celkem se tak stalo pětkrát. V tichosti byla tato první verze zrušena až nyní, aniž by kdy začala fungovat. … Česká republika měla vznik a přijetí služebního zákona daný jako povinnost při vstupu do Evropské unie. Není proto divu, že unijní orgány považovaly jeho neustálé odkládání za velký problém. Funkční zákon se nakonec stal nepřekročitelnou podmínkou pro čerpání evropských fondů do roku 2020.

Hrozba, že by Česká republiky o část ze 700 miliard korun přišla, byla silným motivačním faktorem. Vláda musela při přijímání zákona čelit ostrým námitkám opozice včetně hrozby obstrukcí. Nakonec bylo dosaženo konsensu, což je ve sněmovní historii poměrně nevídaná věc.

… Hlavním cílem zákona je oddělení politické úrovně od samotného výkonu administrativy. Toho chce zákon dosáhnout tím, že na jednotlivých úřadech zřizuje funkce státních tajemníků a personálních ředitelů, kteří jsou ve své činnosti poměrně nezávislí. Všechna vedoucí místa mají být obsazována výběrovými řízeními za předem daných podmínek. Problém se ovšem skrývá v detailu.

… Ministři Sobotkovy vlády na tento stav zareagovali téměř bezezbytku tak, že naplnili své úřady maximálním počtem náměstků, mnohdy je jich až osm až devět. Jde rozhodně o nejvyšší počty osob na této úrovni od vzniku České republiky, což je samo o sobě významné.

Při tomto obsazování se na „úřednická“ místa dostali i vysloveně straničtí nominanti. To lze dokázat například i naším předchozím průzkumem, který ukazuje, že za první rok vlády vyměnili ministři prakticky všechny své náměstky, na některých úřadech (MMR) i opakovaně. Vzhledem k „bezpečnosti“ této pozice před dalšími změnami po 1. 7. 2015 byl na „úřednická“ místa daleko větší tlak, než na místa politická.

Zákon jako úspěch?

Státní zaměstnanci získají služební poměr: řadoví úředníci jej postupně získají natrvalo, vedoucí pracovníci sice ihned, ale jen do dalších řízení, která budou maximálně za dva roky. Pokud se Sobotkova vláda udrží, může „své“ lidi na konkrétních místech udržet napevno. Další změny na úřadech se už budou ministrům dělat o něco obtížněji, zvláště pokud půjde o pozice méně politicky důležité.

Už nyní lze proto celou normu předběžně zhodnotit. Jejím cílem bylo státní správu stabilizovat, postupně zvýšit její výkon a transparentnost. Fungování služebního poměru jistě nebude ideální, zdá se však jde o krok správným směrem.

Jenže – samostatnou kapitolou je však odpolitizování státní správy. Současným ministrům se podařilo nejdůležitější místa v celé administrativě pečlivě vyčistit, obsadit vlastními lidmi a ty v jejich funkcích pojistit. Nestane-li se něco zásadního, hlavní nominanti se ve státních službách usadí natrvalo. A v tomto případě nejde o úspěch zákona a jeho cílů, ale o úspěch vládních stran a jejich personálně politických záměrů.

Rozhodně tak nemáme státní správu nepolitickou; proto zůstává sama budoucnost služebního zákona nejasná. Těžko si představit, že by po případné změně vládních stran noví ministři svodům na přeobsazení některých pozic odolali.

http://hlidacipes.org/zakon-o-statni-sluzbe-kompromis-ktery-na-uradech-nechava-moc-v-rukou-politiku/?ct=t%28Newsletter_112_13_2014%29

* * *

J.Š.2.7.2015

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)