Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Čistka, spíše však pouhé uvolňování z řídících postů na pražském Městském státním zastupitelství zasáhla podle posledních zpráv už pět držitelek funkcí. Podle stejných zpráv však všechny budou nadále pokračovat jako řadoví státní zástupci. Při hodnocení jde tedy zatím o pověstnou volbu mezi „Nemusí pršet – jen když kape“ a „Z bláta do louže“. Anebo – možná nejpřesnější popis této rošády je ve slavném výroku, který tak miloval spisovatel Pavel Eisner: „Koupila jsem husu, tak nevím“. V každém případě zbývá ještě spousta práce.

Veteránka veřejné žaloby

Slavná státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze Dagmar Máchová podala v loňském roce na autora tohoto textu a na redaktora Lidových novin Ondřeje Koutníka trestní oznámení. Nelíbilo se jí, že novináři a blogeři kritizují její podivné fungování v kauze Opencard – potvrzené mezitím parlamentní vyšetřovací komisí, která na ni dokonce podala trestní oznámení. Z trestního oznámení, které paní Máchová podala, vyplývá velké osobní dotčení. Pochopitelně, státní zástupci přivykli neexistující veřejné kontrole a absolutní nedotknutelnosti. Zákonný systém takzvaného dozoru a dohledu totiž dodnes neslouží efektivní kontrole zákonnosti jejich konání, ale, téměř výhradně, společné obraně pozic. …

A co věcná příslušnost?

I proto jsem na paní státní zástupkyni podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání řady konkrétně popsaných trestných činů. Vrchní státní zastupitelství vedené paní Lenkou Bradáčovou po nějaké době rozhodlo, že místně příslušným k vyřízení věci je Obvodní státní zastupitelství v Praze 5. Po několika měsících jsem koncem roku obdržel z Prahy 5 vyrozumění, že všichni státní zástupci tohoto úřadu jsou prohlášeni za podjaté, protože někteří prý paní Máchovou znají a tykají si s ní.

Co se dá dělat. Podle zákona by tedy věc měla být postoupena jinému, ale rovněž obvodnímu státnímu zastupitelství. O několik dní později se však ozvalo Vrchní státní zastupitelství paní Bradáčové. Jiný státní zástupce, pan doktor Peter Pješčak, zničehonic vyhodnotil oznámení podezření ze spáchání trestného činu – tedy trestní oznámení – jako „žádost o provedení dohledu“, který prý sám bleskurychle provedl – a žádost odložil jako nedůvodnou. Neuvedl ani, zda se s paní Máchovou zná a tyká si s ní…

Nechám stranou absurdní skutkové důvody a otevřenou manipulaci pana doktora Pješčaka, s jakou odůvodnil ono rituální „neshledání pochybení“. Nechám stranou i poněkud surrealistický pocit návratu v čase, neboť v dávné minulosti jsem měl co do činění, pravda, ne tak humorného, s velmi nekorektním komunistickým generálním prokurátorem Jánem Pješčakem. Ale snad to je jenom shoda jmen.

Komické je, že Vrchní státní zastupitelství nejprve samo rozhodlo o věcné příslušnosti obvodního státního zastupitelství. Totéž VSZ však nakonec rozhodlo raději samo i v celé věci – aniž zrušilo svoje předchozí stanovisko.

Žonglování s věcnou příslušností je nejpozději od neslavné kauzy Čunek synonymem pro otevřené zneužití pravomoci. Nežádal jsem o provedení dohledu. Podřízený Lenky Bradáčové mně jenom, vědom si svojí beztrestnosti, upřel právní ochranu a popřel ústavou zaručenou rovnost občanů před zákonem.

Moje následná stížnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství je v šetření, o jehož průběhu nejsem informován.

Kdo o tom rozhodl

Systém státní žaloby nefunguje. Jedině tak mohla stížnost na postup protikorupční policie a návrh rozšíření trestního oznámení v kauze Opencard, znovu podaná před pár měsíci bývalou zastupitelkou Janou Ryšlinkovou a nevládní organizací Pražské fórum, skončit v rukou pplk. Gejzy Rakaše, člověka, proti kterému byla stížnost vznesena. Která státní zástupkyně o tom asi rozhodla?

Doktorka Máchová, kterou Vrchní státní zástupkyně Bradáčová v televizi pochválila za to, že se v dalším prošetřování možných pochybení v kauze Opencard sama „objektivně“ prohlásila za podjatou, dál a vesele zastupuje státní žalobu – v příbuzné kauze stejné Opencard proti dvěma bývalým pražským primátorům a radním, kteří po roce 2010 rozhodovali o tom, jak zamezit dalším stamilionovým škodám v této šílené kauze.

Vyšetřovatelem této kauzy a „poradcem státní zástupkyně“ je stejný pplk Gejza Rakaš, jehož konání parlamentní vyšetřovací komise taktéž ocenila trestním oznámením. Také poněkud šílené – a vzdálené elementární spravedlnosti.

Prostě – koupila jsem husu, tak nevím…

Celý článek: http://hlidacipes.org/jan-urban-o-huse-spravedlnosti-opencard-a-statnich-zastupcich/?ct=t%28Newsletter_112_13_2014%29

* * *

P.S.

Zkráceno a červeně označeno (J.Š.). Za 14 let jsem podal desítky trestních oznámení, podnětů PČR, SZ a přestupkovým komisím. Uspěl jsem pouze v mediálně známé kauze s poslancem za KSČM Grebeníčkem z roku 2005. Jinak „zákon neporušen, nepotvrzeno, neshledáno, založeno, odloženo“ apod., přitom zákon v mnoha případech nepochybně porušen byl. Vyšetřováno mnoho nebylo, pokud vůbec, hlavně v případech podobných jaké uvádí Jan Urban. Jistě hraje svoji roli i neschopnost a pohodlnost, kdy PČR zaměstnává zejména na vyšších místech obrovské množství nic nepřinášejících lidí, kteří jen komplikují svými nařízeními práci mnoha schopných policistů dole a kdy „levá ruka neví co dělá pravá“. Potvrzují mi to svědectví mnoha policistů, které znám roky osobně. Jeden příklad z poslední doby: Podal jsem trestní oznámení pro krádež identity OSZ Beroun (21.9.2015), následovalo vyrozumění PČR Beroun (6.11.2015), přestupková komise Kladno (17.11.2015) předala na OSZ Kladno (9.12.2015), shledáno podezření a postoupeno PČR Kladno, založeno (25.1.2016). Tedy až 4 měsících rozhodla šestá instituce, že se nic nestalo a pachatel může dál zneužívat moji identitu. Hlavně když si vedení policie uděluje medaile a funkce s nemravnými platy vzhledem k tomu, jakou „práci“ za ně odvádí. 

Vlevo dnešní LN - to by jistě řadoví policisté podepsali!  Kdyby měli takové pravomoci jako např. policisté v USA, jejich renomé by rapidně vzrostlo, práce soudům ubyla a státní kasa ušetřila miliardy pro skrytě nezaměstnané, resp. "pracující nepracující" ve vysokých složkách PČR. Nemluvě o tom, že i současný počet policistů by se mohl rapidně snížit. Automaticky by se zvyšovala i kvalita policistů na všech stupních.

Jan Šinágl, 5.2.2016

* * *

Nejvyšší soud uzavřel kauzu komunistického prokurátora Pješčaka

… Četař Jeřábek, střežící v roce 1953 česko-rakouskou hranici, se rozhodl, že uprchne do Jižní Ameriky. Asi 1500 metrů od hranic ho dostihli českoslovenští pohraničníci a při přestřelce jej zranili. Jeřábek se chtěl zastřelit, ale selhala mu pistole. Hlídka, jež neoprávněně vstoupila na rakouské území, ho odvlekla zpět do Československa. Po uzdravení byl obžalován z vlastizrady. Při výslechu totiž připustil, že by Američanům možná vyzradil státní tajemství o ochraně hranic. Pješčak v roli prokurátora pro něj navrhl trest smrti a Jeřábek byl oběšen. "Nalezl se přípis, ve kterém Pješčak psal, že by trest smrti mohl být uložen pro výstrahu, ale neměl by být nikdy vykonán, protože Jeřábek nikoho nezranil a doznal se," zdůvodnil ČTK již dříve Vlasák, proč s Pješčakovou obžalobou z vraždy nesouhlasil. Podle něj již před vynesením rozsudku nad Jeřábkem rozhodla o jeho znění takzvaná politická pětka. Neprokázalo se, že Pješčak byl s rozhodnutím pětky seznámen a srozuměn, zdůraznil Vlasák. Podle něj se ale Pješčak provinil tím, že úmyslně zamlčel polehčující okolnosti a v procesu je neuváděl. …

* * *

Jan Urban: Lenka Bradáčová aneb Ne-spravedlnost s lidskou tváří

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)