„Pravda vyjde najevo jako olej na vodu,“ to bylo oblíbené rčení Jana Antonína Bati. Možná naposledy si je 
zapsal v roce 1965, krátce před smrtí v brazilské nemocnici. Brazilci si tohoto českého emigranta natolik vážili, že ho navrhli na Nobelovu cenu míru.
Jan Antonín Baťa se narodil 7. března 1898 v Uherském Hradišti a byl nevlastním bratrem (měli společného otce) a později také nejbližším spolupracovníkem zakladatele firmy Tomáše Bati. V roce 1932 převzal po tragické smrti Tomáše – a na základě jeho poslední vůle – vedení firmy a zároveň se stal šéfem celé baťovské světové obchodní organizace. Od ledna do května 1937 podniká legendární leteckou cestu kolem světa, při níž kontroluje pobočky a navazuje nové obchodní kontakty. (vpravo Jan Baťa s rodinou v Mariapolis 1944)
Krátce před okupací, 13. března 1939, opouští Jan Antonín Baťa území tehdejšího Československa. Odlétá nejprve do Británie, později do USA a nakonec do Brazílie, kde pak žije až do své smrti. A právě cesta do Brazílie, kam přijíždí na pozvání brazilského prezidenta, je jedním z důvodů, proč je Jan Antonín Baťa během 2. světové války zapsán na tzv. černou listinu. Od dvou německých podnikatelů, trvale žijících v Brazílii, kupuje farmu, na níž chce rozšířit chov dobytka. Použije k tomu finanční prostředky své firmy. Podle spojenců tak přinesl nepříteli prospěch.
Podle historičky Hany Kuslové stály za zápisem na černou listinu jiné důvody: „Podle mého názoru i podle prostudovaných materiálů to nebylo z důvodů spolupráce s Němci, ale z důvodů hospodářských a konkurenčních. Každopádně po válce jak američtí, tak angličtí představitelé přímo prohlásili, že nebyly nalezeny žádné důkazy o spolupráci zahraničních poboček firmy Baťa. Samozřejmě zlínská firma Baťa byla přímo na okupovaném území, tudíž byla pod tlakem a pod nadvládou Němců, ale zahraniční společnosti ani Jan Baťa podle důkazů žádné hospodářské nebo politické styky s Němci neměli,“ řekla Hana Kuslová Českému rozhlasu.
Velké dobrodružství v pralese
Společně s jejím otcem organizoval Jan Antonín Baťa zakládání malých měst uprostřed pralesů (Batatuba, indiana SP, Mariapolis, Bataguassa, Bataypora) a prodával svou půdu za symbolické částky drobným zemědělcům. Ti založili farmy, chovali dobytek, pěstovali maniok, rýži nebo kukuřici a našli v těchto končinách smysl života. Pocházeli z celého světa, ale zejména z Čech a Moravy. Podle pamětníků to byli optimisticky naladění lidé, a když se jednou Dolores Arambašičová ptala dnes již zesnulého zemědělce Františka Dobeše, jak to všechno mohli zvládnout, odpověděl: „My jsme v tom pralese byli svobodní – a zároveň to bylo největší dobrodružství našeho života.“
Jan Antonín Baťa koupil již před válkou desítky tisíc hektarů půdy v brazilském Mato Grosso, na nichž chtěl vybudovat dobytkářské farmy ke šlechtění a chovu dobytka určeného na výrobu kůží pro Baťovy obuvnické závody rozeseté po celém světě. Postupně se však jeho zájem naplno obracel k brazilské realitě a došel k názoru, že v této zemi by mohl vybudovat něco podobného, co se mu společně s nevlastním bratrem Tomášem podařilo po první světové válce v milovaném Zlíně. „Mohl tehdy všechno, co tady vlastnil, prodat a klidně z těch peněz žít až do konce života, ale to by nebyl on,“ vzpomíná na dědečka Dolores Baťa Arambašičová, která dodnes žije a podniká v Brazílii.
Největší sponzor odboje
Přestože Jan Antonín Baťa pomohl za války desítkám židovských rodin (bylo jich 2000! J.Š.), aby se dostaly včas do zahraničí, a přispíval ohromnými finančními částkami na československý odboj, odsoudili ho komunisté, kteří chtěli znárodnit jeho továrnu, ve zmanipulovaném procesu v roce 1947 za to, že údajně podporoval nacisty a odmítl se otevřeně připojit k hnutí odboje. Tento rozsudek se rodině Jana Antonína Bati podařilo zvrátit až o šedesát let později – v roce 2007 ho soud naopak označil za největšího přispěvatele českého a slovenského odboje během druhé světové války.
„Vzpomínám si, že děda se i na sklonku života pořád něčím zabýval, ťukal na stroji romány a básně, neustále něco vymýšlel a plánoval,“ vzpomíná paní Dolores Baťa Arambašičová na jednoho z nejvýznamnějších mužů první republiky a československé emigrace.
RODÁK Z UHERSKÉHO HRADIŠTĚ
7. 3. 1898 – 23. 8. 1965
Po smrti nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 (zahynul při letecké nehodě cestou do Švýcarska) převzal rodinnou firmu, z níž vybudoval nadnárodní koncern. V Jižní Americe zakládal a rozvíjel nová města po vzoru Zlína, zemřel v Brazílii.
Zdroj:
1. KVĚTNA 2016 10:01 LIDOVKY.CZ
P.S.
Sice ne v tištěném vydání LN, ale zaplať Pán Bůh, že se stále více objevují pravdivé články o J.A.Baťovi, který byl vůdčí silou vybudování firmy Baťa po smrti Tomáše Bati sn. Jeho syn Tomáš Baťa jn. (Tomík), žádnou významnou funkci ve firmě Baťa neměl. Protiprávně firmu, kterou nevybudoval, získal v rozporu se závětí svého otce v 50-tých letech po dlouhých soudních sporech v USA a postupně její zahraniční filiálky přivedl k zániku.
Přikládám dopis J.A.Bati otci a matce Johna Nashe ze dne 22.ledna 1964. Popisuje rozsah přesídlení jakého dosáhl v Brazílii. Bylo organizované mezi lety 1941 a 1963. Na pozemky Jana Bati bylo přesídleno kolem 160.000 uprchlíků. Dopis je dalším důkazem skvělé práce, vynikajících schopností a charakteru Jana Antonína Bati. Můžeme být na něho právem hrdi. A takového velikána a skutečného vlastence naší země komunisté okradli a odsoudili k mnohaletému žaláři v nepřítomnosti… Je obdivuhodné, jakému množství evropských válečných uprchlíků Jan Baťa pomohl. Dodnes se jeho potomci musí soudit o komunisty ukradený majetek!
Jan Baťa vybudoval firmu Baťa se svými spolupracovníky k dokonalosti, poté co ji převzal po tragicky zahynulém nevlastním bratrovi Tomáši Baťovi sn. Přišel zločinným způsobem o vše vybudované, přesto v sobě nalezl sílu opět začít budovat velké dílo takřka od nuly! Co může lépe vypovídat o velikosti takového člověka a zločinnosti komunistického sytému, který ho okradl o vše a po generace o něm šířil sprosté pomluvy a lži v tisku, rozhlase, televizi a filmu. Je dobře, že tyto lži a pomluvy začínají být napravovány. Potřebujeme takové vzory lidí, psát o těch kteří jimi byli a podporovat ty, kteří jimi jsou. Jen tak se můžeme začít dostávat z morální a hospodářské krize. Zemi nepomohou tisíce nových zákonů, ale lidé, kteří nosí mravní zákon v sobě!
Jan Šinágl, 2.5.2016
Read more...