Prof. Václav Bělohradský: „Národ se minul s politikou. Vždy někdo nahradil politiku nějakým kýčem. Základním rysem české politiky je politický, morální kýč. Básničky místo války. Strach o málo.“
FB: V deníku DZBohemia /1920/ se psalo: „Oblíbené jsou národy skromné, otevřené a vlídné k cizincům….což vše Čechům chybí. Čechům se říká Prušáci mezi Slovany….Prusové jsou neoblíbeni ve světě, ale nejvíce jsou nenáviděni svými vlastními německými soukmenovci. Skoro tak jsou neoblíbeni čeští Prusové mezi Slovany.“ K tomu Alfred Fuchs mínil: „To že Čechům chybí vlastnosti…zejména otevřenost, vyplývá z vnitřní nejistoty,“ řečeno vojenským psychologem Danielem Štroblem „nalomeným národním sebevědomím“. Švéd Neander S.Nilson napsal: „Nikdo pořádně neví, proč některé národy jsou sympatické, jiné nikoli. I nepřátelé si cení Francouzů, zatímco nemilujeme Prusy či Židy, třebas mají stejně cenných vlastností. Češi jsou bez nejmenší pochyby, nejméně populárním národem ve střední Evropě není vlastně nikoho, kdo by chápal proč…Ale daleko za hranicemi střední Evropy je nepopulárnost Čechů faktem“. „Češi se nedokázali ustavit jako politický národ, neosvojili si řád akceptovaných povinností a práv, nevytvořili si reprezentaci, jíž by svěřili moc a k níž by byli spontánně loajální. Nevytvořili pravidla hry, která by upravovala možnost protestu vůči takové moci a možnost přijatý řád změnit. Pokud nastala naléhavá potřeba toho všeho, reagovali jako podrážděný dav až hystericky.“
* * *
Statečnost a pokora
Vynechání politiky a horování pro národnost, to byl počátek naší svobody po roce 1918. Hned po té jsme zvolili tu nejodpovědnější pro nás nejtěžší formu vládnutí. Demokracii, se kterou jsme nikdy neměli žádné zkušenosti. Ano, byla zde zkušená a vzdělaná osobnost Masaryka nepostrádající odvahu, který milován dělal politiku za národ. Když zemřel předseda vlády skvělý Antonín Švehla a TGM, nastoupil pracovitý Eduard Beneš. Nadšení občanů, připravenost postavit se rostoucímu a vyhrožující nacismu v sousední zemi bylo v národě obrovské odhodlání. Byla zde hrdá minulost z obětí a statečnosti československých legionářů. Muži chtěli bojovat a bránit přesto, že Francie se složila jak stébla obilí. Byla vyhlášena mobilizace. A zase byla odvolána. To, že naši dědové a otcové zkoušení na třech frontách první války byli z obrany hranic odvoláni, zlomilo páteř českému odhodlání. Odhodlání vojáků i národa. Republika se dostala se zbrojovkami s obrannými pevnostmi bez výstřelu bez boje s presidentem v zahraničí do "ochrany“ Velkoněmecké Říše. Co bude? Tak vzniká obava a strach. Strach z neznáma. Obavy a autocenzura. Řešení se našlo v zahraničí. Budou bojovat jiní. Anglosasové, Poláci, polovina Britského společenství národů, Australané, Novozélanďané a i Sověti, když Pakt s Německem o neútočení, pakt o falešném kamaráčoftu Hitler porušil. Eduard Beneš už v zahraničí se vyjádřil o československém nejvyšším soudci pozdějším protektorátním presidentovi Háchovi:
„Doktor Hácha obětoval stát ve své politické malodušnosti nemaje k tomu práva ani žádné legitimace a pověření. Jsou věci politické morálky, které se nikdy ani za cenu jakýchkoli politických výhod, ani pod nejkrutějšími hrozbami a nátlakem neobětují.“ Podpis Dr. E. Beneš.
Pravdivá slova, která měla být pronesena na československé půdě. Stěžovat si a kritizovat E. Beneš nepřestal. Na protektorátního presidenta, na Britanii do které z ČSR odletěl. Do Moskvy to nešlo, ta pilně v té době dovážela celé vlaky rudy do Německa na výrobu zbraní. Přes několikeré varování v roce 1943, když už byl SSSR napaden nacisty se Edvard Beneš do SSSR vydal. Jeho projev v „ruštině“ tak Džugašvilliho /stalina/ nadchl, že ironicky opáčil. "Nevěděl jsem, že vaše řeč je tak příbuzná s naší." Co zbývalo Háchovi? Ale co zbylo národu! Nepoškozená Hradčana, rozvaliny lidských duší. Z neznáma se rodí strach. Co bude? Odvážení neárijců. Podrobení se bez výstřelu. Ten strach dodnes v podobě autocenzury trvá.
Hovoří o tom prohlášení z Protektorátu 24.6.1942 a podobně z 28.I.1977. Po okupaci v roce 1968 i v pozdější normalizační antichartě.
Nevyčnívat. Co kdyby mě vyhodili, raději podepíši co chtějí, nebudu se do ničeho plést, aby nebyly problémy. To komunisté hodnotili kladně. Nejdeme-li proti a máme strach. Takže zatím dobrý. Profesor Bělohradský to nazývá strachem z malosti. Již nehrozilo střílení, odvozy na Sibiř či do nápravných táborů. - Nyní jsme s ostatními státy pohromadě. Můžeme si brát příklady. Od ostatních zvláště od těch malých, kteří jsou velcí. Malí rozměry velcí statečností, odvahou, svými oběťmi a utrpením, které po desetiletí vedle velkého bratra prodělávaly. Jsou tu s námi ve společné Evropě. Estonci, Litevci, Lotyši. Když byl Jelcin ruským presidentem řekl tehdy na tanku před moskevským Bílým domem: „Naše tragedie začala v roce 1917“. Rozpustil Sovětský svaz a 15ti okolním bývalým vazalům dal svobodu a možnost rozhodovat se samostatně, vybrat si. Tak v běloruském Brestu 8. 12. 1991 z 15 států 9 podepsalo vstup do Volného svazku „Společenství nezávislých států “. / SNS /. Pobaltské státy, kterým po desetiletí byly drceny lidské charaktery vystěhováváním občanů na Sibiř a násilnou imigrací Rusů do vlastní země, okamžitě odstoupily. Také další státy, i Ukrajina ač je jedním ze zakládajících států Společenství, přihlášku nepodepsala.
Strýček strach a teta obava, které nás mnohé stále pronásledují a rozdělují. Naopak ti co drží pospolu, při sobě se potichu podloudně prosazují.
K.Mrzílek
* * *
Pravdivá antianekdota
Když se v Postupimi sešla opět velká trojka scházel Churchill. Džugašvilli /stalin/ se ptal proč nepřijel. Bylo mu sděleno, že nebyl zvolen. Dotyčný se divil: „Jak je to možné vždyť zmanipulovat volby je tak snadné.“
K. Mrzílek
* * *
President Edward Beneš jako vrchní velitel armády zbaběle utekl do exilu: "Já mám plán, aeroplán", se tehdy výstižně říkalo po celé zemi. Přitom presidenta Háchu dobře znal a nechal ho žalostně, bez lékařské péče umřít na Pankráci! Beneš rozhodnutím nebojovat zlomil páteř národa! Nikdy to veřejně nepřiznal, ale trápil se s tím až do své smrti. Rusové měli pravdu když na naši adresu řekli: „Co jste to za národ, plně vyzbrojeni a ani jednou nevystřelíte.“ Pomohli jsme vyzbrojit nacistický Wehrmacht, jehož české, slavné lehké tanky přijely okupovat Paříž. Komunisty okradený a odsouzený Jan Antonín Baťa, jeden z největších hrdinů protinacistického odboje, připomněl slova gen. Heidera před Norimberským tribunálem: „Hitler nebyl dostatečně vyzbrojen, blafoval.“ Tak čs. zbraně pomohly vyzbrojit Wehrmacht. Zlomení mravní páteře národa bylo dokonáno atentátem na Heydricha. Odboj si ho nepřál, nebyl připraven na něj navázat a varoval před následky. Beneš ho s vypočítavou podporou a tlakem komunistů v londýnské vládě prosadil. Následně byla zlikvidována česká elita a byl důvod vyhnat české Němce. Tato elita spolu s českými Němci by zabránila nástupu komunistu k moci. To komunisté dobře věděli!
Také komunisté podpořili zákon Edvard Beneš zasloužil se o stát. Ano – o jeho založení a zničení předáním bez boje nacistům a následně komunistům. Likvidací 1/3 národa, sudetských Němců – jejich okradením a vyhnáním, byla dokonána hospodářská a mravní likvidace naší země. Proto měl stát Beneš také před Noribmberským tribunálem jako válečný zločinec, jak popravdě řekl Karel Schwarzenberg.
Stále není veřejnosti přístupen celý obsah obsah nacistických archivů gestapa v Praze. Např. kolem stovky etnických Čechů pomáhalo najít vykonavatele atentátu na Heydricha a dostalo vysoké finanční odměny. Naše češství je ovlivněno cca 50% německého vlivu. Patříme k Německu více, než jsme si ochotni připustit. V Protektorátu shlédlo v prvních čtyřech týdnech film "Sladký Žid" cca 50.000 lidí. I po třech letech byla většina představení vyprodána. O Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě byl neskutečně velký zájem. V květnu 1943 77.000 členů, v listopadu tehož roku už 233.000. V březnu 1944 380.000, v květnu 1944 500.000 dobrovolných členů, tedy celá polovina české mládeže. Kuratorium často spolupracovalo s Hitlerjugend. Den české mládeže pořádaný Kuratoriem v roce 1943 byl obrovským úspěchem i přes výzvy Londýna nezúčastnit se a bojkotovat. Čeští historici tento obrovský úspěch nazývají fiaskem, pokud jsou nuceni se o tom zmínit. Mravním určitě z pohledu okupovaného národa. V Protektorátu byly provedene reformy i v invalidním a stařeckém důchodovém systému. Oba důchody byly zvýšeny o 235%, vdovské důchody o 270% a sirotčí o 450%. Továrny, kina a restaurace “jelly” naplno v okupovaném státě. I to vypovídá o naší povaze. Divíte se potom, že nejsme národem bojovníků a hrdinů a že skutečné, opravdové hrdiny národ nezná, nebo mu jsou předkládány příklady hrdinů, které ke skutečnému hrdinství mají hodně daleko. Obávám se, že počet medailí za hrdinství v naší zemi daleko převyšuje skutečný počet hrdinů. Ti skuteční a opravdoví z velké části padli v hrdinném boji za svoji vlast…
Už se zase objevují nápisy že je 71.výročí konce II.světové války (skončila 2.9.1945!) - spojence vytěsnit za každou cenu!
Ministr Brabec: "My rádi bereme peníze od EU, ale nedodržujeme co na nás Brusel chce jako to dělají ostatní státy."
Putinovi motorkáři provokují a dávají najevo, že tyto státy patří Rusku. ODS je protievropská strana. Nikdy se nezbavila Klausových myšlenek.
Prof. Václav Bělohradský: „Národ se minul s politikou. Vždy někdo nahradil politiku nějakým kýčem. Základním rysem české politiky je politický, morální kýč. Básničky místo války. Strach o málo.“ Dánové zachránili všechny své Židy včasnou evakuací do Švédska. My jsme je pomáhali odvážet do Osvětimi. Češi jsou ochotni ztratit hodně za „zisk“ egoistického mála. Proto mnohem více ztrácejí aniž tuší.
"Strach je nejsilnější motivací tohoto národa.“ (Walter Koch, velvyslanec Německa v Praze o Češích (20-tá léta)
I naše dnešní chování a způsoby dokazují, že k narovnání páteře máme stále hodně daleko. Za tyto řádky by i dnes nemalé množství obyvatelstva bylo ochotno kamenovat a stejní opět polsouchat nové totalitní vládce – a chovat se stejně jako v minulosti. Jejím dědictvím je tak rozšířená nedůvěra takřka ke všemu, nepřirozený požadavek jistot předem a nepřipuštění naděje. Z toho potom těží zlo, které posiluje své pozice, vliv a zabraňuje přirozenému vývoji, kdy z pudu sebezáchovy likviduje vše, co je ohrožuje a oslabuje.
Náprava začíná pravdou o naší minulosti, povaze, výchovou, vzděláním a osobním příkladem.
Jan Šinágl, 7.5.2016
* * *
Pokuty za přestupky se zvýší, urážka úředníka má stát 10.000 Kč
Pokuty za některé přestupky se zřejmě zvýší až desetinásobně. Urážka policisty nebo úředníka má být nově přestupkem proti veřejnému pořádku, za který bude hrozit sankce až 10.000 korun. Změny přináší nový zákon o některých přestupcích, který schválila Sněmovna. Normu nyní dostane ke schválení Senát. Desetinásobně na 100.000 korun se má zvýšit maximální sankce za zmaření, ztížení nebo ohrožení poskytnutí zdravotní služby. Stejně tak se má zvýšit pokuta za provozování obchodní, výrobní či jiné výdělečné činnosti bez příslušného oprávnění. Místo 10.000 až 50.000 korun by měl nově zaplatit občan, pokud by úřadu sdělil nesprávný nebo neúplný údaj, případně mu požadovaný údaj zatajil kvůli získání neoprávněné výhody. Stejná sankce má nově hrozit za způsobení škody na cizím majetku, neoprávněné užívání cizí věci nebo přisvojení si věci nálezem.
ČRo, 6.5.2016
P.S.
Občan nechť si položí otázku jak v tomto korupčním sdtátě budou tyto pokuty používány, resp. zneužívány a komu přinesou prospěch?! Řešení je dlouhodobé, začíná výchovou a vzděláním. Pro běžného českého občana je přirozené hledat ihned cesty jak nový zákon či nařízení „ošulit“. Pro západního je přirozené se ho naučit zpamětu a dosržovat, protože ví, že jen tak bude fungovat právo a demokracie. Až tomu bude tak i u nás, teprve potom budeme právním a vyspělým státem. Toto mi řekl jeden policista v Praze na 1.Máje 2016: “My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.“ J.Š.
* * *
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.