Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Doposud bylo možné chápat do­ping jako individuální narušení těchto hodnot. V momentě, kdy je­jich narušování začne záměrně a masově organizovat nějaký stát, nesmí se divit, že i jeho státní pří­slušníci za to budou pykat. I mně vadí uplatnění kolektivní viny, ale je to důsledek státního politického zásahu do fair play. A pokud jsou neprávem postiženi i ti atleti, kteří jsou „sportovci duší i tělem“, tak by jim poplivání olympijských hodnot jejich státem nemělo být lhostejné a měli by se oni sami ozvat. Přece nemohou dobrovolně reprezento­vat zemi, která olympijskou myšlen­ku cíleně pošlapává. Pokud jim však jsou olympijské hodnoty ukra­dené a jde jen o to, jak nejjednodu­šeji urvat medaili, nemají na olym­piádě co dělat! Rusko ze lži a podvodu udělalo součást své ofici­ální vojenské a zahraničněpolitické doktríny. Takové zemi nemůže být nic svaté, tedy ani olympijská char­ta. …

* * *

K politizaci sportu došlo už v momentě, kdy doping začal v Rusku organizo­vat politický orgán - státní minis­terstvo sportu. Pokud někdo hoře­kuje nad politizací ze strany Mezi­národní atletické federace (IAAF), pláče na špatném hrobě. Tím správným hrobařem ruské olympij­ské atletiky je ruské ministerstvo.

K hodnotám sportu a meziná­rodního olympijského hnutí patřil především rozvoj těla, vůle a du­cha. Stačí se podívat na dva úvod­ní články Olympijské charty:

1. Olympismus je životní filozo­fií, povznášející a vyváženě spojují­cí v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje Olympismus o vy­tvoření způsobu života, založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkla­du, sociální odpovědnosti a na re­spektování základních univerzál­ních etických principů.

2. Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického roz­voje lidstva s cílem vytvořit míro­vou společnost, která dbá o zacho­vání lidské důstojnosti.

Doposud bylo možné chápat do­ping jako individuální narušení těchto hodnot. V momentě, kdy je­jich narušování začne záměrně a masově organizovat nějaký stát, nesmí se divit, že i jeho státní pří­slušníci za to budou pykat. I mně vadí uplatnění kolektivní viny, ale je to důsledek státního politického zásahu do fair play. A pokud jsou neprávem postiženi i ti atleti, kteří jsou „sportovci duší i tělem“, tak by jim poplivání olympijských hodnot jejich státem nemělo být lhostejné a měli by se oni sami ozvat. Přece nemohou dobrovolně reprezento­vat zemi, která olympijskou myšlen­ku cíleně pošlapává. Pokud jim však jsou olympijské hodnoty ukra­dené a jde jen o to, jak nejjednodu­šeji urvat medaili, nemají na olym­piádě co dělat! Olympijské hry jsou něčím větším. Je to světový svátek sportu. Vlastně mě ani nepřekvapu­je, že je to právě Rusko, které ze lži a podvodu udělalo součást své ofici­ální vojenské a zahraničněpolitické doktríny. Takové zemi nemůže být nic svaté, tedy ani olympijská char­ta. My bychom si ale olympijské hodnoty neměli nechat rozbít, zvlášť v dnešní době, kdy se vše re­lativizuje a zpochybňuje.

Pavel Svoboda

Poslanec EP za KDU-ČSL, LN, 29.7.2016

* * *

Bělobrádkova klička

Šéf KDÚ-ČSL nepodpořil vlastní názor. Náhoda?

Lidovcům se tu a tam podaří vyhnout se zřetelnému posto­ji nebo čitelnému rozhodnutí typickým „nevím“. Příkladný úhybný manévr předvedl v uplynulých dnech li­dovecký předseda Pavel Bělobrádek coby člen rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Ta kabinetu radí, jak bojovat s korup­cí a zasazovat se o transparentnost. Za smysluplnost a význam této rady však místopředseda vlády příliš nebojuje. Bohužel.

Na začátku týdne přistálo 18 členům rady na stole pikantní téma. Měli rozhodnout o usnesení, které vládě doporučovalo odložit kontroverzní policejní reorganizaci. Hlasování skonči­lo „plichtou“ 9:9. Co čert nechtěl, klíčovou postavou e-mailového hlasování se stal právě Pavel Bělobrádek, ač se podle svých slov do hlasování nechtěl vůbec zapojit. Tím pádem by se k usnesení vyjádřilo jen 17 členů rady a pro schválení dopo­ručení reorganizaci odložit by stačilo oněch 9 hlasů.

Jenže Bělobrádkův sekretariát prý pochybil a do hlasování se zapojil. Na úřad vlády odeslal vzkaz, že jejich šéf se zdržuje hlasování. Tím se pan Bělobrádek stal aktivním hlasujícím a pro schválení usnesení již byla potřeba většina zúčastněných - tedy deset hlasů. Zda šlo o nedorozumění, nebo spíše tah, jak si nenahněvat koaliční ČSSD (která reorganizaci prosazuje) a svým „nevím“ umožnit neschválení usnesení, se nedozvíme. Bělobrádek trvá na tom, že šlo o „šotka“ jeho úředníků.

Nicméně občana zarazí, že lidovecký předseda se hlásí k za­stáncům odložení kontroverzního slučování policejních útva­rů. Proč tedy v radě pro tento krok nehlasoval? Nelze se ubrá­nit spekulaci, že se zastánci „akce reorganizace“ ve skutečnos­ti sehrál podivnou partii. Za takovouto kličku by se věru nemu­sel stydět ani božský Messi.

Ondřej Koutník, LN, 28.7.2016

* * *

P.S.

Znalce historie KDÚ ČSL podobné praktiky nepřekvapí. Jinak článek europoslance Svobody skvělý!

J.Š. 30.7.2016

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)