…O případ se začala zajímat policie, potud možná ještě pochopitelné. Nicméně zde začíná 15 měsíců dlouhé vyšetřování. Ne v důsledku nedostatku pracovních sil na policii, ale díky rozsáhlému pátrání a šetření shromážděný spis má 250 stran a obsahuje 3 znalecké posudky, připočteme-li samotné vyšetřování a výslechy, přesahují náklady na vyšetřování možná o desetitisíce procent způsobenou škodu. …
Stanislava Pence znají přesto, že dnes jsou snadno dostupná a svobodná média, spíše ti, kteří se zajímali o dění ještě před revolucí v dobách nesvobody. Důvodem je to, že tento jeden z aktivních disidentů nevstoupil po revoluci do vrcholové politiky. Poté, co vážně onemocněl nádorem na mozku, se z veřejného života stáhl úplně a žije na své soukromé farmě, kde má kromě polí řadu koz i oslíčků a věnuje se ekologickému zemědělství.
Bylo by toho tedy hodně o čem by se dalo v souvislosti se Stanislavem Pencem psát. Nicméně věnovat se budeme hlavnímu současnému, nazvěme to, veřejnému dění kolem jeho osoby. Takže opusťme zajímavé příběhy o svobodě vykoupené pronásledováním a podívejme se na událost jako na nepříliš lichotivou až trapně nevhodnou chybu, ale možná jsme podobnou chybu udělali všichni, a ne jenom jednou. Vše se tedy odehrává před rokem v nemocniční čekárně. Stanislav Penc, člověk s těžkou nemocí ohrožující jeho život nejvyšší možnou invaliditou vidí, že uvnitř nikdo není, což nemusí znamenat, že je skutečně volno. Logicky požádá o přijetí, místo vysvětlení dochází ke slovní potyčce. Arogantní zdravotnice říká „tady už Vás nikdy nikdo neošetří, vypadněte pryč“, zde dochází ke zlomu, rozčilený Penc křičí, bere z rukou zdravotnice nějaký papír, ta vchází do dveří, do nichž Stanislav Penc vztekle nicméně ne obzvlášť silně kopne, čímž vznikne hmotná škoda. (Stanislav Penc celou událost zachycenou na kameru zveřejnil na svém FB). Kdo je v právu? Stanislav Penc, který nečekal před prázdnou ordinací, který se však nechal unést hněvem, nebo zdravotnice, která odkazuje člověka, navíc těžce nemocného s tím, že nebude nikdy ošetřen? Má pravdu arogance nebo hněv? Než se každý pokusí odpovědět na otázku a představit si být na obou stranách situace, přichází Stanislav Penc, písemně se omluví a zaplatí „škodu“, on zpětně omluvu neuslyší, přesto zde by mohla trapná událost skončit.
Nicméně zde teprve začíná. O případ se začala zajímat policie, potud možná ještě pochopitelné. Nicméně zde začíná 15 měsíců dlouhé vyšetřování. Ne v důsledku nedostatku pracovních sil na policii, ale díky rozsáhlému pátrání a šetření shromážděný spis má 250 stran a obsahuje 3 znalecké posudky, připočteme-li samotné vyšetřování a výslechy, přesahují náklady na vyšetřování možná o desetitisíce procent způsobenou škodu. Samozřejmě, že společenské škody jsou důležitější než policejní výlohy, nicméně v tomto případě žádnou společenskou ochranu nevidím, spíš jednání za hranicemi šikany. Přestože se už díky své nemoci neustále zdržuje na svém trvalém bydlišti a dle svého tvrzení i pravidelně přebírá poštu, byl celostátně hledán, po „dopadení“ byl po dvou hodinách s pouty na rukou odvezen do Prahy, Bartolomějské ulice, kde byl mnohokrát vyslýchán v dobách nesvobody jako disident. Již pouhý tento fakt je v rozporu se soudností a přesahuje hranici šikany či samotného činu prokopnutí dveří. Výslech v Bartolomějské ulici byl přerušen, aby byl odvezen na psychiatrickou léčebnu, což je další postup, kterým byla známá StB. Nicméně nyní se Penc vrací s potvrzením, že je duševně zcela zdráv, a že nikoho neohrožuje. Došlo tedy na sejmutí otisků prstů a stěr slin z úst. Parodií onoho celostátního hledání je, že v oné době byl vyšetřovatel obeznámený se spisem na dovolené, takže během zadržení byl Penc vyšetřován policistou, který se spisem obeznámen nebyl, takže nemohl spis žádným způsobem pokročit.
Pražská policie pětkrát místo doručení zásilky poštou vyzvala příslušnou policejní služebnu v Kopidlně o součinnost. Když Stanislav Penc v Praze žádal, aby mohl nahlédnout do spisu, který proti němu vede státní zastupitelství, byla na něj zavolána zásahová jednotka. Ta sice zjistila, že nebyl důvod k jejímu zavolání, nicméně nadále odmítali, aby mohl nahlédnout do vlastního spisu.
Toto vše může nejen ve Stanislavu Pencovi vyvolat dojem, že se jedná o pokračování šikany z dob předlistopadové revoluce. Aby nezůstalo pouze u pocitu, jako samosoudkyně případu byla stanovena paní Kateřina Kohoutová, která v předlistopadové době byla členkou komunistické strany. Penc samozřejmě jako uznaný účastník odboje a odporu proti komunismu podal námítku z podjatosti, kterou každý i z jejího dosavadního jednání okolo spisu cítí sám. Samosoudkyně tak nejen zamítla mimosoudní líčení, ale zamítla i podjatost sama na sebe, že prý podjatá není. Stíhán je jak jinak, za výtržnictví, kde hrozí několik let odnětí svobody. První soudní stání bylo prozatím odročeno, odehrávalo se bez účasti byť jediného novináře. Všechny tyto tlaky jsou na něj uplatňovány přesto, že má nádor na mozku, zvažuje náročnou operaci a má se vyhýbati stresu.
Se Stanislavem Pencem jsem o případu asi dvakrát mluvil, své chování neomlouvá, říká, že ví, že člověk musí zachovat chladnou hlavu. Omluvu druhé strany postrádám, a nyní nejen její, omluvit by se měli všichni, kdo se na vývoji tohoto „případu“ podíleli. Omlouvám se tedy aspoň já „prosím, promiň, že jsem toho neudělal víc a dřív“.
Read more...