Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Landova LilianNa podzim 1977 napsal folkový zpěvák Jaroslav Hutka fejeton Popravakvětinky o pronásledování a vyloučení Lilian Landové ze Socialistického svazu mládeže, aniž by tušil, jak ukončí život studentka, již poznal na svých koncertech. Její střet s bývalým režimem skončil ve 20 letech sebevraždou z 25. na 26. června 1979.

SSM měla s StB spolupracovat na řešení protispolečenské činnosti mládeže na základě stanov z roku 1975. V rozhovoru s příslušníkem StB vyslaným na školu těsně před Vánoci 1977 ředitelka gymnázia prohlásila: „Na schůzi, kde měla být vyloučena z SSM, se Landová dostavila velmi dobře připravena a svou argumentací a rychlými reakcemi na okamžitou situaci daleko předčila i soudruhy z OV SSM, kteří jí v některých fázích svou argumentací ,nesahali ani po kotníky‘. Tímto si na svou stranu získala mnoho přívrženců, kteří se ,správně zorientovali až po vystoupení vedení školy‘.“ Svědectví ředitelky bylo nechtěnou poctou inteligenci a argumentačním schopnostem 18leté dívky ubránit se přesile funkcionářů SSM. …

* * *

Vyostření situace

Jaroslav Hutka zpíval a hovořil v jinotajích a dvojsmyslech, na což publikum reagovalo smíchem. Koncert by byl stejný jako jiné, kdyby se jej nezúčastnil prominentní student, který jej udal svému otci, tehdejšímu ministru kultury Milanu Klusákovi, jenž záležitost rozvířil. Ministerstvo školství poslalo na gymnázium inspekci, která prověřovala jeho činnost. Pedagogická rada gymnázia neměla zájem o skandál a podle zprávy nespokojené StB se snažila věc „ututlat“.

Na podzim 1977 se situace vyostřila a postup vůči neposlušné studentce Landové vstoupil do dalšího stadia kvůli její akci na podporu Jaroslava Hutky – na chmelové brigádě v září 1977 nasbírala 75 podpisů pod petici ministrovi kultury a odeslala ji – a organizace koncertu byla jejím dalším proviněním. Souběžnou petici SSM proti neutronové bombě pak zesměšnila natolik, že skončila fiaskem, a nespokojený svazácký funkcionář udal Landovou StB, jež na ni na začátku listopadu 1977 založila svazek Studentka a začala ji vyšetřovat.

V témže měsíci zasáhla proti Landové SSM a škola – měla dostat trojku z chování a být podmínečně vyloučena, protože má špatný vliv na spolužáky. Problémem bylo, že nebyla pasivním členem SSM – na gymnáziu dokonce vydávala školní časopis.A nebylo možné jí ani vytknout neúčast na brigádách, oslavách Prvního máje ani jiných oficiálních akcích. Její převaha se pak projevila při obhajobě před tribunálem složeném z funkcionářů Okresního výboru (OV) SSM, základní organizace (ZO) SSM a vedení školy.

SSM měla s StB spolupracovat na řešení protispolečenské činnosti mládeže na základě stanov z roku 1975. V rozhovoru s příslušníkem StB vyslaným na školu těsně před Vánoci 1977 ředitelka gymnázia prohlásila: „Na schůzi, kde měla být vyloučena z SSM, se Landová dostavila velmi dobře připravena a svou argumentací a rychlými reakcemi na okamžitou situaci daleko předčila i soudruhy z OV SSM, kteří jí v některých fázích svou argumentací ,nesahali ani po kotníky‘. Tímto si na svou stranu získala mnoho přívrženců, kteří se ,správně zorientovali až po vystoupení vedení školy‘.“ Svědectví ředitelky bylo nechtěnou poctou inteligenci a argumentačním schopnostem 18leté dívky ubránit se přesile funkcionářů SSM.

Návrat padesátých let

Zanedlouho po obhajobě Landové před funkcionáři SSM hlasovala ZO SSM. „Správné“ orientace studentů se nedosahovalo přesvědčováním, ale hrozbou postihem a důsledky pro další kariéru – nedoporučení ke studiu na vysoké škole. Tato hrozba byla klíčová – každý chtěl dokončit střední školu a většina studentů na gymnáziu chtěla pokračovat vysokoškolským studiem. Neúčast ve formální organizaci SSM i z tehdejšího hlediska nemusela být trestem, ale vyloučení, zanesené v kádrových materiálech, znemožňovalo studium na vysoké škole.

Landové však hrozili vyloučením kvůli špatnému vlivu na spolužáky i ze středoškolského studia. Nezletilí studenti rozhodovali o své spolužačce, přičemž podléhali nátlaku a manipulace – oni, a nikoli vyšší orgány SSM nebo vedení školy museli podle stanov Landovou ostrakizovat. Před hlasováním, na něž dohlíželo vedení školy, se nediskutovalo, ale studenti byli postaveni před hotovou věc a proces se odehrál velmi rychle.

Funkcionáři nemuseli zasahovat, vše bylo podle příkazů, a kdyby se Landovou nepodařilo vyloučit, bylo připraveno náhradní řešení – byla by převedena do jiné ZO SSM a tam vyloučena, což se nestalo. Většinu humanitní třídy tvořily apolitické studentky nebo z prorežimních rodin, pro něž nebylo hlasování problémem. Nepřemýšlely o něm a příkaz mechanicky splnily, jak se vyžadovalo. I přítelkyně Landové musely ohnout své svědomí a podřídit se.

Totalitní režim vnímáme v rovině politiky, manipulace mas, likvidace politické opozice, hierarchie příkazů a poslušnosti. V případě Lilian Landové hierarchie příkazů sestoupila na nejnižší úroveň, a to mládeže, nedospělých studentů přinucených ke společenské likvidaci spolužákyně. Jako by se vracela padesátá léta s veškerou kritikou a odsuzováním.

Rozdíl spočíval v tom, že o své pravdě nebyli přesvědčeni ani školní funkcionáři SSM, když Landové předem potají vysvětlovali, proč ji musejí vyloučit. Strůjci mrskačství byli v padesátých letech přesvědčení svazáci a straníci, nyní však studenti, kteří věděli, že „císař je nahý“ a postrádá ideovou legitimitu. Motivací byl oportunismus, nikoli ideje.

Oživené sledování

Na začátku prosince 1977 byla Landová převedena na gymnázium v Přípotoční, kde neměla přátele, stěžovala si na odcizenost od nových spolužáků a prostředí, nicméně zde v červnu 1978 maturovala. Spojení s přáteli na gymnáziu Arabská sice nebylo přerušeno, ale podstatně ztíženo.

StB sice na konci roku 1978 zhodnotila své „preventivně rozkladné opatření jako účinné“, ale Landová nadále jezdila na akce undergroundu v severních Čechách, hrála amatérsky divadlo, udržovala vztahy s básnířkou Věrou Jirousovou a rodinou Němcových či navštěvovala bytové semináře u filozofa Julia Tomina. Těžce ji zasáhlo, když StB po několikaletém pronásledování přinutila v říjnu 1978 k emigraci jejího přítele Jaroslava Hutku.

V říjnu 1978 Landová podepsala Chartu 77, po čemž StB oživila její sledování. Několikrát ji vyslýchala a zařadila do kategorie „závadových“ osob – zaměření výslechů se změnilo z profylaktického na zpravodajské.Poslední ostrý výslech absolvovalav polovině května 1979 po udání svého šéfa Bedřicha Procházka a současně člena Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, když byla plavčicí na koupališti Džbán v Šárce.

Ten 16. května 1979 nahlásil, že stavební dělníci ji zaslechli prohlásit, že „chartisti udělají v Praze v nočních hodinách binec“ – noční jízdu na kolech Prahou z Haštalského náměstí do Šárky. Mělo jít spíše o recesistickou akci zakončenou piknikem, jejíž dopad by byl zanedbatelný. Nadnesené prohlášení, nerozvážně vyřčené před svědky a možná i jimi zkreslené, však mělo fatální důsledky.

Reakce StB byla okamžitá – zatkla Landovou přímo na koupališti. V Bartolomějské ulici ji pak vyslýchali, obvinili z pobuřování a umístili do cely předběžného zadržení. StB přisuzovala akci větší význam, než mohla mít. Pozatýkala a odvezla k výslechu všechny účastníky, kteří se večer sjeli na kolech na Haštalské náměstí. Akce tím nabyla komických rysů – podezřelý byl každý mladý člověk na kole v okolí Haštalského náměstí a Revoluční ulice.

Vyšetřování bez ohledu na zanedbatelné provinění mělo především zastrašit. Cílem nebylo zjistit nová fakta, ale ponížit a psychicky Landovou zlomit, vnutit jí, že StB ví o každém jejím kroku, aby zanechala protirežimní činnosti mezi mládeží. Tento zákrok již nelze hodnotit jako „profylaktický“ proti mládeži, ale jako tvrdý proti závadové osobě.

Osamělý pěšák

Po propuštění se Lilian Landová psychicky zhroutila, což umocnil nedostatek zázemí, podpory, snad i zklamání z partnerského vztahu. Pod jejím rázným vystupováním se skrývalo osamění, nezralost a hledání zakotvení. Rozdala nic netušícím přátelům a známým malé dárky a 26. června si doma pustila plyn. V raném dětství ve Žďáru nad Sázavou její otec spáchal sebevraždu a možná, že z nestabilní rodiny vyplývala i citová labilita Landové – vědomí, že dobrovolné ukončení života může být krajním řešením.

Příběh Lilian Landové vypovídá o osamělém pěšákovi disentu, jenž jde se svými ideály mládí spontánně, naivně i přímočaře proti normalizaci. Střet s bezpečnostním aparátem, jenž systematicky eliminoval politickou opozici, skončil i kvůli jejím osobním problémům pro mladou, v rozhodující chvíli však osamělou rebelku Lilian Landovou tragicky.

Celý článek: http://ceskapozice.lidovky.cz/disidentstvi-mlade-studenky-jez-vyustilo-v-tragedii-p0d-/tema.aspx?c=A170622_205957_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

J.Š.2.7.2017

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 4.50 (8 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)