… Polský postoj k EU je fantastický: nasypte polským kravám do koryta eura a jinak si trhněte nohou. Orbánovo Maďarsko zase pálí kadidlo na dvou oltářích, evropském a ruském. V takové společnosti nemá Česko co dělat, leč by chtělo vzít roli ve fantasmagorickém polském plánu na Mezimoří, v němž by mohlo pouze šoupat nohama a mlčet. …
Docela mne rozesmála myšlenka mnou jinak velmi respektovaného komentátora těchto novin. Nutnost udržovat a upevňovat spolek V4 (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko) odůvodňuje totiž takto: „Tvoří ho země se společnou historií a zkušeností, bez ohledu na to, kdo, kde a jak zrovna vládne... A měla by existovat i určitá pojistka (rozuměj ona V4) pro případ, Že Němci pro něco zase nadšeně a kolektivně vzplanou, což se čas od času bohužel stává.“
To je rána přímo do drdolu. Podíváme-li se na „společnou historii a zkušenosti“ za posledních osmdesát let, vypadá takto: V roce 1938 urvalo si Polsko české Těšínsko. Maďarsko si později urvalo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. A jednotky slovenského štátu spolu s nacisty napadly Polsko. Tak tak, společná historie a zkušenosti, ať kdo, kde a jak vládne.
Po válce zejména Češi se dobrovolně ve volbách 1946 rozhodli položit základy bolševické diktatury. Do Polska a Maďarska byl komunismus imputován krvavým násilím a volebními podvody. Na Slovensku zlomila Praha protikomunistickou opozici až inscenováním politických procesů. Když Polsko a Maďarsko povstaly proti sovětskému komunismu, Čechoslováci byli tiší jako pes v truhlíku. Opět společná historie a zkušenosti.
A co V4 jako pojistka pro případ, že by Němci zase „nadšeně a kolektivně vzplanuli"? Něco jako diktatura či přímo Hitler? No budiž. V tom případě by V4 zafungovala jako pojistka asi tak, jako měl český Senát zafungovat proti případnému opakování únorového komunistického puče. To se při jeho zřizování opravdu vážně tvrdilo.
Já však trvám na tom, že nejen Plzeň osvobodil Patton, ale že největší pojistka proti hlouposti, vzájemné nevraživosti a přiboudlému nacionalismu malých středoevropských zemí jako V4 je stále větší integrace Evropské unie. A je to také největší z možných pojistek proti případnému „nadšenému a kolektivnímu vzplanutí Německa“ pro něco ošklivého. Chování polsko-maďarské poloviny V4 však pevnost těchto 'pojistek nabourává.
Polský postoj k EU je fantastický: nasypte polským kravám do koryta eura a jinak si trhněte nohou. Orbánovo Maďarsko zase pálí kadidlo na dvou oltářích, evropském a ruském. V takové společnosti nemá Česko co dělat, leč by chtělo vzít roli ve fantasmagorickém polském plánu na Mezimoří, v němž by mohlo pouze šoupat nohama a mlčet.
Slovenský premiér Fico se pro mě nečekaně vzmužil a vytáhl Slovensko z močálů V4. Oznámil, že Slovensko vezme několik desítek uprchlíků a že budoucnost své země vidí v nejtěsnějším jádru EU po boku Německa a Francie. Ať se dívám, jak se dívám, českého politika schopného takové prozíravosti nevidím. Pokud se Česko nezbaví zátěže V4, bude brzy integrující se Evropou vystřeleno na oběžnou dráhu jako nikomu nepotřebná vyhaslá planetka kroužící kolem evropského Slunce. No ale žádné strachy, pojistka V4 nám zůstane.
JIŘÍ HANÁK, LN, Poslední slovo, 3.9.2017