… Jak píše Ferdinand Peroutka: ještě žádný tyran nenapsal na dveře svého domu: "Tady bydlí tyran." Můžete udělat sebelepší terénní i archivní výzkum, můžete zkoumat všední den každého dvacátého Čecha i Slováka, ale tyrana, jeho motivaci a jeho metody tím ještě zmapovat nemusíte. … … "Proč bychom si všední den kazili nějakou cizí smrtí?" Muriel Blaive může s touto filozofií pracovat a může takto i psát. Ale měla by opravdu radit řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů? … Člověk si zvykne i na život ve vězení, když mu nic jiného nezbývá, ale to, že někteří vězni jsou v tomto vězení relativně spokojeni a naučili se v něm žít, ještě neznamená, že toto vězení samo o sobě je něco skvělého, jak se nám nám Mariel Blaive a někteří její kolegové z ÚSTR pokoušejí namluvit. Ti by, jak se zdá, rádi přejmenovali tuto instituci na Ústav pro zkoumání skvělých stránek komunistického režimu. … Zpochybňovat zločiny nacistické okupace ve Francii je nepřijatelné v jakékoliv podobě – i pod rouškou vědeckého bádání, protože se návratu zla musíme bránit. Totéž by mělo platit i pro zpochybnění zločinů komunistické totality v Česku.
* * *
České dějiny podle paní Muriel a hranice mezi dobrem a zlem
… Jak píše Ferdinand Peroutka: ještě žádný tyran nenapsal na dveře svého domu: "Tady bydlí tyran." Můžete udělat sebelepší terénní i archivní výzkum, můžete zkoumat všední den každého dvacátého Čecha i Slováka, ale tyrana, jeho motivaci a jeho metody tím ještě zmapovat nemusíte. Málokdo se v sedmdesátých a osmdesátých letech osobně setkal s otevřeným násilím. Přesto existovalo; a účinně působilo jako skrytá alternativa každého všedního dne. Včetně vědomí očekávatelné beztrestnosti jeho původců.
Navíc každý zločinec (i ten komunistický) totiž dobře ví, čeho se dopouští, a zametání stop se tak stává součástí jeho zločinů od počátku. Každý zabitý u železné opony měl být pochován tajně (na to existoval předpis) - hrob neměl nikdo nikdy najít, což se v mnoha případech povedlo. V druhé půli komunistické éry se dokonce násilnosti odehrávaly takřka výhradně v místech, kam se normální smrtelník vůbec nedostal: v hraničním pásmu, případně za zdmi věznic a vyšetřoven. Spolu s propagandou a cenzurou tak vlastně vznikla situace, kdy lidé až do roku 1989 mohli těžko mít obraz o zločinném dění kolem.
A tento detailní obraz nám jaksi chybí stále: neboť svědci a pamětníci umírají a na rozdíl od sousedních zemí (především Německa) nemáme památníky, muzea a místa utrpení, která by dokumentovala konkrétní tragédie a připomínala osudy konkrétních lidí. Ukázala jejich tváře, které se totalitní režim pokusil vymazat. Ty jim můžeme vrátit, životy už ne. Ty tváře možná chybí i mladým historikům, kteří píší o nedávné minulosti, a studentům, kteří o ní přemýšlí. Ty tváře bychom měli mít pořád před očima, stejně jako hlasy, dopisy a vzpomínky.
Je to už prakticky jediná cesta, jak zmírnit dopady nespravedlnosti české justice, která nepotrestala většinu komunistických zločinů v Česku, především zcela pominula pachatele "z horních pater systému". Přitom jsme měli příklad ze sousedního Německa, že to jde. A také je namístě podpořit atmosféru, kdy bude odvaha více oceňována; třeba hodně opožděně, ale bude. Protože jinak by ztratila smysl: protože k čemu by byla, když nakonec jasnou dělicí čáru mezi dobrem a zlem stejně nenajdete?
… "Proč bychom si všední den kazili nějakou cizí smrtí?" Muriel Blaive může s touto filozofií pracovat a může takto i psát. Ale měla by opravdu radit řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů? A teď to, co v knize paní Blaive chybí: třiatřicetiletý František Faktor byl pronásledován pohraničníky za hranicí v Rakousku, byl tam postřelen a nechán bez pomoci. Zasažen byl 30. října 1984, jeho tělo našli Rakušané až 5. listopadu. Zemřel v intervalu mezi těmito daty na kraji lesa… Asi jako srnka postřelená pytlákem.
Kde se u nás vzala Muriel Blaive?
… Proto se také francouzské historičky zastal místopředseda KSČM Josef Skála. Není jistě náhoda, že sociální demokraté přibližně ve stejné době, kdy probíhala „politická reorganizace“ ÚSTR, uzavřeli na krajích koalice s komunisty. Velmi se v tomto směru angažoval i současný volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek.
Co říci závěrem? Člověk si zvykne i na život ve vězení, když mu nic jiného nezbývá, ale to, že někteří vězni jsou v tomto vězení relativně spokojeni a naučili se v něm žít, ještě neznamená, že toto vězení samo o sobě je něco skvělého, jak se nám nám Mariel Blaive a někteří její kolegové z ÚSTR pokoušejí namluvit. Ti by, jak se zdá, rádi přejmenovali tuto instituci na Ústav pro zkoumání skvělých stránek komunistického režimu.
Popírání komunistické totality je cestou ke ztrátě svobody
Levicový převrat v Ústavu pro studium totalitních režimů, zosnovaný ČSSD, změnil jeho poslání – místo zkoumání zločinů nacismu a komunismu se snaží připravit českou společnost o draze zaplacenou historickou paměť s cílem nahlodat polistopadovou orientaci Česka směrem k liberální demokracii západního typu. Muriel Blaive zpochybňuje komunistickou totalitu jen podle vybraných dílčích faktů „každodenního života“, na základě konstatování, že lidé si užívali socialistického konzumu a pokud spolupracovali s StB, tak jen dobrovolně. Oběti komunistického teroru rozpoutaného v Československu podle scénářů NKVD i KGB poradkyni ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů tolik nezajímají. Podle ní celý národ uzavřel s komunistickou diktaturou jakousi společenskou smlouvu, v níž vyměnil svobodu za konzum a jednotlivci typu Václava Havla s totalitním režimem „vyjednávali“. Justiční vraždy, popravy občanů při přechodu hranic, věznění a mučení odpůrců režimů – vše bylo podle francouzské vědkyně zřejmě součástí „vyjednávání“.
Zpochybňovat zločiny nacistické okupace ve Francii je nepřijatelné v jakékoliv podobě – i pod rouškou vědeckého bádání, protože se návratu zla musíme bránit. Totéž by mělo platit i pro zpochybnění zločinů komunistické totality v Česku.
* * *
Sokolové začínají nacvičovat skladby na svůj slet příští rok
Se zahájením sokolského cvičebního roku, který je téměř totožný se školním rokem, začíná v jednotách Sokolů nácvik na 16. všesokolský slet. Akce se uskuteční příští rok v rámci oslav 100. výročí vzniku samostatného Československa. Rok sletu 22. září oficiálně zahájí Sletová štafeta, která bude součástí týdne s projektem Sokol spolu v pohybu. Ještě předtím si Sokolové 12. září připomenou 195 let od narození spoluzakladatele jejich hnutí Jindřicha Fügnera. Sletová štafeta ponese do Prahy poselství o všesokolském sletu z různých měst v Česku, ale i ze Slovenska, Německa a Polska, řekl ČTK mluvčí Sokola Zdeněk Kubín. Bude se konat od 22. do 24. září. V Česku je asi 1150 tělocvičných jednot České obce sokolské (ČOS), které mají zhruba 160.000 členů, což Sokoly řadí mezi nejpočetnější občanská sdružení v Česku.
P.S.
Sokolské Slety se konaly vždy v červenci. Oslavy 100.let vzniku ČSR budou probíhat po celý rok. Když už nemůže být Slet ve dnech 28.října kvůli počasí, nevidím důvod, proč by se neměl konat v tradičním čase? Že i vedení Sokola v Praze je pod kontrolou komunistických struktur jako ÚSTR, není žádné tajemství.
Jan Šinágl 12.9.2017