Pavel Fischer DOPISEM a občané PETICÍ vyzývají prezidenta Miloše Zemana k účasti na debatě!
Jeho politická kariéra je jako vystřižená z brožurky kariérního politika. Nakonec, aby také ne, když Pavel Fischer vystudoval prestižní politický institut ENA 
(Vysoká škola administrativy) pro nejvyšší státní úředníky ve Štrasburku a řadu let pak strávil nejen v diplomatický službách. Jakým by byl prezidentem, na co by kladl důraz a co je pro něj naopak neakceptovatelné?
Pane Fischere, do štrasburské akademie jste odcházel v roce 1998, po návratu jste se stal šéfem politického týmu Václava Havla, co jste měl přesně na starost?
Zahraniční politiku, bezpečnost, domácí i evropské otázky apod. Nastoupil jsem místo Jiřího Pehe a dostal se do první linie politické práce. Později jsem byl z tohoto místa vyslán jako velvyslanec do Francie, kde jsem tam sloužil sedm let.
Co bylo, když jste se vrátil?
Dělal jsem jednoho z náměstků ministerstva zahraničí, přesně generálního ředitele pro bezpečnostní otázky. Po skoro čtyřech letech jsem odešel do civilu, protože jsme měli doma trable s dětmi. Pohyboval jsem se v neziskovém sektoru.
Pokud se nepletu, na Hradě jste končil v roce 2003, neutekl jste před Václavem Klausem?
Není to tak. Za prvé jsem měl jmenovací dekret, který byl podepsán Václavem Havlem. A každý člověk, který je jmenován, by měl dát svoji funkci k dispozici, když se situace mění. I kdyby pak přišel bratr Václava Havla. Za druhé jsem byl schválen jako mimořádný velvyslanec do Francie. A to byla práce, na kterou jsem se musel začít rychle připravovat.
Zaujala mě vaše pozdější práce pro agenturu STEM. Co jste tam měl na starosti?
Byl jsem osloven majitelem této agentury, abych pomohl postavit neziskový ústav STEM jako jeho šéf.
Může vám toto pomoci ve prezidentské kandidatuře, orientace v číslech, preferencích, průzkumech...?
Ve STEMu jsou data za posledních pětadvacet let. Když vidíte, na co společnost slyší, čeho se obává a na co se těší, tak samozřejmě můžete mnohem lépe formulovat svůj program. Řada politiků spoléhá na marketing. Ale já jsem toho názoru, že jedině, když znáte instituce zevnitř včetně jejich procesů a zároveň se snažíte pochopit i očekávání, pracuje se s tím mnohem lépe.
Pokud byste byl zvolen prezidentem, budete pokračovatelem Havlovy politiky?
Úplně nevím, co přesně to znamená. Protože v některých konkrétních otázkách se už doba změnila natolik, že pokračovat nelze. Na druhou stranu jeho důraz na některé, třeba zahraničně politické akcenty, bych viděl jako velmi významné. Například jeho angažmá v dialogu s Německem mi přijde velmi inspirativní a je potřeba na něj navázat. Německo je náš největší partner, je to rozhodující síla v rámci EU. A Václav Havel tím, že pomáhal česko-německé deklaraci na svět, dokázal, že vztahy potřebují nejen ekonomický, ale také duchovní, kulturní a především politický rozměr.
Co Jiří Ovčáček, nechal byste si ho jako tiskového mluvčího?
Jako prezident bych ho okamžitě odvolal. Nechová se jako úředník, ale jako politik. Mám obavu, že hodně věcí, které říká na adresu premiéra, senátorů, poslanců, tak k tomu nemá vlastní mandát.
Považujete ho za profesionála?
Jako viceprezidenta bych ho za profesionála považoval.
Koho byste si vybral vy jako mluvčího?
Člověka, který je pečlivý, profesionální, má zkušenosti i vysoké standardy. Klidně by to mohla být i žena.
Spolupracoval byste se stávajícím premiérem Andrejem Babišem?
Samozřejmě. Andrej Babiš je profesionál. A v některých případech má dokonce přesnější intuici, než by měl kariérní politik na jeho místě.
Jak se díváte na udělování prezidentských milostí?
Prezident by měl zasahovat tam, kde mu to Ústava ukládá. Milost je naprosto mimořádný prostředek, který není nárokový. Pokud k němu sáhne, měl by být maximálně úsporný. S každým z případů by měl mít čas se seznámit, neměl by milosti udělovat jak na běžícím páse. Takže mimořádný krok, který v mimořádných situacích, například z humanitárních důvodů, pomůže lidem, kteří se dostali do neřešitelných situací. Jinak by do práce soudů prezident zasahovat určitě neměl.
Jste expertem na strategické a bezpečnostní otázky. Ale co vlastně znamená "strategické otázky"?
Když se podíváme na Českou republiku dnes, jak máme velkou armádu, jak máme výkonnou ekonomiku, kolik se u nás za rok narodí dětí a v jakém postavení v rámci Evropy jsme, tak máme hned několik odpovědí. Jsme uprostřed Evropy, jsme vitálně závislí na tom, zda běží zahraniční obchod, zda tu nejsou cla a tarify, které by se zaváděly, a jestli je také okolo nás klid, abychom mohli kooperovat mírově. To vše znamená, že si musíme vytvořit takovou strategii, abychom za deset, dvacet let měli stejnou nebo vyšší kvalitu života. Nemluvím teď o HDP, ale kvalitě a dostupnosti služeb, kvalitě životního prostředí, infrastruktuře nebo i o vztazích mezi lidmi a o důvěře. A tohle je práce pro politiky.
Trh si s tím neporadí?
Pokud to necháme pouze na neviditelné ruce trhu, tak se budeme ještě divit, jak se nám země promění. Strategicky je třeba některé věci dlouhodobě připravovat, projednávat. Případně, pokud by šlo o bezpečností otázky, tak je co nejrychleji umět zaznamenat a konat v souladu se zájmy České republiky. Ta strategická vize se ale vymyká krátkodobému politickému hašteření. Musí mít nejen delší horizont, ale také musí vytvořit koncensus napříč politickými stranami. A v tomhle může prezident udělat také hodně.
Co migrace, jak byste řešil tento problém?
Rozhodně před ním neutečeme. V pohybu je sedmdesát milionů obyvatel. U bran Evropy se dějí nejhorší formy otroctví. Máme sklon věřit, že otroci a otrokáři patří do minulých století. Dnes je přitom obchod s otroky bohatší a pestřejší než kdykoli v minulosti. Tohle je realita. Gangy pašeráků parazitují na lidské bídě. Tohle je třeba co nejrychleji pojmenovat. A bezpečnostně, policejně i politicky s tím pracovat a zastavit to. Za prvé ochrana hranic. Za druhé azylový systém, který zamezí tomu, aby evropské země rozdílně postupovaly v nejrůznějších procedurách.
Nějaký konkrétní příklad?
Rychle začít vyhošťovat ty, kteří zde nemají co dělat. Zejména zradikalizované lidi, kteří zde rozsévají neplechu a nenávist. A co se týká těch, co zůstali u bran Evropy, tak pracovat na tom, aby se mohli vrátit co nejrychleji domů. Nejde jen o války, ale třeba i nedostatek orné půdy či obživy. To je potřeba začít pojmenovávat naprosto jasně. Nemůžeme to samozřejmě dělat sami, ale v rámci EU. Bude nás to stát peníze, nasazení vojenské, policejní, ale i humanitární.
3 priority, na které by se Pavel Fischer zaměřil v případně zvolení prezidentem republiky
1. Klesá u nás bohatství lidí, dochází k chudnutí obyvatel v regionech. To je varující. Vyžaduje to i meziresortní spolupráci, ale také vizi. Já nechci žít v zemi, kde se daří dobře pouze hlavnímu městu. Když se však podíváme na čísla, jsou výsledkem mizerné práce vlád, které jsme tu měli.
2. Dále mi záleží na tom, abychom zůstali bezpečnou zemí. Abychom v mezinárodním hodnocení, zůstali na špici. To ale vyžaduje posilování spolupráce ozbrojených sborů jak uvnitř České republiky, tak i napříč hranicemi. Výborným příkladem je spolupráce české a německé policie.
3. Zdá se mi, že jsme zemí, která se neumí postavit za maminky, které mají děti, aby se mohly vrátit do práce. Ať už jde o svobodné matky, nebo ženy žijící s manžely v kompletní domácnosti. Dnes musí často velmi tvrdě volit mezi stoprocentní péčí o děti nebo stoprocentním pracovním nasazením. Klouzavá pracovní doba, práce na dálku nebo částečný pracovní úvazek jsou všechno nástroje, které zde existují už dlouho. A mě často překvapuje, že se jich nevyužívá. Chtěl bych tu jít příkladem i jako případný prezident. Na Hrad brát matky na poloviční úvazky, umožňovat práci z domova. Případně nabídnout předškolní či mimoškolní zařízení na Hradě.
* * *
Pavel Fischer
- studoval na gymnáziu Jana Nerudy v Praze
- v mládí se věnoval atletice, byl členem skautského oddílu s přezdívkou Bob
- vystudoval obor francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
- na vysoké škole Ecole Nationale d´Administration pro vrcholné státní úředníky v Paříži si doplnil vzdělání v oblasti veřejné správy a je jedním z několika málo českých absolventů této elitní školy.
- je ženatý, s manželkou Klárou vychovali čtyři děti, nejstarší Vojtěch bohužel ve dvaceti letech zemřel, narodil se
s těžkým handicapem
* * *
Neustále hledáme chyby na druhých, negujeme, dobré, nadějné nehledáme? Z dosavadních zkušeností mne nejvíce oslovili pouze Marek Hilšer a Pavel Fischer. U prvního oceňuji, že by jako jediný vyznamenal odbojovou skupinu bratří Mašínů, ale současně by tak rozděloval společnost podobně jako prezident Zeman. Druhy by názorově rozdělenou a rozpolcenou zemi mohl začít spojovat - skvělé vzdělání, mezinárodní zkušenosti, jazykově výborně vybaven, nebyl v KSČ, neproblematická minulost, pracoval u presidenta Havla. S Babišem by mohli utvořit dobrý tandem. Jsou schopni pracovat nadosobně v týmu, v zájmu věci. Nehledejme ideální, rychlá řešení – nejsou a ani být nemohou po tak dlouhé morální a mravní devastaci naší země, která začala rokem 1948. Hledejme a podporujme realizovatelné, ne ideální, vzhledem k danému stavu společnosti, její rozpolcenosti a neschopnosti spojit se v zájmu toho, co si jistě přejí všichni slušní obyvatelé naší země. Bez lídrů, mající potenciál to změnit, k životně potřebným změnám, nelze dospět. Doba neustálé kritiky všeho a všech, konstatování problémů a jejich neřešení, vyhovující zkorumpovaným polistopadovým politickým stranám, nemalé části justice, policie a státní správy, musí skončit, jinak se nám minulost bude stále vracet s patřičnými následky pro naše životy a naši zemi. Nemůže za nás, ale udělat ani pár sebelepších lídrů, bez podpory občanskou aktivitou a zájmu o věci veřejné. Bude-li náš zájem o věci veřejné končit na prahu našich bytů a domovů, najdou si narůstající, neřešené problémy cestu i za tento práh. Potom už bude pozdě. Život není o jistotách předem, ale o NADĚJI! Tak pro ni také něco sami dělejme a podpořme ji – DOBROU VOLBU!
Jan Šinágl, 3.1.2018
* * *