JAK ČEŠI OKRADLI DĚTI ARCIVÉVODY FERDINANDA
- Podrobnosti
Pilotní odsun nepřátelské menšiny se odehrál na Konopišti
Právě před sto lety zastřelil v Sarajevu prosrbský radikál Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofii. Dnes už víme, že atentát o měsíc později spustil první světovou válku. Je ale docela zajímavé si číst, jak na něj reagovali občané rakousko-uherské monarchie bezprostředně poté. Někteří propadli úzkosti v temné předtuše, jiní si škodolibě utahovali z dalšího neštěstí vládnoucího rodu, aniž vnímali blížící se katastrofu.
Saintegermainská mírová smlouva dávala novým státům vzniklým na území monarchie právo znárodnit nemovitý majetek Habsburků a nástupnické republiky toho využívaly. Tří dospívajících dětí Ferdinanda a Žofie se však konfiskace dotknout neměly: nebyli totiž Habsburkové, patřili k rodu Hohenbergů.
Společenská nálada vůči rakouské šlechtě byla velmi nevraživá, noviny přinášely historky o špatném zacházení Ferdinanda s českým služebnictvem a v obecném povědomí žil později vyvrácený mýtus, že právě na Konopišti František Ferdinand zosnoval spolu s německým císařem světovou válku – ač byl ve skutečnosti následník trůnu rozhodným odpůrcem války.
Místní vesničané přestali respektovat ploty, procházeli se zahradami zámku a pod okny pokojů mávali českými vlajkami
Poručník Jaroslav Thun protestoval až u prezidenta Masaryka a ten ho ujistil, že právoplatným vlastníkem panství bude uznán nejstarší Maxmilián, jak vyplývalo z dědického řízení rodiny. Pouze rozloha pozemků bude trochu zmenšena ve prospěch československého státu.
Jeho slib se však nenaplnil
V dubnu roku 1919, kdy vláda znárodňovala majetek Habsburků v Československu, správce Konopiště bez předchozího varování oznámil Ferdinandovým dětem, že mají pár minut na to, aby se sbalily a odjely. Směly si vzít jeden dvacetikilový kufr a český personál pečlivě kontroloval, co si balí. Maxmilián si nesměl odvézt ze své ložnice ani dvě rodinné fotografie. Stejně tak na Konopišti zůstaly deníky a fotografická alba, o matčiných špercích a dalších cennostech ani nemluvě. Před odchodem museli sourozenci ještě jednou kufry vybalit a ukázat, zda neodvážejí něco hodnotného.
Nakonec však půjde o politické rozhodnutí
- Podrobnosti
Lichtenštejnský honorární konzul v České republice chce udělat vše pro to, aby Lichtenštejnsko přece jen získalo svá práva.
Historici odhadují celkovou hodnotu majetku, který byl vyvlastněn bez náhrady, na 405 milionů franků. Na knížete připadá lví podíl ve výši zhruba 343,3 milionu franků.
"To už jsou všechny zámky ztraceny?" zeptal se jeden z přítomných s odkazem na probíhající soudní řízení. "Doufám, že ne," odpověděl Daniel Herman, který slíbil, že udělá vše pro to, aby se tak nestalo. "Pracujeme na tom, aby nad zabaveným majetkem v budoucnu opět vlála lichtenštejnská vlajka." Nakonec však půjde o politické rozhodnutí.
V oblasti porozumění a osvěty se zejména v posledním desetiletí jistě podařilo mnohé. "Ale stále je to břemeno znovu a znovu vysvětlovat, že nejsme Němci," prohodila nakonec kněžna Maria-Pia Koth Bauerová, velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví v Rakousku a České republice.
I když dějiny 20. století nejsou dobře zdokumentovány, zejména pro školní výuku, a Lichtenštejnsko v českém tisku téměř nehraje roli, Daniel Herman je přesvědčen, že boj má smysl. Velké naděje vkládá zejména do budoucích generací. Na závěr své přednášky ve Stein Egerta citoval Václava Havla, bývalého prezidenta České republiky:
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl, ať už to dopadne jakkoli."
***
JAK ČEŠI OKRADLI DĚTI ARCIVÉVODY FERDINANDA
Podolský most byl svědkem děsivých válečných zločinů rudoarmějců
- Podrobnosti
Rudá armáda byla za komunismu glorifikována. Spáchala však také velké množství zločinů. Jeden z těch nejděsivějších se odehrál u Podolského mostu. Oběťmi byly německé ženy, které rudoarmějci hodiny brutálně znásilňovali.
Rudoarmějci rozpoutali peklo na zemi
Když Rudá armáda dorazila, začalo teprve to pravé peklo. I dosud přítomní američtí vojáci byli zdrcení mírou násilí vůči německým civilistům, ženám a dívkám, kteří se nijak neprovinili, snad jen tím, že byli Němci. Špinaví a zanedbaní rudoarmějci s východním vzezřením začali okamžitě oddělovat ženy od mužů. Zatímco bezbranné německé muže soustředili stranou, strhli ženy a dívky k zemi, servali jim šaty z těla a znásilnili je před očima všech ostatních. Muži byli zcela bezmocní. I když je tato scéna doslova drásala, nemohli dělat vůbec nic. Američané na svých vozidlech jen nevěřícně kroutili hlavami. Nemohli uvěřit svým očím.
„Tady Havel. Slyšíte mě?“ Obávám se, že ne. Chováme se stále stejně…
- Podrobnosti
Shlédl jsem dokument v Cinema City na Andělu. V sále jsme byli osamoceni s jednou cca 20ti letou dívkou. Zklamal mne. Točíme spoustu dokumentů o Václavu Havlovi, ale žádný, který by oslovil veřejnost napříč generacemi a jeho stále aktuálními myšlenkami. Pokračuje v tradici plebejských děl o našich velkých osobnostech (naštěstí už bez sexuálních scén, jaké jsme viděli ve filmu o Boženě Němcové) ve stylu „vždyť on je jako já“. Umí si snad někdo představit natočit podobným stylem dokument o TGM, Albertu Einsteinovi a dalších našich či světových velikánech? Ocenil jsem krátké vystoupení presidenta Václava Klause, který v pár vteřinách, slovně i neslovně, o sobě nevědomě vypověděl dokonale vše.
Nicméně připomínám výroky presidenta Václava Havla z dokumentu k zapamatování:
„Nejhorší je, když se řekne stejně nic nezměním, co bych se staral. To je takový ten nejhorší způsob existenciálního krachu.“
„Svět je absurdní, jsme jako Sysifos“
O duši soudobého Evropana: „Měl by být přece jenom trochu pokornější, měl by myslet i na to co bude až zemře, sklánět se před tajemstvím vesmíru a bytí samotného. Zkrátka vztahovat se opět víc, tak jak tomu bylo v první fázi evropského vývoje, k věčnosti a k nekonečnu.“
ZOO Praha: Gorila Kijivu porodila další „mládě“…
- Podrobnosti
Když se díváte na fotografii, vidíte více zvíře, nebo člověka? Oči a řeč těla připomínají takřka identické reakce lidské bytosti, o podobnosti stavby těla nemluvě. Co kdybychom za mříže zavřeli matku s novorozencem? To by byl uragán protestů. Člověk pochází z opice, ale ty za mřížemi mají více rozumu, než ty lidské před mřížemi - i díky tomu, že používají své přirozené sociální sítě a spojení, na rozdíl od lidí.
Žijeme v nezpochybnitelných představách, které po staletí automaticky, bez přemýšlení přejímáme. Jako malý kluk jsem rád navštěvoval slavné cirkusy Humberto a Busch. Dnes už bych je nenavštívil. Je dobré, že přibývají cirkusy bez zvířat. Máme se od nich stále co učit – vědí kdy mají dost. Slovo diskriminace neznají. Slovo diskriminace neznají. „Planetou opic“ jsme se už stali, aniž tušíme. Hrozí nám návrat do džungle, kdy bude rozhodovat „klacek a síla“. Gorily v pralese rozum a sílu nezneužívají, na rozdíl od lidí. JŠ
(Před)poslední věci člověka. Přání starších lidí, že chtějí umřít, bychom měli respektovat
- Podrobnosti
P.S. Narození a smrt jsou přirozené. Prodlužování umírání je zločin proti lidskosti. Vědomý člověk, který už jen existuje a je odkázán na druhé, si přeje zemřít, nezatěžovat společnost a své okolí. Nevědomý už je pouze v „živém bezvědomí“. Stovky miliard „vyhozených do vzduchu“ ve jménu „lidskosti“ budou chybět pro životy mladých, jejich budoucnost a budoucnost společnosti. To zdravotnický průmysl neřeší, v zájmu co největšího profitu. Příroda nám dá najevo, jak sebevražedně a nelidsky se chováme, pokud budeme v tomto popírání smyslu života a lidské přirozenosti pokračovat. V Japonsku a v Jižní Koreji už přestárlí ohrožují budoucnost země. I v tomto bychom se měli učit od „primitivních“ kmenů v Africe, Austrálii a jinde. Při vší úctě k těm, kteří si i přes vysoký věk zachovávají vitalitu a jsou i ve vysokém věku přínosem pro společnost. Ta dnešní se od vyspělosti vzdaluje stále více. JŠ
***
Omlouvám se, nechci být morbidní. Ale věřím, že není špatné občas mluvit o smrti. To, že jednou umřeme, je koneckonců jediná opravdová jistota v našem životě. Ne každý se s tím smíří – kdybychom se s tím všichni smířili, nejspíš by neexistovala náboženství slibující reinkarnaci, vzkříšení a věčný život duší ani firmy, které vás za překvapivě lidový obnos po smrti zmrazí v naději, že až lékařská věda vymyslí, jak na to, oživí vás.
Petr a Petra se ale se smrtí smířili. Našli se na druhý pokus a o to víc, že předtím poznali jiné vztahy, si vážili toho svého. V pětaosmdesáti se začali bát. V tomhle věku může kdokoli znenadání zemřít… a druhého tu nechat samotného. Rozhodli se, že tomu předejdou. Vědecky založený Petr vyzkoumal, jaké léky potřebují, aby to „bylo jisté“, aby netrpěli a aby nevypadali odpudivě, až je najdou. Připravili se, sepsali dopis, ve kterém svým dětem všechno vysvětlili, spolykali prášky, zalezli do postele, chytili se za ruce a usnuli navždy. Věděli, že teď už je nic nerozdělí.
Americké centrum 18.4.2024: AI a etika
- Podrobnosti
Byla to už v pořadí 42. debata na téma Člověk a média. Připojuji zvukový záznam vystoupení dvou odborníků – IT specialisty a etika. Jistě i vás mnohé úvahy překvapí. Bohužel jsem musel kvůli dopravnímu spojení odejít předčasně a nemohl se zúčastnit diskuse.
Položil bych pouze jednu otázku: „Lze zabránit, resp. mít pod kontrolou, aby se AI učil samostatně i špatné a špatní učili AI špatnostem?“ Globální propojenost světa může způsobit i velké, rychlé katastrofy. Stejně tak může globálně měnit myšlení a způsob života lidí - proti jejich přirozenosti a zájmům? Značný nárůst psychických poruch a duševních poruch, napříč generacemi, je varující - jako následek masivní manipulace. Stále méně žijeme, prázdně existujeme a za život považujeme co jím vůbec není. Odnímat přirozenou zátěž duchu a tělu je jistou cestou do pekla. JŠ
Rada ČT 17.4.2024: Tři minuty nevyužity – za 70 vteřin sdělil Šinágl „vše za všechny“
- Podrobnosti
Kde jsou ty časy, kdy zasedání Rady ČT řídil demokraticky Milan Uhde. Vstupovali jsme do jednání společně s režisérem Jiřím Krejčíkem (kauza THEMOS, okradení státu o stamiliony korun, dokument ČT NÁROD V SOBĚ není v iVysílání přístupný). Veřejnost mohla mluvit, kdy chtěla a jak dlouho chtěla. Dnes smí mluvit jen 3 minuty (ve stanovách je pouze hlasování o vystoupení veřejnosti). Standardní návrh etického kodexu radní Ivany Chmel Denčevové, kupodivu radní neschválili?
Předal jsem sekretariátu Rady ČT KOPIE pro radní a vedení ČT s 16ti body závažných selhání ČT v poslední době, jako podklad pro jejich činnost. ZDE si můžete poslechnout mé krátké vystoupení. Několikrát jsem vstoupil do jednání rady krátkou poznámkou. Předseda rady využil svého práva a varoval vyvedením, pokud budu pokračovat. Omluvil jsem se. Řekl jsem jen to, co by řekla jistě většina televizních koncesionářů, když radní mlčeli a kdy nešlo mlčet – nepodepsaným dokumentem se nemá argumentovat, pokud byl nepořádek v kanceláři bývalého gen. ředitele ČT Petra Dvořáka, má se skutečnost zveřejnit. Radní Jiří Padevět se k výzvě předsedy rady přidal, že porušuji demokratická pravidla. Připomněl jsem mu, že je porušuje i on, když si „uzurpuje“ pravomoci předsedy a kdy měl sám říci, co jsem řekl (vážím si, že i on hlasoval pro mé vystoupení). Bývalému gen. řed. bylo novým vyplaceno po letech 800 000 Kč bez soudu, což právem radní Petr Šafařík novému řediteli vyčetl.
Novou ředitelkou ČT Ostrava je Gabriela Lefenda (doktorka filozofie se zaměřením na český jazyk a společenské vědy). Ve funkci nahradí Miroslava Karase, který v ČT končí. Působila skvěle – oblečením, kultivovaným vystupováním, argumentací a svojí firemní filosofií. Připomněla prvky nadčasového Baťovského systému řízení práce. Věřme, že ČT Ostrava pomůže, pod jejím vedením, posílit upadající kvalitu veřejnoprávní ČT.
Generálmajor Alexander Hess: jeden z nejvýznamnějších československých letců XX. století
- Podrobnosti
Narodil se v Karlově Huti u Králova Dvora, poblíž Berouna. Připomínám můj článek z roku 2018 ke 120. výročí narození - Dnes se měla uskutečnit slavnostní vernisáž výstavy o veliteli 310.stíhací perutě RAF Alexandru Hessovi - Životopis velitele 310. stíhací perutě RAF je obdivuhodný, příkladný a stále aktuální. V Králově Dvoře má muzeum, o kterém ví málokdo. Občané města ho neznají, ani mládež. Běda zemi, která nemá a nezná své hrdiny – nebude je mít, až je bude zase potřebovat. JŠ
***
„Stáli jsme jak kamenné sochy, když velitel peruti mjr. Hess přebíral hlášení. Předstoupil před řad a jeho slova zanikala kdesi daleko, všichni jsme však ožili, když s pohnutím řekl: „...a věřím, jak vás znám a vidím tu před sebou, že se všichni brzy znovu sejdeme, abychom proti našemu nepříteli bojovali - tak, jak jsme přísahali. Věřím, že my, letci, jsme náš boj ještě neprohráli!...´“
Read more...