Všichni jezdí na stejné ostrovy na dovolenou, aby o tom pak mohli vyprávět. Všichni fotografují totéž. Jako loutky.Bezduché bytosti, které za chvíli ani nebudou vědět, že odešly ze světa. Z lidí, kteří slouží jenom systému a objektivitě, se nutně stanou Eichmannové.
Její myšlenky nabraly na síle v pandemii. Mnoho z nás hledalo cestu, jak se vyrovnat s nejistotou. Podle filozofky a fenomenoložky Anny Hogenové se musíme v této formě nejistoty naučit žít. V současnosti se nejvíce obává globálního konfliktu a říká, že katastrofa „západního“ člověka je v jeho neschopnosti žít v přítomnosti a dotýkat se bolesti. Přesto je optimistka. Jak sama říká, na dně nejhorší bolesti se skrývá čistá radost.
Největší průšvih je, že člověk žije pouze a jenom pro jsoucna. To jsou věci v prostoru a čase, jako jsou auta, kabelky, tituly, sláva, důležitost a hlavně moc. Člověku chybí to, čemu my ve fenomenologii říkáme bytí. Člověk je dnes schopen chtít a myslet pouze jsoucno. Tedy chtít něco v prostoru a čase. Je tady ještě bytí, které můžeme myslet jako pozadí. Z tohoto pozadí se všechna jsoucna stávají jsoucny, protože bytí ta jsoucna ukazuje.
Proč „doma“ nemá žádný prorok pravdu? Protože lidé jsou tak neskutečně blízko pravdy, kterou jim ukazuje, že proroka raději ukamenují, než aby mu dali za pravdu. Člověk, když je svírán či uzavřen v kruhu, tak aby pochopil celek tohoto kruhu, musí z něj vystoupit a podívat se na něj z dálky. A troufám si říct, že o tomhle mnoho lidí neví.
Read more...