Je „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví. Nikoli statistiky o pozitivně testovaných či očkovaných, vědecká data o stále nových mutacích, čísla o úspěšném „boji s virem“, exaktní údaje o šíření viru, ale neměřitelný strach prostupující společností je nejpodstatnějším rysem této krize. Máme víc do činění s pandemií strachu, než s pandemií koronaviru. Strach spoutal lidstvo do jedné globální vesnice.
Dlouho jsme věděli, že se „něco“ se musí stát“, žijeme-li neudržitelně – pro Zemi, své zdraví i civilizaci. Minimálně od zveřejnění studie Meze růstu v roce 1972 si to stále víc uvědomovali odborníci z mnoha oborů. Obava z blížícího se nárazu do zdi postupně prosákla i do vědomí běžných lidí, jak je zahrnovaly důkazy o neudržitelnosti civilizace přistupující k Zemi jako ke „zdroji“ a „prostředí“.
Globální zastávka má i řadu dobrých následků – lidé i svět zpomalili. A především mohou využít mimořádného tlaku k podstatným svým i společenským změnám.
Koronavirus tedy nebyl jedinou ani hlavní příčinou smrti, ale jen tou pověstnou poslední kapkou, kterou by se stalo jiné zdravotní selhání. Je „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví.
Obrovský počet pozitivně testovaných lidí, jímž si Česká republika vysloužila jednu z ostudných prvních příček v Evropě (tentokrát i ve světě), znamenal jen to, že u nás se testovalo jako o závod, a stát uváděl obyvatele v omyl, že růst pozitivních výsledků testů je totéž co růst počtu nemocných.
Read more...