Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Všichni jezdí na stejné ostrovy na dovolenou, aby o tom pak mohli vyprávět. Všichni fotografují totéž. Jako loutky.Bezduché bytosti, které za chvíli ani nebudou vědět, že odešly ze světa. Z lidí, kteří slouží jenom systému a objektivitě, se nutně stanou Eichmannové.

Její myšlenky nabraly na síle v pandemii. Mnoho z nás hledalo cestu, jak se vyrovnat s nejistotou. Podle filozofky a fenomenoložky Anny Hogenové se musíme v této formě nejistoty naučit žít. V současnosti se nejvíce obává globálního konfliktu a říká, že katastrofa „západního“ člověka je v jeho neschopnosti žít v přítomnosti a dotýkat se bolesti. Přesto je optimistka. Jak sama říká, na dně nejhorší bolesti se skrývá čistá radost.

Největší průšvih je, že člověk žije pouze a jenom pro jsoucna. To jsou věci v prostoru a čase, jako jsou auta, kabelky, tituly, sláva, důležitost a hlavně moc. Člověku chybí to, čemu my ve fenomenologii říkáme bytí. Člověk je dnes schopen chtít a myslet pouze jsoucno. Tedy chtít něco v prostoru a čase. Je tady ještě bytí, které můžeme myslet jako pozadí. Z tohoto pozadí se všechna jsoucna stávají jsoucny, protože bytí ta jsoucna ukazuje.

Proč „doma“ nemá žádný prorok pravdu? Protože lidé jsou tak neskutečně blízko pravdy, kterou jim ukazuje, že proroka raději ukamenují, než aby mu dali za pravdu. Člověk, když je svírán či uzavřen v kruhu, tak aby pochopil celek tohoto kruhu, musí z něj vystoupit a podívat se na něj z dálky. A troufám si říct, že o tomhle mnoho lidí neví.

They all go to the same islands on holiday to talk about it. They all take the same pictures. Like puppets. Soulless creatures who won't even know they've left the world. People who serve only the system and objectivity will inevitably become Eichmanns.

Her ideas have gained momentum in a pandemic. Many of us were looking for a way to cope with the uncertainty. According to philosopher and phenomenologist Anna Hogen, we must learn to live with this form of uncertainty. She is currently most worried about global conflict and says that the catastrophe of "Western" man lies in his inability to live in the present and touch pain. Yet she is an optimist. As she says, at the bottom of the worst pain is pure joy.

The biggest trouble is that man lives only for being. These are things in space and time, such as cars, handbags, titles, fame, importance and, most importantly, power. Man lacks what we in phenomenology call being. Man today is only capable of wanting and thinking being. That is, to want something in space and time. There is still being, which we can think of as background. From this background, all beings become beings because being shows those beings.

Why is it that "at home" no prophet is right? Because people are so incredibly close to the truth he shows them that they would rather stone a prophet than give him the truth. Man, when he is gripped or enclosed in a circle, in order to understand the totality of that circle, must step out of it and look at it from a distance. And I dare say many people don't know this.