Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

O pozadí kauzy informuje iDNES. V době, kdy byl Miroslav Kalousek ekonomickým náměstkem MO, zorganizoval náměstek MO Pavel Severa „osvětové“ přednášky pro útvary AČR o drogách. Dva lidé jezdili po útvarech a účtovali si za jednu přednášku 50.000,-Kč. Bylo to v roce 1996. Drogy měly a mají svojí cenu… Tehdy vedl Středisko drogových závislostí MUDr. Pavel Bém, pozdější primátor. Kalousek jako náměstek opakovaně studoval angličtinu s jedním plk. za 56.000,-Kč ročně. …

Další děsivá ukázka formálnosti zákona, kdy pro zdravý selský rozum nezbývá místo. V Ukrajinské armádě by skončila v den krádeže, bylo zveřejněno její jméno a fotografie, o odpovídajícím trestu nemluvě.

Nejde jen o zlodějku, ale především o princip! Žádná armáda bez morálky a morálních vzorů nemůže být trvale úspěšná a skončí tak, jak si zaslouží. Chování a posouzení selhání vypovídá o současných poměrech ve vedení AČR vše. JŠ

Je ostudné žádat o pomoc SRN, když máme nevyužité obrovské kapacity zdravotnických zařízení a jejich personálu, kdy náš soused má svých starostí více než dost!   

***

Nemocnicím chybí tisíce sester a lékařů, ale desetitisíce zaměstnanců lázeňských domů, včetně pomocného personálu, jsou doma a nepracují.

Všechny lázeňské domy jsou uzavřené a zaměstnanci jsou doma za plný plat. Nic je nenutí chodit do práce. Přestali chodit na ranní, odpolední, noční směny - komu by to nevyhovovalo. Ti co koupají pacienty ve vanách a uklízejí, copak nemohou uklízet v nemocnicích, nebo dělat jiné pomocné práce? Kuchaři mohou také pomáhat. Kdekdo v televizi a v médiích naříká, ždíme ze státu peníze za přesčasy, odměny atd. a přitom tisíce lidí jsou doma v nečinnosti. Mnoho zdravých lidí je na úřadě práce. Není pravdou, že není kde brát lidi.

Příběh bývalého příslušníka speciálních jednotek Milana Šillera:

StB praktiky v současné armádě, výslech slušného vojáka svlečeného donaha 14 hod. denně. Američtí velitelé by chtěli české vojáky, ne české velitele. Povolená kola u auta, místo učení ponižování, na vedoucích místech blbci. Zákaz rehabilitační dovolené, z 300 hodin 150. Vojenská policie chránila kábulskou ambasádu, přestože to vůbec neuměla. Pokusy o zavraždění schopných neschopnými. Nikdy ne řešit, ale zastrašit. Úřední záznam o 30 řádkách se psal 2 1/2 hodiny. Psycholožka AČR: „To je v celé armádě, s tím se nedá nic dělat.“

Ministr obrany byl zděšen, z 20 min. schůzky bylo 1 1/2 hod., slib ministra, že do vyřešení nebude propuštěn, zápis se ztratil, propuštěn. Všichni se znají, kryjí, není možné něco prokázat. Chci zveřejnit tento příběh, aby se věci přestaly dít a státní složky přestaly terorizovat, ponižovat a urážet, není proti tomu žádná obrany, ani pomocí soudů a vyšetřování, nežijeme ve svobodné zemi, hlavně teď co vidíme díky covidu, když musíte zaplatit za to, abyste mohli přejet hranice a musíte poslouchat lidi u kterých se ukázalo, že jejich schopnosti začínají fungovat až ve chvíli, kdy z toho mohou něco vyrazit. V AČR by se mělo změnit úplně vše od začátku, začínaje vzděláním, poměry na vojenských školách jsou strašné.

Velitelům je těžko něco vzkázat, sami by si měli otevřít oči, žijí v jiném světě, kde moc má ten kdo je výš a nemusí se zabývat těmi pod sebou. V cizích armádách je velitelem ten, kdo se stará o své lidi, musí se o ně umět postarat, pečovat aby uměli dobře bojovat a ne, že bude veškerou svoji práci přenášet na ně, ponižovat a urážet je.

Vzkaz Milana Šilera vojákům: Nebát se o tom mluvit, bránit se. Jest-li si myslí, že to dobře dopadne, tak to dobře nedopadne, protože jednoho dne se mohou dostat na misi, kde jim budou tito lidé velet a tam se ty věci neodpouštějí.