Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Způsobem odpovídajícím stavu společnosti, deformované dějinami. Stále citlivé společenské téma, které účelově využívají politici k získávání přízně voličů. Stačí oslovit pudy, emoce a voliči podpoří politiku, která jde proti jejich zájmům a zájmům země.

Za vše hovoří volba presidenta z roku 2013. Karel Schwarzenberg byl jasným favoritem a nepochybně by i vyhrál. V den volby, v rozporu s volebním zákonem, byl v nejčtenějším, bulvárním deníku BLESK uveřejněn inzerát na celou stránku s textem: „Naše první dáma bude Němka“  – a Miloš Zeman zvítězil. Neplatnost volby se neřešila. Země se tak místo kultivované a vzdělané první dámy, dočkala novodobé Marty Gottwaldové.

„Gestapismus český se navlásek podobal nacistickému. Oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadraženosti?“ Václav Černý

„O odsunu Postupinská konference nerozhodla. Upřesnila jen podmínky a vzájemnou spolupráci. Odkazem na PK se zbavujeme vlastní odpovědnosti. Jediná věta týkající se odsunu: Mocnosti berou na vědomí odsun týkající se německé národnosti z ČSR, Polska atd. Nic více tam není.“      

 * * *

O tom, jestli začal odsun Němců z poválečného Československa rozhodnutím Postupimské konference, je dnešní Jak to bylo doopravdy. Rekonstrukce Ivany Chmel Denčevové začíná ve válečném Londýně, na sklonku ledna roku 1945.

Edvard Beneš se za účelem dosažení etnicky homogeního národního státu po válce se vracel do ČSR přes Moskvu, z toho je zřejmá jistá dominance komunistů.

12. Beneš 12.5.1945 Brno: „Ten německý lid šel do krvavého vraždění jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se. Vyčítal světu tupě, nebo fanaticky zabíjet a sám zabíjel. Tento národ přestal být v této válce už vůbec lidský a snesitelným a jeví se nám už jen jako jedna, jedna veliká lidská nestvůra. Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest. Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat.“ (A český lid se vzepřel? J.Š.)

Později: „Po vybudování nového poltického života a postavení nového našeho domova bude třeba nově formovat politické strany a zredukovat jejich počet proti době předválečné. Nově vyzvářet poměr Čechů a Slováků a vylikvidovat zejména nekompromisně Němce v zemích českých a Maďary na Slovensku.“

Oldřich Tůma: „Žádný legitimní právní podklad pro divoký odsun neexistoval. - Všechny politické strany s odsunem souhlasili – budovaly si image.“

Neoddělitelnou součástí vylhaného mýtu o demokratickém charakteru třetí republiky je i obraz prezidenta Edvarda Beneše jako ryzího demokrata, obelhaného a zrazeného komunisty až v únoru 1948. V nepřikrášlené skutečnosti byl přitom spolu s komunisty jedním z hlavních strůjců demontáže a porážky československé demokracie. V textu zveřejňujeme i unikátní a dosud nepublikovaný dokument.

Doma budovaný obraz Edvarda Beneše jako demokrata, respektovaného a obdivovaného na Západě i na Východě, nebyl pravdivý nikdy. Vždyť už v roce 1920 napsal první britský velvyslanec v Praze Sir George Clark o Benešovi, že jde o „bezohledného oportunistu“.

Jeden z nejzkušenějších amerických diplomatů třicátých let William Christian Bullit napsal o Benešovi v důvěrném memorandu pro prezidenta Roosevelta: „Každý, kdo něco znamená v politickém životě Francie a Anglie, považuje Beneše za naprosto sobeckou postavičku, která svou lacinou mazaností v drobných záležitostech a naprostým nedostatkem moudrosti ve věcech velkých, umožnila rozpad své země.“

A jeho legendární kolega Anthony J. Biddle, za války velvyslanec u několika exilových vlád v Londýně, včetně československé, popsal Beneše v osobní depeši prezidentu Rooseveltovi pohrdlivě jako „nástroj ruské propagandy“.

Prezident Miloš Zeman se v minulých dnech omluvil srbskému prezidentovi za účast Čechů při bombardování Jugoslávie v roce 1999. Za podíl jiných Čechů na násilí páchaném po válce na německých civilistech se ovšem nikdy nekál.

***

Svědci násilí na německých civilistech těsně po skončení druhé světové války stále žijí. „Táta se z lágru vrátil v úplně zakrvácených šatech. Jeho úkolem bylo vozit umučené na hřbitov,“ vzpomíná 86letá Magda Korandová na šok, který utrpěla jako desetiletá školačka, když byl její otec propuštěn z internačního tábora Hanke v Ostravě. Němečtí civilisté byli na jaře i v létě roku 1945 lynčováni a zabíjeni Čechy na území celé republiky.

Po skončení soudního jednání u OS Kolín jsem se přenesl ze špatných dnešních mravů do těch starých, dobrých mravů a časů. Pořídil jsem FOTOGALERII. Můžete sami posoudit, jaká to byla doba, jací byli Lichtenštejnové a jak nám dnes lidé jejich kvalit chybí. Je ostudné, že se tento slavný knížecí rod, který toho tolik pro naši zemi vykonal, musí dodnes soudit o své majetky. Byly jim komunisty ukradeny za pomoci zločinných Benešových dekretů. Jsou prý „vyhaslé“, ale to nebrání českým soudům, aby na ně neustále odkazovaly. Země, která ani za 35 let nedokázala odstranit Benešovy dekrety ze svého právního řádu, nepatří do společenství demokratických zemí EU.

Mimochodem za českých králů byli všichni obyvatelé Českého Království zcela přirozeně Čechy, bez rozdílu zda se jednalo o Moravany, Slezany, Němce, Italy, Francouze a další národnosti či etnika. Proto se zemi i za pozdějších vladařů tak dařilo a vzkvétala. Kdykoliv si Češi vládli sami, nedopadlo to dobře. 

Velká škoda, že výstava je presentována jen v češtině? Ve skutečné Evropě jsme stále jen "na papíru"… JŠ  

ČT2 uvedla dne 3.8.2020 skvělý dokument „Komu patří Sudety (Nedej se!)“ v čase 18:55 – 19:25 hod. (kdo se díval na Události ČT přišel o hodně). Nemíním podezřívat ČT ze záměru, ale faktem je, že Události ČT sleduje hodně lidí, kdy ve stejné době vysílá často velmi hodnotné dokumenty na ČT2, které by většina diváků ocenila mnohem více, než obsah Událostí ČT, které ke skutečnému zpravodajství mají hodně daleko. Proto doporučuji přepínat, většinou nebudete zklamáni, pokud vůbec.

Naštěstí je dokument v iVysílaní ČT. Níže několik postřehů z dokumentu a velká gratulace režisérovi T.Netočnému a jeho týmu.

- - -

V Sudetech žila většina obyvatelstva v krajině. Byli vyhnání lidé, kteří byli po staletí součástí krajiny a plně se s ní sžili. Spekulanti skupovali za 1.50,-Kč metr čtvereční a pobírali za nic obrovské dotace, navíc mohli půjčky splácet 30 let bezúročně!

Čím menší zemědělec, tím větší má vztah k půdě. Přísloví:  „Nejvíc hnoje natahá sedlák na pole na gumákách“. Ví potom co je nejlepší pro půdu, protože ji dobře zná. Intenzita hospodaření byla dotažena do absurdní dokonalosti. Pokud je tento sytém navázán na systém dotací, je to smrtící kombinace. Celkovým důsledkem našeho dravého způsobu hospodaření je veliká unifikace zemědělských ploch. Jedno pole, jedna louka, jsou všude stejné.

Sklízí se obrovské plochy, naráz, v jeden termín, který je agrotechnicky z hlediska výnosu nejlepší. To je přesně ta věc, která nefunguje pro všechno ostatní, kromě zisku. Nemůžeme se dostat k pozemkům, protože je velmi levně dostali velkofirmy s výsadními právy. Nemají nejmenší důvod vycházet vstříc, protože pobírají nemravné dotace. Dnes je hodnota levně nabytých pozemků mnohonásobně větší a nemají nejmenší důvod je prodávat. Jde minimálně o desetinásobky až stonásobky původní ceny.

Cítíte zde pochmurnou atmosféru, na které se podepsalo vyhnání Němců, které nezpůsobilo pouze jakousi hospodářskou újmu, ale především újmu kulturní. S Němci odešli nejen postupy jak tato pole obhospodařovat, ale i příběhy, zážitky a jakýsi specifický Genius Loci „Alt Vater Gebirge“ – Pradědových hor, jak oni říkali.

Podstatné je, že v čele Ústavního soudu sedí osoba, která spoluvytváří normy chování a hlasuje pro ně, aby je pak rušila, kritizovala a prohlašovala za nesouladné s Ústavou. S tou samou Ústavou, kterou se zaštiťoval, když kdysi přijetí těchto norem prosazoval.

***

V minulosti se stávalo, že ve volbách jedné straně stačilo k zisku poslaneckého křesla asi 19 tisíc hlasů, zatímco jiná jich potřebovala přes 43 tisíc. Věděli jste, že strana, která obdržela ve volbách 37,5 % platných hlasů, může získat nakonec 60 % mandátů? Přesně taková situace nastala při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 v Karlovarském kraji. Naopak dvěma stranám, které v tomto kraji shodně získaly 9 % hlasů, nebyl přidělen žádný mandát - Institut H21.

20 let trval tento protiústavní stav zavedený a zrušený pod „patronací“ JUDr. Pavla Rychetského a preméra Miloše Zemana v rámci tzv. „opoziční smlouvy“. Jako vícepremiér zákon Rychetský vícekrát obhajoval.

Friday Edition: Jak ústavní soudce Rychetský mluvil v roce 2012

V Janských Lázních, kde bylo krátce po válce, v květnu 1945, usmrceno dvanáct německy mluvících lidí, kteří jsou pohřbeni v lese nad dnešní dětskou léčebnou Vesna, se nachází žulový Kříž smíření.

Německá strana požádala o postavení jednoduchého kříže (na její náklady) v místě hromadného hrobu, o čemž v roce 1993 rozhodlo místní referendum, kdy se 56 % obyvatel města vyslovilo pro vztyčení kříže. Je na něm latinský nápis „Requiescant in Pace“ (Odpočívej v pokoji).

Česko-německá glorietta

Poblíž je česko-německá glorietta, kde jsou české i německé nápisy. „Ani Janským Lázním se nevyhnuly poválečné čistky německého obyvatelstva,“ připomíná letáček v podobě janskolázeňské mapy, kterou mají k dispozici v místním informačním centru.

„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ 

„Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. … Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely.“ 

Po vzniku republiky se majetek již tak nepříliš majetné rodiny kvůli pozemkové reformě opět ztenčil. Zůstal jim jen jediný kůň – slepá kobyla Luska….

Poslechněte si pořad na ČRoPlus ze dne 5.4.2021 (od 7.34 hod.) z něhož výjimám:

Jediná vítězka Velké pardubické čelila předsudkům i totalitě. Narodila se do šlechtické rodiny s hlubokým vztahem ke koním. Stala se národní hrdinkou, bohužel ne nadlouho. Za komunismu žila na okraji společnosti a v chudobě.

V roce 2013 stanovil maďarský parlament symbolický den 19. ledna - datum, kdy deportace začala v roce 1946 v městečku Budaörs / Wudersch na západním předměstí Budapešti - jako Národní den vzpomínky na deportace Němců. - Podle maďarské legislativy pro národnostní menšiny (pravděpodobně nejvelkorysejší v Evropě!) se Němci mimo jiné těší v mnoha obcích např. ve městě Sopron / Ödenburg na rakouských hranicích, vysokému stupni kulturní autonomie. V maďarském parlamentu je pro ně automaticky vyhrazeno místo. Toto křeslo v současné době zaujímá Imre (německy: Emmerich) Ritter, který má právo mluvit německy v národním parlamentu. - Maďarský premiér Viktor Orbán a poslanec Imre Ritter včera položili věnec před pamětní deskou na budínském nádraží, zatímco státní tajemník pro komunikaci a mezinárodní vztahy Zoltán Kovács považoval deportaci Švábů (1946–1948) za „nenapravitelnou ztrátu“ pro Maďarsko. Starosta Budapešti Gergely Karácsony (Zelení, opozice) vzdal hold obětem těchto deportací: „Dlužíme jim a budoucím generacím akt vzpomínky a společný domov, ve kterém nelze tyto činy opakovat.“

***

Když pomyslíme na tragédii vyhoštění Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce, myslíme především na Benešovy dekrety a na vyhoštění tří milionů sudetských Němců a devíti milionů Němců ze Slezska, Pomořanska a východního Pruska, těch z Polsko a Sovětský svaz byli vyhnáni. V případě Maďarska se nejednalo o obyvatele dobytých nebo dobytých provincií, ale o část německé menšiny, která v zemi žila dlouhou dobu.

Vnučka nejbližšího spolupracovníka Tomáše Bati Dominika Čipery je dnes jedním z motorů krajanské komunity v Ottawě. V rámci Community Outrech and Library se snaží, aby to bylo víc než jen místo setkávání s jazykem předků.

Rodina Michelle Čipery přišla do Kanady v roce 1948. Její děda Dominik Čipera byl členem správní rady a ředitelem Baťových závodů ve Zlíně, starostou Zlína, ministrem Beranovy a Eliášovy vlády.

Lichtenštejnský honorární konzul v České republice chce udělat vše pro to, aby Lichtenštejnsko přece jen získalo svá práva.

Historici odhadují celkovou hodnotu majetku, který byl vyvlastněn bez náhrady, na 405milionů franků. Na knížete připadá lví podíl ve výši zhruba 343,3milionu franků.

"To už jsou všechny zámky ztraceny?" zeptal se jeden z přítomných s odkazem na probíhající soudní řízení. "Doufám, že ne," odpověděl Daniel Herman, který slíbil, že udělá vše pro to, aby se tak nestalo. "Pracujeme na tom, aby nad zabaveným majetkem v budoucnu opět vlála lichtenštejnská vlajka." Nakonec však půjde o politické rozhodnutí.

V oblasti porozumění a osvěty se zejména v posledním desetiletí jistě podařilo mnohé. "Ale stále je to břemeno znovu a znovu vysvětlovat, že nejsme Němci," prohodila nakonec kněžna Maria-Pia Koth Bauerová, velvyslankyně Lichtenštejnského knížectví v Rakousku a České republice.

I když dějiny 20. století nejsou dobře zdokumentovány, zejména pro školní výuku, a Lichtenštejnsko v českém tisku téměř nehraje roli, Daniel Herman je přesvědčen, že boj má smysl. Velké naděje vkládá zejména do budoucích generací. Na závěr své přednášky ve Stein Egerta citoval Václava Havla, bývalého prezidenta České republiky:

"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl, ať už to dopadne jakkoli."

Celý článek v němčině>

***

JAK ČEŠI OKRADLI DĚTI ARCIVÉVODY FERDINANDA

Varovná slova Otto von Habsburga Posseltovi: "Kdo se ožení s duchem doby, zítra ovdoví."

***

Co nyní Bernde Posselte?

Ze vzletné chvály Markuse Södera na Sudetoněmeckém dni 2023 zbylo jen beznadějné 10. místo.

Podíváme-li se na kandidátní listiny CSU pro evropské volby z posledních dvou volebních období a porovnáme-li je s tou současnou, je úpadek Bernda Posselta jasně patrný:

V roce 2014 se umístil na  6. místě

V roce 2019 se umístil na 7. místě

V roce 2023 se umístil na 10. místě

Po kruté válce přišla krutá pomsta. Divoký odsun si vyžádal tisíce obětí, na jejich domy už čekali jiní. Až pět tisíc mužů podezřelých z členství v SS a dalších nacistických organizací podstoupilo mlácení, vypichování očí, kastraci nebo pálení ohněm.

… Většina transportů proběhla neohlášeně a rychle. Jeden takový ze začátku června je zaznamenaný v kronice Těchlovic u Ústí nad Labem. „Dle vypracovaného evakuačního plánu od místních antifašistů zahájena byla evakuace ve stanovený den ve dvě hodiny po půlnoci vyhlášením poplachu v obci,“ napsal kronikář obce. „Antifašisté oznámili ve svých obvodech německým občanům určeným k evakuaci, aby během 30 minut opustili se svými rodinami svá obydlí a s osobním zavazadlem maximální váhy 30 kilogramů na jednu osobu dostavili se na louku u Krumholce.“

… Tisíce Němců putovaly do internačních táborů, kde čekaly na odsun. Podmínky, které tu panovaly, a zacházení ze strany Čechů si nezadaly s nacistickými koncentráky. Všudypřítomné násilí a mučení bylo českými úřady a armádou většinou přehlíženo. Nebo přímo iniciováno. Historik Tomáš Staněk v publikaci Tábory v českých zemí 1945-1948 popisuje masakr v Chomutově, který se odehrál z popudu posádkového velitelství na sportovním hřišti. Až pět tisíc mužů podezřelých z členství v SS a dalších nacistických organizací podstoupilo mlácení, vypichování očí, kastraci nebo pálení ohněm. Na místě zemřelo asi třináct lidí, na následky zranění 140.

… První organizované transporty z Československa vyjely na konci ledna 1946. Počet obětí divokého odsunu se na území Československa odhaduje až na dvacet tisíc.

Zajímavé postřehy o našem západním sousedovi (LN 26. 6. 2021):... Celkově vysoce oceňuje způsob, jakým se Němci dokázali vypořádat s nejtemnějším obdobím své historie. V souvislosti s berlínským Památníkem holocaustu uznale poznamenává, že neví o žádné jiné zemi, „jež si v samém centru města staví památníky vlastní hanby.“...

Kolik památníků vlastní hanby jsme na území České republiky postavili od roku 1990? Mnoho ne. V médiích a TV se moc naše zločiny nepřipomínají. Pokud ano, tak se pořady k tématu vysílají během dne, pozdě večer či k ránu. Zločinné Benešovy dekrety jsou stále součástí českého zákonodárství. Prý jsou dávno vyhaslé? Tak proč se neodstranní? Protože se stále občas hodí na podporu bezpráví i dnes.

Modrá krev a přemíra vlivu. To byly hlavní argumenty komunistických poslanců při schvalování tzv. Lex Schwarzenberg – zákona, kterým v roce 1947 zkonfiskoval stát veškerý majetek jihočeské větve rodiny Schwarzenbergů. Ačkoliv potomci Adolfa Schwarzenberga o majetek požádali v restituci zpět, stát jim nikdy nic nevrátil, naopak začal v rozporu se samotným Lex Schwarzenberg rozsáhlý majetek rozprodávat. Díky jeho privatizaci se v jižních Čechách během pár let zrodila „novodobá šlechta s modrou krví“ jihočeské ODS. Dodnes se o této skupině mluví jako o takzvané jihočeské mafii.

Celý článek>

***

Žádám jen spravedlnost

I takové jsou dějiny střední Evropy. Adolf Schwarzenberg byl příslušníkem české zemské šlechty a mluvil stejně dobře německy jako česky. Po druhé světové válce, která skončila před pětasedmdesáti lety, přišel speciálním zákonem o majetek. Pomáhal československé exilové vládě, ale udělali z něj germanizátora, upíra a vykořisťovatele. „Nestěžuji si, jen upozorňuji, neprosím o milost,“ psal prezidentu Benešovi.

Češi nyní hodně nahlas protestují proti akcím Putinova režimu, který začal záměrně likvidovat hroby československých legionářů v Rusku. „To se nám pochopitelně vůbec nelíbí. Přitom děláme to samé, pokud jde o hroby českých Němců“,porovnává předseda spolku Krnovská synagoga.

***

Žalostný stav rovů - Porušování dohod i názoru vlády -  Úřednice uklízí - Metody jak sovětská armáda - Zhovadilost, buranství, neúcta - Naděje umírá poslední - Myslí si, že okrašlují, přitom ničí

Vyvrátit i s kořeny, tak se samosprávy některých obcí v pohraničí pořád dívají na vyhnané německé obyvatele. A likvidují jejich hroby, což mimo jiné zapovídá i směrnice Úřadu vlády ČR. „Vzít buldozer a ničit, to je barbarství,“ říká Jindřich Machala ze spolku Lubavia, který rovy Němců naopak zachraňuje. Loni bylo zničeno třeba německé pohřebiště ve Starých Křečanech na Děčínsku, nyní hrozí zánik hřbitova v Chomýži na okraji Krnova.

Loni na sklonku léta nechala krnovská radnice vyvěsit na hřbitově v místní části Chomýž následující výzvu: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Šlo o hrozbu pozůstalým po německých vyhnancích z Chomýže. Paradoxně pouze v češtině a na lejstru přivázaném provázkem na hřbitovní kapli.

Minulý měsíc podal státní zástupce Městského státní zastupitelství v Praze JUDr. Jan Kopečný návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch generála Jana Syrového. (1) Státní zástupce tak učinil z podnětu generálova praprasynovce, který nese jeho jméno i příjmení (nar. 1990).

Generál Syrový byl dne 21. 4. 1947 odsouzen Národním soudem pro „zločin proti státu... spáchaný zločinem vojenské zrady“ k trestu těžkého žaláře v trvání 20 let a k vedlejším trestům. Státní zástupce však namítá, že proces byl zpolitizovaný, a v návrhu přináší závažná odhalení o fungování československé justice před Únorem 1948 i nelichotivé informace o tehdejším prezidentu republiky Edvardu Benešovi. (2) Jinak řečeno, argumenty státního zástupce ukazují, že kromě Syrového se stal „obětním beránkem“ i Rudolf Beran, který byl ve stejném procesu odsouzen ke stejnému trestu. (3) Proto Beranův prasynovec Jan Beran (4) předložil podnět, aby státní zastupitelství rozšířilo návrh i ve prospěch jeho prastrýce.

Podnět není pro státního zástupce závazný, nicméně pokud mu vyhoví, bude muset Městský soud v Praze projednat i věc Rudolfa Berana. (5)

Až do 6. století žili ve středu Evropy Bavoři, od nichž jsou odvozena slova "Bohemia" a "Bavaria". Němci přišli do Čech ze západu, Češi z východu. Rakousko-uherská monarchie se rozpadla po první světové válce (1914 až 1918). Takzvaný čtrnáctibodový program prezidenta Wilsona obsahoval právo sudetských Němců na sebeurčení, podle něhož se Sudety měly stát desátou rakouskou provinciív souladu s rozhodnutím ze Saint Germain z 10. září 1919.

Tento program však nebyl realizován a Sudety byly připojeny k nově vzniklému Československu. Z čistě právního hlediska byly Sudety desátou rakouskou provincií. Skutečnost, že název "Česko" byl zaveden v rámci rozšíření EU, vyvolává otázku, proč se neříká "Bohemia" nebo "Czechia". Tento termín měl sémanticky negativní konotaci. Bylo by však naivní se domnívat, že se s výměnou slov změnila i realita. Problém je v tom, že Češi nemají vlastní výraz pro "Čechy". Pro ně jsou "Bohemia" a "Czechia" totožné. Přestože Češi slíbili sudetským Němcům po rozpadu rakousko-uherské monarchie plnou rovnoprávnost, svůj slib nedodrželi.

Lekce ústavního soudce Uhlíře. Postup proti Lichtenštejnům je nespravedlivý a řada soudců to ví

Po úterním rozhodnutí Ústavního soudu si již nikdo v Česku nemůže myslet, že čeští soudci obecně považují okradení lichtenštejnské rodiny za akt platný podle právního řádu. Disentní stanovisko soudce Uhlíře mluví o jasné absurditě.

Postoj prvního statečného soudce

Z hlediska sporu, který začal v roce 2014 žalobou českého státu proti Nadaci knížete z Lichtenštejna, je argumentace ústavního soudce Davida Uhlíře opravdu k zamyšlení. Zde je několik úryvků: