Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Aktualizováno 25.7.2021: Stříž není jediný. Odmítače vojny stíhali i další z horních pater justice – Jaroslav Fenyk ( místopředseda Ústavního soudu), Roman Hájek (NSZ, ředitel trestního odboru), Petr Kovanda (NSZ, zástupce z odboru trestního řízení). Komunistickým vojenským prokurátorem byl i severočeský podnikatelský boss Igor Brdlíček. Měl přezdívku „prasoň“. V roce 2013 figuroval v kauze rozvadovských kuplířů, na které vydělávalo až 700 prostitutek.Jistě existuje dostatek schopných a charakterově  nezpochybnitelných právníků s čistou minulostí. Ta je pro ně překážkou uspět na vyšších pozicích. Špinavá minulost i dnes pomáhá k jejich obsazení bezcharakterními, kteří jsou stále členy stejných part, vzájemně si vyhovujících a chránících se. „Zvonění klíčky“ ještě žádnou revoluci nevyhrálo. J.Š.   

***

Geofrey Hoguet: „Soudy rozhodující v naší věci legitimizují rasová persekuční opatření, která nacisté používali vůči Židům a dalším obětem.“  

***

LN: Jak je to s vaším usilováním o majetek v dalších zemích?

O vydání našeho majetku jsme usilovali v Rakousku. Značná část nemovitého majetku už byla vrácena v roce 1955. Stejně tak nám bylo v roce 1989 opět vydáno 150 významných uměleckých děl a předmětů z několika vídeňských muzeí. V dnešní době by totiž bylo společensky a politicky nepřijatelné, aby stát nadále držel majetek s vědomím, že byl ukraden nacisty během holocaustu. Vážně, jak by o sobě mohla demokratická země respektující lidská práva tvrdit, že je právním státem, kdyby vědomě držela majetek brutálně ukradený obětem nacismu a který teď patří jim a jejich rodinám? A jaký příklad by tím taková země dávala svým občanům a jejich dětem? Profitovat takto z neslýchaných zvěrstev a násilí na nevinných lidech by znamenalo riziko morálního hazardu, které si žádná rozumná civilizovaná vláda nemůže dlouhodobě dovolit podstoupit.

Platnost Benešových dekretů by měla být zrušena stejně, jako byly zrušeny nacistické Norimberské zákony. J.Š

* * *

Na okraj předvolební diskuse o tzv. Benešových dekretech

Předvolební debata mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem ukázala, že téma poválečného nuceného vysídlení německého obyvatelstva a konfiskace jeho majetku je i dnes živá, ačkoliv protagonisté oněch událostí z doby před téměř sedmdesáti lety jsou již jen starci a stařenami nad hrobem, anebo jsou mrtví. Co vlastně tak strašného řekl Karel Schwarzenberg? Jen tolik, že dnes by tzv. Benešovy dekrety neobstály a jejich původci by skončili před mezinárodním soudem pro válečné zločince v Haagu. Schwarzenberg sklidil za svoje odvážná slova bouři nevole, jak se ostatně dalo očekávat. Přitom neřekl nic, co by nebyla pravda a za co by se snad měl někomu omlouvat.

Václav Havel: „....základní podmínkou pro skutečné přátelství našich národů je pravda. Byť by byla jakkoli tvrdá, je třeba ji vyslovit“.

***

Celý svět debatuje o klimatu, elektrickém pohonu, nebo správném očkování proti Covidu - víceméně rozumným. U ostatních témat je tišeji, buť jsou roky stará. Luděk Pachmann byl před 76 lety přitom, když se například v ulicích Prahy otevřelo peklo. Poznamenal si svá pozorování níže přiložená. Dnes jsme zahrnuli i český překlad, abyste v případě potřeby mohli jeho poznámky předat česky mluvícím.

Existuje taková jedna teoretická poučka, kterou považuji stále více za pravdivou. S dovolením ji uvedu. V právnických učebnicích o ni nenajdete vůbec nic.

Právo (jako systém) je produktem a proto i nástrojem aktuální společenské koncepce. Hlavní (nepsanou) funkcí práva (skutečné právní praxe), je chránit společenskou koncepci, jaká reálně je, před nekoncepčními změnami. Pokud tuto funkci systém práva plní, poté právo funguje. Pokud je reálná společenská koncepce založená na rozsáhlém kriminálním základě, systémovém porušování psaného práva a kryptofašismu, jako nástrojích nezbytných pro výkon moci nad lidmi, poté JEJÍprávní systém toto vše především v důsledcích chrání a nikoliv odstraňuje. A pokud tak činí, tak právo funguje správně a nikoliv nefunguje (!).

Právo "si může dovolit" odstraňovat a řešit ve společnosti jen takové prvky, které jsou pro její reálnou koncepci, jaká aktuálně je, zbytné a postradatelné. To, co psané právo deklaruje, není vůbec podstatné. Je to taková klamavá reklama pro lidi. Podstatné jsou pouze celospolečenské (koncepční) důsledky jeho prosazování. Snad to i v někom jiném nějak zapracuje ve vztahu k těm VŠEM "právním řešením současné situace".

Aktualizováno 5.9.2023: PAVEL TIGRID: Postrach rudých zločinců a kritik českého gestapismu

Na Pavlu Tigridovi je nejsympatičtější vlastnost, že dokázal hájit svoje v drtivé většině případů pravdivé názory i proti většině. Tento vynikající žurnalista se také pod vlivem humanisty Přemysla Pittera postavil proti násilnostem doprovázející odsun Němců a dokonce neváhal psát o českém gestapismu. „Řekl jsem už, že princip kolektivní viny, který byl v případě vyhnání československých Němců v zásadě aplikován, je nepřijatelný; ale nemohu po pravdě tvrdit, že jsem se proti němu zvlášť výrazně bil nebo i jen angažoval. Naproti tomu k jeho nelidskému provedení jsem se – spolu s hrstkou kolegů novinářů – postavil kriticky a veřejně, i když s rezervou, kterou diktovaly tehdejší cenzurní a autocenzurní poměry.“ Už v listopadu 1945 však v lidoveckém časopise Obzor kritizoval brutalitu a teror, jemuž byli Němci včetně žen, starců a děti ze strany některých Čechů vystaveni. Mimo jiné se jednalo o jejich mučení, znásilňování a okrádání před nuceným vysídlením do Německa. V této souvislosti neváhal psát o českém gestapismu.  „My všichni politologové jsme se mýlili, postkomunistická éra je skoro tak složitá jako komunistická. Úplně jinak. Exploze svobody, sen, že svoboda vlastně je nezodpovědnost, každý pro sebe a každý za sebe, je naprosto falešný. Tak to opravdu není! Svoboda je především stálá zodpovědnost, stálé rozhodování za sebe, ne druhých za mě. Lidé mě zastavují na ulici: ,Pane Tigride, jak to dopadne, co uděláte?’ Říkám: ,Co uděláte vy, občané, rozhodne, mě se neptejte, na vás záleží.’ Osobní zapojení zmizelo, všichni mluví, jako by ještě byli ,oni’, ti ,druzí’, ale že to jsou oni sami, teď už neplatí.“ To je přesně ono. Mnozí lidé mají v sobě silně zakořeněné komunistické myšlení, že oni sami se o sebe starat nemusí, ale druzí jsou povinni se starat o ně. Pavel Tigrid takovým jasně vzkazuje, že každý člověk je především zodpovědný sám za sebe, a je na něm, co se svým životem učiní.

„Zkuste nahradit „s Němci“ termínem „se Židy“ – a pak se zamyslete.“

Tomáš Pecina

***

„Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící“, píše předseda společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol.

Komentáře ke článku na Hlídacím psu jsou vypovídající. Také jsem jeden připojil:

Prezident Pavel: "Traumatizující okamžik v dějinách Když Kreml poslal tanky."  - Vzpomínka na českého armádního generála Lva Prchalu.

***

Jeho jméno dnes není tak známé jako jméno jeho krajana Václava Havla, ale pražští politici si z generála Lva Prchaly mohou vzít příklad. Proč? Protože Prchala byl jedním z prvních významných Čechů, kteří oslovili sudetské Němce. A učinil tak dávno před básníkem-prezidentem. Generál se podílel na deklaraci, která vešla do poválečných dějin jako "Wiesbadenská dohoda", podepsaná 4. srpna 1950, den před Stuttgartskou chartou. Československá strana tehdy zuřivě agitovala proti dohodě, která varovala před myšlenkami na kolektivní vinu a pomstu. V místních médiích byl Prchala, předseda "Českého národního výboru" založeného v roce 1940 v londýnském exilu, označován za fašistického emigrantského generála. Pomlouvačné kampaně se účastnili i členové katolického exilu. Generála tyto rušivé manévry neodradily od jeho smýšlení. "Cítím se povinen," prohlásil téhož roku 1950v projevu na "Světové konferenci pro mravní převýchovu" ve švýcarském Caux, "nejen vyznat hříchy, kterých se můj národ dopustil vůči sousedním národům. Chtěl bych se za ně omluvit svým sudetoněmeckým přátelům, zejména za bezpráví, které jsme jim my Češi způsobili. Slibuji, že udělám vše, co je v mých silách, abychom škody, které jsme jim způsobili, odčinili, jsme jim způsobili, a budovat s nimi lepší a šťastnější budoucnost v duchu Caux". O rok později, koncem července 1951, promluvil generál na setkání pořádaném Ackermannovým společenstvím v Königsteinu(Taunus): "Přes všechny obtíže je naší svatou povinností pokračovat v boji za lidskou svobodu, za právo národů na sebeurčení, za dobrovolnou federaci národů Evropy, a tím za svobodnou a šťastnou vlast. Svůj boj vedeme v duchu tisícileté křesťanské tradice a odhodlání nejen našeho národa, ale celého Západu. Máme v Evropě dost místa, pokud budeme myslet jen jako Evropané a pokud budeme jednat jako civilizovaní lidé." A pak následovala věta, která je aktuální i dnes: "Uznání práva každého na svou vlast je jedním z prvních předpokladů takového myšlení a jednání." K tomu podle něj patří právo a morálka. "A tam, kde vládne morálka a právo, tam bude také mír."

Noviny v té době hovořily o "volání Königsteinu". Toto volání však poté během studené války zaniklo. I dnes je stále obtížně slyšitelné, přestože zdi a hraniční ploty již více než 30 let neexistují. O zničení legendy se pokusil sudetoněmecký církevní historik profesor Rudolf Grulich. Grulich: "Dodnes je známo, že Václav Havel byl prvním předním Čechem, který se na začátku roku 1990 omluvil sudetským Němcům. Havel prohlásil, že vyhnání sudetských Němců vždy považoval, stejně jako mnoho jeho přátel, za "hluboce nemorální čin". S "Wiesbadenskou dohodou"a projevem generála Prchaly v Königsteinu v roce 1951však existují prohlášení Čechů, která jsou odesítky let staršía "jdou mnohem dál než Havlova lítost". Při přiměřeně dobré vůli bychom mohli Prchalu nazvat "Havlem před Havlem".

Nejvyšší soud v Brně zamítl restituční nároky Johanny Kammerlandové, vdovy po Karlu des Fours Walderode. Oznámil to nedávno starosta Turnova Tomáš Hocke. Město Turnov se v soudním sporu angažuje.

Šlechtická rodina se od roku 1992 soudí o navrácení majetku v hodnotě tří miliard korun (126 milionů eur), který jí byl zabaven po druhé světové válce na základě Benešových dekretů. Jedná se mimo jiné o zámek Großrohosetz (Hrubý Rohozec) s okolními pozemky.

Karel des Fours Walderode, který po roce 1948 emigroval z Československa, získal v roce 1992 zpět československé občanství, načež podal restituční žádost. Následně se objevila svědectví, že za války kolaboroval s národními socialisty. Walderode zemřel v roce 2000.

Aktualizováno 25.7.2021: Stříž není jediný. Odmítače vojny stíhali i další z horních pater justice – Jaroslav Fenyk ( místopředseda Ústavního soudu), Roman Hájek (NSZ, ředitel trestního odboru), Petr Kovanda (NSZ, zástupce z odboru trestního řízení). Komunistickým vojenským prokurátorem byl i severočeský podnikatelský boss Igor Brdlíček. Měl přezdívku „prasoň“. V roce 2013 figuroval v kauze rozvadovských kuplířů, na které vydělávalo až 700 prostitutek.Jistě existuje dostatek schopných a charakterově  nezpochybnitelných právníků s čistou minulostí. Ta je pro ně překážkou uspět na vyšších pozicích. Špinavá minulost i dnes pomáhá k jejich obsazení bezcharakterními, kteří jsou stále členy stejných part, vzájemně si vyhovujících a chránících se. „Zvonění klíčky“ ještě žádnou revoluci nevyhrálo.Potomek Rothschildů: „Soudy legitimizují rasová opatření.“ J.Š.

***

… Rothschildové zdůrazňují, že přeživší rodinní příslušníci po válce podali žádost, aby stát jejich panství vyklidil, stát ale řízení protahoval a možnost znovuzískání majetku zhatil únor 1948 a nástup komunistů k moci.

Rodina Rothschildů považuje podle svého vyjádření fakt, že se i demokratické české soudy vůbec odmítli jejich věcí zabývat za „legitimizaci nacistických protižidovských opatření z doby holocaustu“. Trvají navíc na tom, že jejich restituční nároky byly po válce uplatněny. Zdůrazňují, že usilují o vyklizení nemovitostí, které jsou v drtivé většině v držení státu nebo obcí, nikoli soukromých osob. „Ctíme soukromé vlastnictví českých občanů,“ říká baron Geoffrey R. Hoguet, potomek bývalých majitelů rozsáhlých pozemků a nemovitostí ve Slezsku. …

Informuje CNN Prima News:  Hugo Salm se ale rozhodnutí o svojí žádosti nedožil. Správní řízení zamrzlo v určitém mezidobí – v důsledku vydání prozatímního osvědčení se na knížete Salma ale stále hledělo jako na československého občana. To, že okresní výbor nikdy konečné rozhodnutí nevydal, nelze považovat za problém žadatele.

***

Dne 4.10.2011 jsem napsal: To že rody Salmů, Harachů, Kinských a Schwarzenbergů – hlubocká větev, ani po 22 letech (a nepochybně řady dalších) neobdržely svůj zkonfiskovaný majetek zpět (často přes prokázané zásluhy o českou zemi, kdy často skrytě pomáhaly i v době nacistické okupace, podobně jako Jan Antonín Baťa, který v naší zemi platil po 60. let za zločince a kolaboranta, než bylo jeho jméno soudem očištěno), je naší velkou národní ostudou a hanbou, hlavně těch, co za těmito rozhodnutími stojí. Stále platí právnická zásada – co bylo ukradeno, musí být vráceno.

Soudce Suchánek, opak nezávislosti

Už dlouho se v kuloárech hovoří o tom, že snaha zabránit prezidentovi v prosazení dalšího „politického“ soudce na Ústavní soud je pro Rychetského hlavní motivací, proč ještě v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let hodlá na Ústavním soudu vytrvat. Sám původně tvrdil, že chce odejít už v roce 2017, a jeho rozhodnutí údajně zvrátilo jen narůstající politické ohrožení nezávislosti soudu.

Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu hrozil kárným řízením, nejvíce kritizovaný mezi všemi ostatními soudci Ústavního soudu. Do historie soudu se zapsal i tím, že této prestižní pozice dosáhl jako pouhý advokátní koncipient – nebyl ani advokátem, nesložil ani jinou odbornou zkoušku.

Zato byl od roku 1998 členem ČSSD, dvakrát za ni dokonce neúspěšně kandidoval ve volbách. Po svém jmenování sliboval, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý.

Proti žádnému jinému ze soudců také není vznášeno tolik námitek pro podjatost, kterým – a to je ve světě ústavních soudů naprosto nevídané – muselo být několikrát vyhověno.

V jednom z těchto případů dnes už zesnulý právník Zdeněk Altner namítl předem Suchánkovu podjatost a rozhodnutí senátu mu dalo rychle za pravdu. Sám Suchánek se sice podjatý necítil, stačil ale výčet jeho předchozích politických funkcí a angažmá v žalované ČSSD, která byla stranou sporu.

***

Ministr spravedlnosti za Topolánkovy vlády byl v roce 2007 JUDr. Jiří Pospíšil

Blog JUDr. Zdeňka Altnera

***

 Laureáti Nobelovy ceny narozených na území Čech, Moravy a Slezska…

***

Benešovy dekrety zbavují sudetské Němce práv

Dne 25. října 1945 vydal československý prezident Edvard Beneš dekret č. 108 o "konfiskaci nepřátelského majetku". Tím byli příslušníci německé menšiny bez náhrady vyvlastněni. Dekret byl jedním z řady nařízení namířených proti německé menšině v českém, moravském a slezském pohraničí. Dekrety připravily nucené vysídlení sudetských Němců po druhé světové válce.

"Bude nutné Němce v českých zemích zcela nekompromisně zlikvidovat. Naším řešením musí být definitivní odgermanizování naší země v kulturní, hospodářské a politické oblasti."

Edvard Beneš, prezident Československa,1945

Nenávist ke šlechtě bývalých soudruhů a jejich pohrobků v české justici pokračuje. JŠ

***

I když jde o události bezmála osm desítek let staré, jsou pořád živé: Soudní spory o vracení někdejšího šlechtického majetku na základě Benešových dekretů stále trvají. Ať jde třeba o hlubockou větev Schwarzenbergů či knížecí rod Lichtenštejnů. Jak dokládá níže popsaný příklad rodu Czerninů, i tam, kde stát majetek po letech nakonec vrátí, dál urputně bojuje. A to i za pomoci metod, jimž je na místě se velmi podivit.

Jak upozornily Hospodářské noviny, letos v lednu spor postoupil do další fáze: Hlavní město Praha zahájilo na příkaz ministerstva vnitra řízení o zrušení původního rozhodnutí o československém občanství hraběnky Czerninové (rozené Schwarzenbergové), jež je už skoro šedesát let po smrti.

Podnět v této věci prý podala českobudějovická pobočka Národní centrály proti organizovanému zločinu. Což je samo o sobě pozoruhodné.

Kritické hlasy po vyjádření Vlastimila Válka

***

SDZ si všimly mého článku a citacemi z něho doplnily svůj článek k tématu. Vyjde v pátečním vydání dne 4.2.2022. Považuji to za ocenění své práce, stejně tak jako NZZ (Neue Zürcher Zeitung), které mne zmínily ve svém vydání dne 18.12.2021, v souvislosti s 10.výročím úmrtí presidenta Václava Havla. Pokud nebudeme schopni připomínat si svá vlastní morální selhání v minulosti, riskujeme, že budeme stejné chyby opakovat, s dopadem na naši budoucnost. J.Š.

***

„Byli jsme zemí fascinovanou svými makroekonomickými ukazately, kterou nezajímalo, že tyto ukazatele dříve či později ukáží i to, co je za hranicemi makroekonomického či technokratického pojetí světa. Totiž že jsou věci, jejichž váhu či význam sice žádný účetní nespočítá, ale které vytvářejí jediné myslitelné prostředí jakéhokoli ekonomického rozvoje. Pravidla hry, právní stát, mravní řád, z něhož každý systém pravidel vyrůstá a bez něhož žádný nemůže fungovat. Klima společenského soužití.“

 ***

„Určité věci mají smysl a ten určitý smysl se za čas může objevit či naplnit až s velkým zpožděním.“

Václav Havel

Zdravím vás, milí krajané

byl to nejpodivnější Sudetoněmecký den, jaký se kdy konal, a ukazuje, že Posselt-SL je z kulturního a legálního sdružení na přímé cestě stát se státem dotovaným tradičním krojovým spolkem, který dělá vše pro to, aby zabránil politickému vyjadřování a formování názorů - a tentokrát pod střechou Freiheitshalle v Hofu s heslem:

"Dialog překonává hranice,"

Utl.: Pražský ministr zahraničí o falešných signálech

Český ministr zahraničí Jan Lipavský napsal ve Frankfurter Allgemeine Zeitung pozoruhodný článek. Politik Pirátské strany (nar. 1985) se naléhavě vyslovil pro to, aby ruské válečné zločiny byly souzeny před Mezinárodním trestním soudem, aby se "dlouhodobě uzdravil trvale zraněný smysl pro spravedlnost". Mluví o "svědectvích čiré hrůzy". Má pravdu, s jeho úsudkem lze jen souhlasit.

Lipavský: "Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se světovému společenství podařilo zajistit, aby k takovým krutým zločinům vůbec nedocházelo. Ale i pozdější spravedlnost je lepší než žádná."

To je místo, kde se musíte připojit. Protože naprostá hrůza byla také to, co se stalo sudetoněmeckému etniku po skončení války. A to vše v době, kdy zbraně mlčely. Zraněné pocity spravedlnosti stále čekají na uzdravení.

… A je třeba ještě připomenout Tomáše G. Masaryka, který již v prosinci 1918 označil německé spoluobčany za potomky emigrantů. Jakou škodu způsobila tato myšlenková figura: "My jsme tu byli první, nám tato země patří, ostatní jsou vetřelci"?Myšlenka hromadného přesídlení Němců z Čech a Moravy byla již použita jako herní materiál v diplomatickém boji o vznik ČSR. Od tohoto "herního materiálu" k vyhnání v letech 1945/46 vede vlastně, jak jinak, přímá cesta. …

***

Byl by zázrak, kdyby duch nacionalismu zůstal v láhvi i v české prezidentské kampani v roce 2023. Anonymní řetězové dopisy rozjitřily náladu proti konkurentům bývalého premiéra Andreje Babiše ze strany ANO: Danuši Nerudové a Petru Pavlovi. "Je to zpátky," napsal na Twitteru novinář Jindřich Šídlo (nar. 1972). "V e-mailech se píše, že pokud vyhraje Nerudová nebo Pavel, budou Benešovy dekrety zrušeny. Dost, prosím!" Přímo útočí i na premiéra Petra Fialu: "Pan Fiala je předním členem protistátní Panevropské unie. A v jejím čele stojí šéf sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt, který dlouhodobě usiluje o zrušení Benešových dekretů. Začíná se mu to dařit."

"Byl jsem překvapen a trochu šokován. Byrokracie je na celém světě velmi podobná. Když lidé musí učinit obtížné rozhodnutí, hledají jednoduché zdůvodnění a doufají, že se problému zbaví. A myslím, že v to doufají i v tomto případě: že to prostě vzdám."

***

Danby Bloch není ojedinělým případem: je jedním z Britů, kteří chtějí po brexitu získat občanství EU. Jeho rodiče pocházejí z bývalého Československa. Úřady však jeho žádost zamítly s odkazem na takzvané Benešovy dekrety.

Kilian Kirchgeßner

Danby Bloch se posadil k videorozhovoru ve své pracovně, elegantně zařízené místnosti s mnoha oxfordskými policemi na knihy. Danby Bloch na chvíli zmizí z obrazu, jen si musí rychle pro něco dojít, zavolá pětasedmdesátiletý muž, a pak se vrátí s černobílou zarámovanou fotografií, na níž jsou dva smějící se muži.

„Ta auta zabila více nacistů než čs. armáda. Nechci nikoho urazit.“ Jay Leno, slavná americký TV moderátor a sběratel  veteránů.

* * *

Dne 21.9.2020 odvysílaly Události ČT reportáž Příběh české značky Tatra knižně. Připomněly i osud světoznámého automobilového konstruktéra Hanse Ledvinku. Bohužel neřekly, co také řečeno mělo být - abychom nezapomínali.

Žil v Sudetech, byl to český Němec, po roce 1945 mu byl vyvlastněn majetek. Pokusil se o záchranu jeho části a byl odsouzen k šesti letům vězení. Když byl v roce 1951 propuštěn z vězení, využil možnosti odejít do Německa. Od roku 1953 až do smrti žil v Mnichově, kde se konstrukci věnoval do velmi vysokého věku. Připomínají vám některá auta z reportáže slavného Brouka? I na něm zanechal Hans Ledvinka své stopy poté, co začal pracovat ve NSR.

______________________________________________________________________________________________________________________________________________

Hans Ledwinka - Slavný i zatracovaný automobilový konstruktér z Kopřivnice aneb nikdo není doma prorokem (1998) – "Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný."...

______________________________________________________________________________________________________________________________________________

Bohužel jsem se o TK dozvěděl na poslední chvíli a lhůtu na podání akreditace nestihl (nejpozději 1 den před TK). Mé snahy o akreditaci půl hodiny před začátkem TK byly marné – viz krátký zvukový záznam. Žádná auta médií jsem do svého odchodu, po příjezdu bavorského ministerského předsedy, nezaznamenal (možná bezpečnostní důvody). Zato se mi, po mém odchodu z recepce Úřadu Vlády ČR, o to více věnovala ochranka a PČR zřejmě v domnění, že slova  o „bombardování a defenestraci“ jsem myslel vážně:-)

Nyní vážně: SRN je náš největší ekonomický partner a Události ČT této TK věnovaly jen 45 vteřin jako desáté zprávě?! ČT24 přepla při začátku TK na rozhovor s Danielem Stachem? Videozáznam TK jsem v iVysílaní ČT nenašel, jen tiskovou zprávu Úřadu vlády ČR. Kupodivu ARD se ve svém hlavním zpravodajském pořadu TAGESSCHAU o setkání vůbec nezmínila?