Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Naším specificky českým problémem je, že se dezinformace a falešné mýty, bohužel už v 19. století, staly základním stavebním materiálem a obsahem českého společenského sebevnímání. Až nebudeme potřebovat obraz nepřítele, výmluvy a falešné modly, přestaneme být konečně otrokem lží o minulosti a začneme mluvit o budoucnosti. Zatím nám stále ještě stačí zábava a předstírání, že se nic neděje.

Nejnenáviděnější politik přelomu 19. a 20. století Tomáš G. Masaryk se obratem ruky změnil v nekritizovatelného „tatíčka“ a „prezidenta osvoboditele“. Edvard Beneš za války neváhal udávat stovky svých politických odpůrců britským úřadům, jako podezřelé ze styků s nacisty. Ti pak byli preventivně na dlouhé měsíce zavíráni do zajateckých táborů. Nestačilo mu to. Po návratu do Prahy v roce 1945 nechal zavírat jako rukojmí dokonce rodiny těch nejaktivnějších. Dnes má ale sochu před ministerstvem zahraničních věcí a stovky měst a obcí po něm pojmenovaly ulice či náměstí.

Nepříjemná pravda o nás, s dopady do dneška. Náš charakter se začal lámat od kapitulace před Německem (1939), komunistickým pučem (1948), okupací ruskými vojsky (1968), následnou normalizací, kdy byla dokončena likvidace elit na všech stupních společnosti. Dnešní stav země tomu odpovídá. Politici korupcí zcela mravně zdevastované země, dobrovolně změny nepřipustí. Před českým plebejstvím, maloměšťáctvím, provincionalismem a šovinismem, varovali už KHB, Palacký, TGM a další naši velikáni.Změna začíná změnou sebe a svého okolí – práce na generace. JŠ

***

Projev, který nebyl

Náš kandidát na presidenta, nositel hodnot TGM, které prokazuje svým životem a svými činy

V pořadu ČRoPlus (2.4.2020) o tématuskvěle promluvil psycholog a psychoterapeut Daniel Štrobl (2:45 – 15 min).

Z jeho myšlenek a postřehů: Stejně jsme se chovali za protektorátu, vyplavalo bahno, množili se udavači. Nejvíc úzkost vyvolává neznámo. Politici se chovají nezodpovědně a neeticky. Politik má spojovat, ten který rozděluje je úspěšný ve volbách, ale není to státník. Nenávistná reakce souvisí s inteligencí. Panikaří člověk, který neumí s informacemi pracovat. Spoléhá se na pelmel od zasvěcených článků až po bulvár. To úzkost ještě generuje. Je to ekvivalent všech možných diskusních forem. Agrese je tam obrovská, od vyhrožování smrtí po plynové komory. Je to tím, že nekomunikujeme přímo a tím se vypínají části mozku, kontrolující odpovědnost.

„Přežral jsem se jako Čech a opil jako Němec. Bůh buď pochválen,“ napsal kazatel Martin Luther. Vystihl nás tím jako národ? - Pokud má podle Tesaře jednou přijít konec světa, zastihne nás prostě doma: „Tam je všechno, v čem jsme dobří – naše hospoda, kde pijeme do dna jako nikdo jiný na světě, náš les, kde můžeme sbírat houby, naše řeka plná ryb a nejlepší síť turistických značek na celém světě. I po ní dřív nebo později dojdeme na Onen svět a skončíme v ohni. I v počtu kremací jsme světové jedničky.“ -Pavel Stránskýze Záp: „S opicemi stejné mravy mají líté české davy – po novinkách vždy se honí, starý kroj jim málo voní.“

„To je typicky české,“slýcháme často jako odsudek chování, které se nám nelíbí. Jenže existuje něco takového doopravdy? Můžeme se pyšnit (anebo stydět) nějakou typicky českou vlastností, kterou nikdo jiný nemá? Co je podstatou naší národní povahy?

Už ve 14. století popisoval kazatel Tomáš Štítný typické české vlastnosti – podle něj jím byly omrzelost, pocity marnosti a váhání, pohrdání jinými lidmi, závist a pomlouvání

MFD 23.11.2001 - Společnost dnes - Autor: KAREL STEIGERWALD str. 8

Uplynulých dvanáct let očima spisovatele, novináře a publicisty Pavla Tigrida. Pavel Tigrid dvakrát emigroval - v roce 1939 a 1948. Do republiky se vrátil až po listopadové revoluci. Vývojem posledních let není překvapen ani znechucen. „Těch dvanáct let nebylo zdaleka promarněných“ říká a věří, že všechno může dobře dopadnout. "Ale znám jedno nebezpečí, že to pokazíme sami,"dodává.

Uplynulo dvanáct let - po tom všem, pane Tigride, jsme už normální?

Ano. Filozof by ovšem řekl: Co je to normální? Nic velikého jsem nečekal, spíše právě toto, co dnes máme. Někde mě to zaskočilo. Nejsme normální v tom, že jsme nejednou příliš závistiví, že jsme rovnostáři, ale to všechno je známo. Právě proto jsem do budoucnosti dosti velký optimista. Věřím na šťastné náhody. Člověk i společnost musí mít trochu štěstí. Já ho měl. Dvakrát jsem utekl hrobníkovi z lopaty. Jednou před nacisty coby člověk židovského původu a podruhé před komunisty coby jeden z demokratů, kteří všechno podstatné spolu s panem prezidentem Benešem prohráli. Dvaačtyřicet let jsem tu nežil, ale když jsem se na pozvání Václava Havla před dvanácti lety vracel, tak jsem o té zemi dost věděl, sledoval jsem ji. Časopis Svědectví jsem dělal sice na koleně, ale třicet pět let. Takže jsem domácí situaci znal. A samozřejmě, jako mnozí, jsem psal o tom, jací my Češi jsme. Nedělal jsem si velké iluze. Ale protože jsem žil jak v USA, tak v Německu a ve Francii, tak jsem neměl přehnané iluze ani o těch druhých. Všude je to prosté nějaké. A mně se zdá dosud, že Češi mají ohromnou šanci z toho vylézt vcelku dobře. Za jednoho předpokladu, že nebudou vyskakovat, nebudou říkat: My jsme pupek světa, jsme lepší. Ale bohužel se tak často dělo, moc jsme vyskakovali, a to se nám nevyplácí.

„Jsme nejprve lidmi, a pak teprve Čechy. Máme závazek vůči lidské důstojnosti. Jsme povinni vidět v otázce naší viny jasně a vyvodit z toho závěry…“ 

***

LIDICE 10.6.1942: Nacisty popraveno – v době války, ve dne: 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84 let, nejmladšímu chlapci 14 let !!! 

ŠVÉDSKÉ ŠANCE 19.6.1945: Vojáky čs. armády popraveno – v době míru, v noci: 72 mužů, 120 žen, 75 dětí do 14 let. Celkem 267 lidí. Nejmladší byla batolata ve „věku“ 6, 7 a 8 měsíců !!!Maminky prosily vojáky, aby nejprve zastřelili jejich děti, aby měly jistotu, že nebudou trpět. Batolátka se plazila po tělech zavražděných maminek…

 ***

Vzpomínáme Lidice za účasti politiků a přímého přenosu ČT. Na Švédských šancích, kde došlo k masakru mnohem větším na ženách, dětech, batolatech a kojencích v době míru, politiky ani ČT neuvidíte. Ani při pietních aktech v Postoloprtech, Ústí nad labem, Brněnském pochodu a mnoha dalších místech….

***

Když Čechoslováci vraždili Čechoslováky a čs. vojáci děti, batolata a kojence

Devádesátiminutový dokument KURATORIUM, odvysílala ČT2 v hlavním vysílacím čase (20:00 hod. 24.5.2022).

Je potřebné připomínat dějiny jak se udály, méně dobré už je presentovat je ne zcela objektivně, ideologicky a pouze pohledem jedné strany. Nepovažuji proto dokument za přínosný jak mohl být, ale za další manipulaci s pravdou o nás samých, naší povaze, chování a charakteru. V podstatě je to další dokument z postkomuniscké produkce, který podprahově podporuje nenávist ke všemu německému. Názor nechť si učiní každý sám. V iVysílání bude zřejmě trvale, na rozdíl od jiných dokumentů z produkce ČT, které se zabývají naši povahou, resp. zamlčují statečnost a životy těch, kteří by nám dnes mohli být tolik potřebným příkladem. J.Š