Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 01.07.2024 10:19
    Chirurgický nůž na Sudety Na našem severu, v Sudetech, ale ...

    Read more...

     
  • 29.06.2024 13:14
    ČLK Seminář info: Moje vystoupení se obešlo s prezentací sotva ...

    Read more...

     
  • 26.06.2024 08:18
    Tragikomedie justice, kdy oceněné reportérky u soudu letos ...

    Read more...

     
  • 23.06.2024 15:13
    Dotaz na soudkyni Bochňákovou: Jelikož vim, že čte tyto články ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 17:45
    Česká společnost Dvakrát zažila totalitu. Šest let nacistickou ...

    Read more...

     
  • 21.06.2024 11:13
    Od dob působení Otakara Motejla se mnoho na tomto úřadu změnilo ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Covid a obchod

  • Deset nejvlivnějších mýtů okolo Covidu

    Autor (*1971) je lékař, celou svoji profesní dráhu se věnuje anesteziologii a intenzivní medicíně. Texty začal psát v období první koronavirové karantény, z nutnosti duševní sebeobrany…

    … Státní instituce se předhánějí, kdo vymyslí absurdnější návrh ke zvýšení proočkovanosti, jak tomu ale uvěřit, když nechtějí udělat to nejzákladnější: zaručit se za kvalitu vakcín, které tak opěvují, třeba závazkem uhradit léčebné výlohy těm, kteří měli po očkování zdravotní komplikace. Riziko? Prý malé, skoro žádné. A v tomto se všichni shodneme: ať ho nese někdo jiný!

    ***

    Člověk by se snad měl stát odborníkem ne proto, aby rozuměl tématu, ale aby vůbec rozuměl, co říkají opravdoví odborníci v oboru. Ti totiž většinou hovoří jazykem zpola cizím. Užívání odborné hantýrky (spolu s ledabylými překlady z angličtiny) se bezesporu podílí na celkově nízkém porozumění základním biologickým principům. Nemůže být náhoda, že právě ti, jejichž vyjadřování je precizní a srozumitelné, byli postaveni mimo hlavní názorový proud.

    Aniž bych chtěl kohokoli a cokoli suplovat, rozhodl jsem se v následujícím textu českým jazykem komentovat soubor deseti nejrozšířenějších mýtů týkajících se Covidu, se kterými je dnes možno se setkat. Výběr je samozřejmě subjektivní a nedělá si nárok na úplnost.

    Ať už jsou mýty šířeny z hlouposti nebo z vychytralosti, s jejich odhalením nám pomohou učebnice se základy fyziologie a biologie a oficiální, volně dostupné dokumenty.

  • Rok s koronavirem: Strachem jsme se zdraví a životu vzdálili (1. část)

    Clovek a strachJe „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví. Nikoli statistiky o pozitivně testovaných či očkovaných, vědecká data o stále nových mutacích, čísla o úspěšném „boji s virem“, exaktní údaje o šíření viru, ale neměřitelný strach prostupující společností je nejpodstatnějším rysem této krize. Máme víc do činění s pandemií strachu, než s pandemií koronaviru. Strach spoutal lidstvo do jedné globální vesnice.

    Dlouho jsme věděli, že se „něco“ se musí stát“, žijeme-li neudržitelně – pro Zemi, své zdraví i civilizaci. Minimálně od zveřejnění studie Meze růstu v roce 1972 si to stále víc uvědomovali odborníci z mnoha oborů. Obava z blížícího se nárazu do zdi postupně prosákla i do vědomí běžných lidí, jak je zahrnovaly důkazy o neudržitelnosti civilizace přistupující k Zemi jako ke „zdroji“ a „prostředí“.

    Globální zastávka má i řadu dobrých následků – lidé i svět zpomalili. A především mohou využít mimořádného tlaku k podstatným svým i společenským změnám.

    Koronavirus tedy nebyl jedinou ani hlavní příčinou smrti, ale jen tou pověstnou poslední kapkou, kterou by se stalo jiné zdravotní selhání. Je „záhadou“, proč je tato zásadní informace setrvale zastíraná a státy vytvářejí záměrně obraz koronaviru jako zabijáka odpovědného za téměř veškerá úmrtí. Součástí mýtu o zabijákovi je i záměrně vyvolávaná pozornost na koronavirus na úkor jiných nemocí – především zdraví.

    Obrovský počet pozitivně testovaných lidí, jímž si Česká republika vysloužila jednu z ostudných prvních příček v Evropě (tentokrát i ve světě), znamenal jen to, že u nás se testovalo jako o závod, a stát uváděl obyvatele v omyl, že růst pozitivních výsledků testů je totéž co růst počtu nemocných.