Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Píše se na Radio Prague International. Sluší se dodat, že Československo bylo předurčeno k zániku nikoliv sudetskými Němci, ale založením diskriminačního státu, kde bylo upřeno právo na existenci jednotlivým etnikům. Bylo tak flagrantně porušeno 14 Wilsonových bodů. Hlavní odpovědnost nesou T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Ten jako president dílo zkázy dokonal – nezavelel k obraně vlasti v roce 1939, utekl zbaběle do zahraničí, spojil se s Kremlem a značně přispěl k vyhnání 1/3 obyvatelstva po válce. Stal se tak válečným zločincem, který prodal zemi kvůli vlastním, nízkým, politickým a mocenským ambicím. Vůči našim staletým spoluobyvatelům jsme se dopustili genocidia, etnocídia a democídia. Dodnes jsme se za tyto zločiny proti lidskosti nedokázali omluvit. Presidenti SRN se za zločiny nacismu omlouvají neustále. Naši presidenti k tomu odvahu dosud nenašli. JŠ

***

 15. 3. 1939: Edvard Beneš, přelstil sám sebe – národ zaplatil krví a duší za jeho krvavý úpis komunistům

Leider erfuhr ich erst in letzter Minute von der Pressekonferenz (PK) und verpasste die Frist für die Einreichung der Akkreditierung (spätestens 1 Tag vor der PK). Meine Bemühungen, mich eine halbe Stunde vor Beginn der PC zu akkreditieren, waren vergeblich - siehe die kurze Audioaufnahme. Bis zu meiner Abreise, nach der Ankunft des bayerischen Ministerpräsidenten (vielleicht aus Sicherheitsgründen), habe ich keine Medienfahrzeuge gesehen. Nachdem ich jedoch den Empfang des Regierungsbüros verlassen hatte, wurden die Sicherheitsbeamten und die tschechische Polizei noch aufmerksamer auf mich, da sie wahrscheinlich dachten, ich hätte die Worte "Bombenanschlag und Defenestration" gemeint:-)

Jetzt mal ernsthaft: die BRD ist unser größter Wirtschaftspartner und Events ČT widmet dieser TK nur 45 Sekunden als zehnte Nachricht?! CT24 schaltete zu Beginn der PK auf ein Interview mit Daniel Stach. In der CT Archiv habe ich das Video der PK nicht gefunden, nur die Pressemitteilung des tschechischen Regierungsbüros. Seltsamerweise hat die ARD das Treffen in ihrer Hauptnachrichtensendung TAGESSCHAU? überhaupt nicht erwähnt.

…  „Proč ne civilizovaně“ – jinak řečeno proč, když už v souladu s rozhodnutím vítězných velmocí mělo dojít k odsunu německých menšin ze Střední Evropy, nemohl být prováděn spořádaně, bez státem organizovaného masového násilí – a s vyloučením německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.

Ve volbách roku 1935 získala německá sociální demokracie na tři sta tisíc hlasů. Ozbrojené oddíly Republikanische Wehr bojovaly v září 1938 po boku jednotek československé armády s nacistickými ordnery. Po Mnichovu se tisíce z nich spolu se sudetskými německými Židy pokoušely utéci před Hitlerem do československého vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům.

Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program.

Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost. Stejně se choval už v březnu 1938 i vůči stovkám Židů, kteří se snažili utéci do Československa v noci po nacistickém anšlusu Rakouska. Během několika dní po záboru Sudet skončilo v nacistických vězeních na deset tisíc sudetoněmeckých antifašistů. Do konce roku jich bylo více než dvacet tisíc.

Teprve šedesát let po válce se česká vláda Jiřího Paroubka dokázala sudetoněmeckým odpůrcům nacismu oficiálně omluvit. Poněkud směšně nicméně zapůsobilo její rozhodnutí vyčlenit trapných třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti.

Stonásobně trapnější ovšem bylo vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Klause, který vládní deklaraci označil za „koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto“. (Otec Livie Klausové Štefan Miština jako příslušník fašistické tajné policie slovenského státu zabavoval majetek slovenských Židů, kteří následně skončili v Osvětimi. V září 1940 byl Miština navržen na odměnu za „zvláštní svědomitost a výkonnost“. Září 1940 představuje určitý přelom v perzekuci slovenských Židů, která vyvrcholila v roce 1942 deportací dvou třetin židovské populace do nacistických vyhlazovacích táborů. V září 1940 vznikl Ústřední hospodářský úřad, jehož cílem bylo rychle se zmocnit židovského majetku… J.Š.)

Otřesný článek o naší minulosti a o nás (LN, Pátek, 16.10.2020). Končí tímto odstavcem:

…Když jdeme zpátky ke statku, jehož polovinu po matce získal v roce 1989 zpět a druhou si musel odkoupit, vrátí se ještě k filmu. „Jsem rád, že se to skončilo, i když jsem to snášel špatně. Z premiéry mne odvezli do nemocnice. Ale ty základní věci tam jsou. Impulz byl jasný, ten dal Beneš, a kdyby někoho měli soudit, pak jeho. A pak je tam dobře vidět, jak se lidi chovají, když si můžou vlézt, do jaké chalupy chtějí. Myslíte, že by dneska takhle nejednali? Kdyby měli tu možnost? Otec a ti další ještě nebyli ani zahrabaní, a už v jejich barákách spali noví majitelé. A místní, ne cizí.“

Ptáme se, jestli se mu někdy někdo ze sousedů – potomků vrahů – omluvil.

„Ne, nikdy, nikdo.“

Benešovy lži aneb co společného má historie s dneškem

… A jak měly chápat svět, v němž se omylem ocitly, děti, jimž ve škole přímo při vyučování zemřel vysílením spolužák, či kluci, kteří vylovili z obecního rybníka hlavu svého kamaráda? Snědli ho rodiče, nebo jejich smrt přežil a stal se obětí neznámého kanibala? A co si měly myslet ženy z jedné vsi v Charkovské oblasti, které se pokoušely zachránit pár hladem umírajících dětí? K jídlu jim toho moc dát nemohly, a tak je alespoň vynesly ven na čerstvý vzduch. Děti sténaly, ale pak najednou zmlkly: „Obrátily jsme se, co se děje, a ony jedly nejmenšího – malého Peťku. Rvaly z něj strupy a cpaly si je do pusy. A Peťka dělal totéž: trhal si strupy a cpal se jimi. Další děti se přisály k jeho ranám a sály mu krev. Vzaly jsme děcko z dosahu těch hladových úst a rozplakaly jsme se.“ …

***

Před devadesáti lety vyvrcholil na Ukrajině Stalinem záměrně vyvolaný hladomor. O život tehdy přišly tři až čtyři miliony Ukrajinců. Nehledě na tvrzení některých revi­zionistických historiků není pochyb, že hladomor byl Stalinem vyvolán uměle. Jiná interpretace není možná.

Spisovatel a novinář Arthur Koestler vzpomínal, jak na jedné stanici u Charkova zvedaly venkovanky „k okénkům vagonů strašlivá nemluvňata s obrovskými vodnatelnými hlavami, hůlkovitými údy a nápadně nafouklými bříšky“. Možná jen žebraly, spíš ale čekaly, že se dětí někdo ujme. Jones pro změnu ve vlaku potkal jakéhosi rolníka, který za poslední šatstvo vyměnil ve městě kus chleba a vezl ho rodině, ale policisté mu ho sebrali. „Vzali mi můj chleba,“ opakoval prý stále znovu a znovu dokola a pak na nádraží ve Stalinu (Doněcku) skočil ze zoufalství pod vlak.

 Reportéři ČT věnovali tématu 12 minut, ale sdělili nám nesrovnatelně více – o naší minulosti - i o nás.

Heinz Edelmann, který se proslavil s Beatles, narozen v Ústí nad Labem. Joy Adamsová, známá s příběhů lvice Elsy, rozená Frederike Gerstnerová a narozená v Opavě. Nositelé Nobelových cen: Berta von Suttner hraběnka Kinská z Chytic a Tetova, přítelkyně Alberta Nobeleho (Nobelova cena  1905 – první žena). Carl Ferdinand Cori a Gerthy Theresa Cori, narozeni na Novém městě v Praze (Nobelova cena 1947). Petr Grünberg, nazývaný „otec internetu“, narozen v Dýšině u Plzně (Nobelova cena 2007). Kolik schopných lidí bylo nuceno naši zemi opustit, aby svým umem a schopnostmi pomohli světu a zemím, které je přijali. My máme dva nositele Nobelovy Ceny – prof. Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Seiferta, nemluvě o Leopoldu Růžičkovi, který měl českého dědečka a obdržel Nobelovu cenu za chemii v roce 1939.

Dne 6.9.2020 přinesly Události ČT reportáž ze Dne otevřených dveří v sídle Hany a Edvarda Benešových. Prezident Edvard Beneš má nemalý podíl, že nás naši Němci opustili. Toto řekl ve svém pověstném projevu 3.června 1945 v Táboře:

ČT2 uvedla dne 3.8.2020 skvělý dokument „Komu patří Sudety (Nedej se!)“ v čase 18:55 – 19:25 hod. (kdo se díval na Události ČT přišel o hodně). Nemíním podezřívat ČT ze záměru, ale faktem je, že Události ČT sleduje hodně lidí, kdy ve stejné době vysílá často velmi hodnotné dokumenty na ČT2, které by většina diváků ocenila mnohem více, než obsah Událostí ČT, které ke skutečnému zpravodajství mají hodně daleko. Proto doporučuji přepínat, většinou nebudete zklamáni, pokud vůbec.

Naštěstí je dokument v iVysílaní ČT. Níže několik postřehů z dokumentu a velká gratulace režisérovi T.Netočnému a jeho týmu.

- - -

V Sudetech žila většina obyvatelstva v krajině. Byli vyhnání lidé, kteří byli po staletí součástí krajiny a plně se s ní sžili. Spekulanti skupovali za 1.50,-Kč metr čtvereční a pobírali za nic obrovské dotace, navíc mohli půjčky splácet 30 let bezúročně!

Čím menší zemědělec, tím větší má vztah k půdě. Přísloví:  „Nejvíc hnoje natahá sedlák na pole na gumákách“. Ví potom co je nejlepší pro půdu, protože ji dobře zná. Intenzita hospodaření byla dotažena do absurdní dokonalosti. Pokud je tento sytém navázán na systém dotací, je to smrtící kombinace. Celkovým důsledkem našeho dravého způsobu hospodaření je veliká unifikace zemědělských ploch. Jedno pole, jedna louka, jsou všude stejné.

Sklízí se obrovské plochy, naráz, v jeden termín, který je agrotechnicky z hlediska výnosu nejlepší. To je přesně ta věc, která nefunguje pro všechno ostatní, kromě zisku. Nemůžeme se dostat k pozemkům, protože je velmi levně dostali velkofirmy s výsadními právy. Nemají nejmenší důvod vycházet vstříc, protože pobírají nemravné dotace. Dnes je hodnota levně nabytých pozemků mnohonásobně větší a nemají nejmenší důvod je prodávat. Jde minimálně o desetinásobky až stonásobky původní ceny.

Cítíte zde pochmurnou atmosféru, na které se podepsalo vyhnání Němců, které nezpůsobilo pouze jakousi hospodářskou újmu, ale především újmu kulturní. S Němci odešli nejen postupy jak tato pole obhospodařovat, ale i příběhy, zážitky a jakýsi specifický Genius Loci „Alt Vater Gebirge“ – Pradědových hor, jak oni říkali.

Koněvové zabili třikrát více Rusů než Němci. Válečné ztráty SSSR, rok za rokem přifukované víc a víc, podle toho jak se to Kremlu právě hodilo, jsou dnes udávány okolo 21 300 000 lidí. Dobře tedy, počítejme s tím. Přičemž počet obětí komunistické diktatury, jejíž byl Koněv základním kamenem, je okolo 61 911 000 lidí. Více v článku - Buďte rádi Rusové, že jsme dali Koněva dolů, nebyl to hrdina, ale váš vrah.

Rudá armáda po příjezdu do Prahy už neměla takřka co osvobozovat. Mnohem více přispěli k jejímu osvobození Vlasovci. Padlo jich 300. 187 Vlasovců postříleli vojáci Rudé armády přímo na nemocničních lůžkách…

Aktualizováno 21.10.2022: MINISTRYNĚ OBRANY POTVRDILA, ŽE JANU SYROVÉMU NÁLEŽÍ HODNOST „ARMÁDNÍ GENERÁL“ A DŘÍVE UDĚLENÁ ČESKOSLOVENSKÁ VYZNAMENÁNÍ

***

Je dobře, že současnost už nenahlíží na osobu protektorátního prezidenta optikou vědomého kolaboranta s nacisty. Tím nebyl v žádném případě. Spíš se ve špatnou chvíli ocitl na špatném místě.

Národní shromáždění jej 30. listopadu zvolilo prezidentem Republiky československé, respektive toho, co z ní po mnichovské dohodě zbylo. Nazývána bývá také druhá republika. Tato volba bylo naprosto legitimní, nikdo ji nezpochybňoval a blahopřání mu poslal i jeho předchůdce Edvard Beneš. Občané jeho rodných Trhových Svinů na něho vzpomínají v dobrém a tak v roce 1995 odhalili na jeho rodném domě bustu s pamětní deskou. Stejně tak ve vstupní hale českobudějovického Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka je Emil Hácha uveden mezi významnými absolventy školy, vedle takových osobností jakými byli historik Josef Šusta a kardinál Miloslav Vlk.

Celý článek >

Na Pankráci dozorci na těžce nemocného  dr. Emila Háchu močili. Prezident Edvard Beneš nepodnikl nic. Měl skončit před válečným tribunálem za vědomě podporování - jak veřejně říkal „vylikvidování“ 1/3 obyvatelstva – sudetských Němců. Podle mezinárodního práva byl spáchán zločin genocidia. JŠ

„Zkuste nahradit „s Němci“ termínem „se Židy“ – a pak se zamyslete.“

Tomáš Pecina

***

„Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící“, píše předseda společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol.

Komentáře ke článku na Hlídacím psu jsou vypovídající. Také jsem jeden připojil:

Sudetští Němci u nás žili po staletí. Barbarským vyhnáním a okradením po roce 1945 začal jejich postupný zánik, kdy byli připraveni o své domovy a veškerý majetek. Je pokrytecké, když Senát upozorňuje na genocidu Arménů, ale ke genocidě ve vlastní zemi mlčí. Mezinárodní trestní právo definuje genocidu jasně, bez ohledu zda jsou miliony lidí povražděny v krátkém období, nebo zánik etnika nastává postupně. Po Arménech (1.500.000 lidí) tak byla likvidace sudetských Němců (3.500.000 lidi)´druhá cílená likvidace jiného etnika ve 20. století. Dnes v genocidě pokračuje současná Čína likvidací Tibeťanů a Ujgurů, nemluvě o proběhách masových genocidách na africkém kontinentu. Ve Rwandě genocida překonala rychlostí pětkrát holocaust – 400 zavraždění každou hodinu…   

My jsme se svých německy hovořících spoluobčanů zbavili, přitom u nás válka nebyla. Ve Francii válka byla. Přesto si Francouzi odhlasovali, že si své Němce ponechají. Porovnejte jak kvetoucí je dnes Alsasko-Lotrinsko a jaká džungle mravní i hospodářská se stala z kdysi kvetoucích Sudet. Žádné peníze nemohou nahradit původní obyvatelstvo, které svůj rodný kraj milovalo a za staletí přivedlo k hospodářskému a kulturnímu rozkvětu.

Utl.: Pražský ministr zahraničí o falešných signálech

Český ministr zahraničí Jan Lipavský napsal ve Frankfurter Allgemeine Zeitung pozoruhodný článek. Politik Pirátské strany (nar. 1985) se naléhavě vyslovil pro to, aby ruské válečné zločiny byly souzeny před Mezinárodním trestním soudem, aby se "dlouhodobě uzdravil trvale zraněný smysl pro spravedlnost". Mluví o "svědectvích čiré hrůzy". Má pravdu, s jeho úsudkem lze jen souhlasit.

Lipavský: "Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se světovému společenství podařilo zajistit, aby k takovým krutým zločinům vůbec nedocházelo. Ale i pozdější spravedlnost je lepší než žádná."

To je místo, kde se musíte připojit. Protože naprostá hrůza byla také to, co se stalo sudetoněmeckému etniku po skončení války. A to vše v době, kdy zbraně mlčely. Zraněné pocity spravedlnosti stále čekají na uzdravení.

„Ta auta zabila více nacistů než čs. armáda. Nechci nikoho urazit.“ Jay Leno, slavná americký TV moderátor a sběratel  veteránů.

* * *

Dne 21.9.2020 odvysílaly Události ČT reportáž Příběh české značky Tatra knižně. Připomněly i osud světoznámého automobilového konstruktéra Hanse Ledvinku. Bohužel neřekly, co také řečeno mělo být - abychom nezapomínali.

Žil v Sudetech, byl to český Němec, po roce 1945 mu byl vyvlastněn majetek. Pokusil se o záchranu jeho části a byl odsouzen k šesti letům vězení. Když byl v roce 1951 propuštěn z vězení, využil možnosti odejít do Německa. Od roku 1953 až do smrti žil v Mnichově, kde se konstrukci věnoval do velmi vysokého věku. Připomínají vám některá auta z reportáže slavného Brouka? I na něm zanechal Hans Ledvinka své stopy poté, co začal pracovat ve NSR.

______________________________________________________________________________________________________________________________________________

Hans Ledwinka - Slavný i zatracovaný automobilový konstruktér z Kopřivnice aneb nikdo není doma prorokem (1998) – "Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný."...

______________________________________________________________________________________________________________________________________________

Bohužel jsem se o TK dozvěděl na poslední chvíli a lhůtu na podání akreditace nestihl (nejpozději 1 den před TK). Mé snahy o akreditaci půl hodiny před začátkem TK byly marné – viz krátký zvukový záznam. Žádná auta médií jsem do svého odchodu, po příjezdu bavorského ministerského předsedy, nezaznamenal (možná bezpečnostní důvody). Zato se mi, po mém odchodu z recepce Úřadu Vlády ČR, o to více věnovala ochranka a PČR zřejmě v domnění, že slova  o „bombardování a defenestraci“ jsem myslel vážně:-)

Nyní vážně: SRN je náš největší ekonomický partner a Události ČT této TK věnovaly jen 45 vteřin jako desáté zprávě?! ČT24 přepla při začátku TK na rozhovor s Danielem Stachem? Videozáznam TK jsem v iVysílaní ČT nenašel, jen tiskovou zprávu Úřadu vlády ČR. Kupodivu ARD se ve svém hlavním zpravodajském pořadu TAGESSCHAU o setkání vůbec nezmínila?

Utl.: Der Prager Außenminister über falsche Signale

Der tschechische Außenminister Jan Lipavský hat in der „Frankfurter Allgemeinen Zeitung“ einen bemerkenswerten Beitrag geschrieben. Der Politiker von der Piratenpartei (Jahrgang 1985) plädierte eindringlich dafür, die russischen Kriegsverbrechen vor einem Internationalen Strafgerichtshof anzuklagen, um die „nachhaltig verwundeten Gerechtigkeitsgefühle langfristig zu heilen“. Er spricht von „Zeugnissen des blanken Horrors“. Recht hat er, seinem Urteil kann man sich nur anschließen.

Lipavský: „Es wäre selbstverständlich besser, wenn es der Weltgemeinschaft gelingen würde, dass solche grausamen Verbrechen überhaupt nicht stattfinden. Aber auch die spätere Justiz ist besser als gar keine.“

Da muss man einhaken. Denn blanker Horror war auch das, was der sudetendeutschen Volksgruppe nach Kriegsende angetan wurde. Und das alles geschah in einer Zeit, als die Waffen schwiegen. Auf eine Heilung verwundeter Gerechtigkeitsgefühle wartet man bis heute.