Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Nejnovější komentáře

  • 24.04.2024 10:01
    Odsouzený kriminálník Maxim Ponomarenko opět podniká v ...

    Read more...

     
  • 24.04.2024 09:00
    Dobrý den vážený pane Šinágle, obracím se na Vás, protože ...

    Read more...

     
  • 24.04.2024 07:47
    Předpokládám, že paní Gavlasové a jejím klientům bylo zveřejněním ...

    Read more...

     
  • 20.04.2024 12:42
    Mgr. Jana Gavlasová, advokát, Západní 449, 253 03 Chýně ...

    Read more...

     
  • 19.04.2024 18:09
    Ve Zlínském kraji dnes chybí 3000 míst pro přestárlé lidi.

    Read more...

     
  • 19.04.2024 16:56
    Spione und Saboteure – Wladimir Putin zeigt, dass er in seinem ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Habsburkové

  • 400. výročí „bitvy“ na Bílé hoře, aneb jak to ve skutečnosti bylo

    LN Bila hora mapa 23.10.2020Už od 23. října vychází k tématu seriál v LN. Začal rozhovorem s historikem Jaroslavem Čechurou– mohu vřele doporučit. LN Bila hora kolem nas 7.11.2020

    České stavy nebyly ani schopny navrhnout českého krále... Máme už v povaze přisvojovat si zásluhy druhých a vlastní neúspěchy svádět na druhé. Jakoby nad naším územím přetrvávalo stigma, které začalo v dávných dějinách, které se dodnes projevuje na naší povaze, našem chování - skepsi, negativismu, kritizování, nepřipouštění naděje, neschopnost jednoty apod. Nedávno mi jeden čtenář naše dávné dějiny připomenul a věru je těžké neuvěřit, sledujeme-li následný vývoj dějin:

    U Přemyslovců se praktikovala kastrace v rodině. Není divu, že vymřeli, také se sami likvidovali… Kdo byl největší nešťastník mezi českými panovníky? O tento titul může soupeřit hned několik českých knížat a králů. Například Václav II, který byl jako malé dítě vězněný na Bezdězu, takže se i v důsledku toho bál koček a bouřky, nebo mladičký Ladislav Pohrobek, jenž zemřel v sedmnácti letech. Ale zřejmě nejtragičtější osud ale měl kníže Jaromír (okolo roku 975-1035), bratr slavnějšího Oldřicha. Jeden sourozenec ho nechal jako mladého vykastrovat, druhý později oslepit a nakonec se stal obětí atentátu, když seděl na záchodě.

  • Kam zmizela esej „Zmizíkování v našich dějinách“ ke stému výročí úmrtí císaře a krále Karla I. Habsburského, posledního českého krále?!

    Karel IjpgLN KO Karel I. 31.3.2022Při jeho blahoslovení pronesl papež Jan Pavel II. tato slova: „Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznávání a následování Boží vůle v každé příležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I. přijímal tuto výzvu každý den.“

    ***

    Po zadání titulku do Google se neobjeví žádný odkaz? Skvělá esej Davida Lancze ZMIZÍKOVÁNÍ V NAŠICH DĚJINÁCH, vyšla v Lidových novinách dne 9.4.2022 v příloze Orientace. Hraje snad fakt podvědomého kolektivního pocitu této hanby svou roli v důsledném vymazávání tradice Karla I. z naší paměti?

    Cituji z eseje: V kontrastu s nenávistným Edvardem Benešem se někdejší císař Karel I., hluboce věřící katolík, ani na smrtelné posteli nepřestával modlit „za český národ“ – Nemá smysl zavírat oči nad tím, že ke vzniku republiky došlo zradou: zradou vojáků, kteří navzdory přísaze svému králi přešli z rakouských zákopů do zákopů ruských, italských či francouzských. Zradou politiků, zvlášť těch, kteří zasedali v parlamentu, tedy včetně Tomáše Garrigua Masaryka. Těch politiků, z nichž většina by se předháněla, kdo by při Karlově pražské korunovaci jako první políbil panovníkovi ruku, ale pak rozjásaně společný stát bořila.