Jedna krize, ta pandemická, pominula, a už se ozývají hlasy o krizi druhé, krizi vstupů. Možná bychom se měli zamyslet a přestat slovo krize v těchto souvislostech používat. Dlouhodobě tvrdím, že jsme v transformaci. Dochází zkrátka k zásadní, řekl bych tektonické změně, podobné té, jaká byla v letech 1928-1932.
… Nabízí se logická otázka, zda současná situace má řešení. Jsem přesvědčen, že ano. Jen se musíme zamyslet nad tím, jaký svět chceme předat svým dětem. Na obraz, který vidím dnes, hrdý být nemůžu. Téměř všechny národní banky a politici hrají hru. Každý den dobrý. Problémy tedy neřeší, ale odsouvají na čas, kdy přijdou ti po nich. A obávám se, že jediná možnost to změnit, leží skutečně v transformaci, která se ovšem naplní až v čase, kdy opravdu nebude dobře.
Ten čas se ale možná až nečekaně rychle blíží. To, kde se dnes nacházíme, je otázka mravního postoje, na což upozorňoval už před sto lety Baťa. Na ideje umíraly v minulosti miliony lidí. Dnes sílí hlasy, že dál to nemůže fungovat. Já sám jsem přesvědčen, že už to dávno fungovat nemělo, z čehož je vidět, že tomu vlastně vůbec nerozumím. Přesto, nebo možná právě proto pořád věřím, že skutečný kolaps nás mine, že se mu ještě dokážeme vyhnout. Na druhé straně, jsme na nejlepší cestě jej zažít. Možná musíme zažít skutečný otřes, abychom si uvědomili, že sliby politiků nám nijak nepomohou. Že jejich i naše chyby, které dlouhodobě a nesmyslně kupíme, se penězi vykoupit nedají.
Read more...