Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Bylo pro mne utrpením film o „všem a o ničem“ sledovat 2 hodiny. Další „produkt“ naší země o „hrdinovi“, který ke skutečnému hrdinství a pevnému charakteru, mimo sportovní pole, měl hodně daleko…

V kinech jsem film nestihl, z distribuce zmizel dříve než jsem očekával, zato je už v iVysílání ČT. O prvním trenérovi Emila Zátopka Janu Haluzovi se film zmiňuje jen okrajově, kdy  jeden novinář zmíní jeho jméno při dotazu: „Trenér dr. Haluza vám prý řekl, že už vám nemá co předat?“ „Já už trénuji nějaký čas sám“, odpověděl Zátopek. Osud dr. Haluzy není připomenut – byl vězněn jako politický vězeň v padesátých letech. Slávy se tak nedočkal... Na film o něm bych se podíval mnohem raději, film o skutečně velkém člověku, který odmítl vstoupit do KSČ a tvrdě za to zaplatil – charakter má svoji cenu!  

Informace, že se manželé Zátopkovi vzájemně udávali na StB pochází z důvěryhodného zdroje. Jistě to bylo ovlivněno i tím, že si Zátopek nepřál mít děti, na rozdíl od své ženy…

Emil Zátopekpo roce 1989: „Kdyby nebylo Haluzy, nebylo by ani Zátopka.“

***

V tomto článku máte důkazy, že titulek je pravdivý. O Zátopkově trenéru Janu Haluzovi, skutečně charakterním a statečném člověku, film nenatočíme. Podobně natočíme film o Boženě Němcové, místo filmu o Bertě Suttner Kinské, kterou znal celý svět jako první nositelku Nobelovy ceny míru.

Sledoval jsem jen úvod a skvělý projev ukrajinského velvyslance. Moderátor mu ani nepoděkoval, nepodal ruku a řekl jen: „Děkuji pánové“, zřejmě žádné dámy nebyly přítomny... České plebejství, maloměšťáctví a provincionalismus v praxi. I dnes by před ním Palacký s TGM varovali.

Film „Zátopek“ zvítězil drtivě při 29. ročníku Českého  lva, jak jinak. Získal osm ocenění ze třinácti. Ceny se předávaly v Rudolfinu. Večer byl věnován Ukrajině. Zazněla na něm i výzva vyloučit ruské filmaře z českých kin. Vyloučil bych i některé české filmaře, pokud bezpáteřnost Emila Zátopka ve filmu neukázaly. Rád se na film podívám, ale nikde se už nepromítá…  

Aktualizováno 26.5.2022: Co jsme dlužni nejen Emerichu Rathovi?

***

Příští týden má v kinech premiéru film „Poslední závod“. Má přiblížit pravdivý příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří tragicky zahynuli během lyžařského závodu v Krkonoších v roce 1913. Patří k nim i třetí, léta zamlčovaný německý sportovec Emerich Rath, pražský Němec, antikomunista, Evropan, propagátor evropanství, všestranný sportovec, olympionik, tramp-romantik, ale především čestný a odvážný člověk. Představitel neuvěřitelných sportovních výkonů v první polovině XX.století. Průkopník mnoha sportovních odvětví. Provozoval legendární obchod se sportovními potřebami v Praze, který mu nakonec sebrali komunisté a na rok ho zavřeli do vězení. Zemřel jako bezdomovec. Poslechněte si jeho neuvěřitelný příběh na ČRoPlus (od 20:05 hod.).

Od ČOV dostal jako jedinný medaili im Memoriam. Hovořil jsem nedávno v Knihovně Václava Havla s jeho předsedou Jiřím Kejvalem (jeho rodina byla také pronásledována komunisty). Žádná kniha v češtině o Emerichovi Rathovi dosud nevyšla (pouze v němčině), proto jsem ho oslovil, zda by mohl iniciovat její vydání v češtině jako příklad pro mladou generaci sportovců a jak lze i jinak sportovat. Nenabyl jsem dojmu, že by kniha mohla brzy vyjít, pokud vůbec. „Německý syndrom“ v našich myslích má stále hluboké kořeny. Věřme, že v příštím roce – 120.výročí narození Emericha Ratha, se najde nakladatelství, které knihu vydá. Bylo by to to nejmenší, co naše země Emerichu Rathovi dluží za to vše co pro naši zemi a mládež udělal. I o něm by se měl natočit životopisný film, jako o Emilu Zátopkovi, kterého svými morálními kvalitami vysoko převyšoval.

Čest památce Emericha Ratha, velikého člověka a jeho stále aktuálnímu poseltsví lidství.

J.Š.    

V době, kdy Ukrajina bojuje za obnovu morálních hodnot, volíme jako symbol českého předsednictví v EU Emila Zátopka. Dáváme tak Evropě za příklad člověka, který morálně selhal, místo člověka, který nikdy neselhal a který by byl mnohem větším a tolik potřebným, nezpochybnitelným symbolem pro naši zemi, Evropu i svět. Je zapomenut jakoby nebyl.

Mravní odkaz Věry Čáslavské je opět pošlapáván. Nestatečnost, dostala přednost před mravností a statečností. Nová „ENTROPA“ Zátopek, tak symbolicky a plně odpovídá mravnímu stavu současné České republiky. Za 90 dní se ujme předsednictví zemí EU... J.Š.

***

Českého lva obdržel film „Zátopek“ – opět vyzdvihujeme bezpáteřního člověka jako vzor – sama sebe!

Dnes by se dožila Věra Čáslavská 80 let. MS v gymnastice v Praze 2022 se na její počest konat nebude …

Zbyněk Petráček ji připomenul ve svém článku (LN 12. 11. 2022) Nejen Zátopkovi. Končí slovy – „Poselství o tom, jak se stát vlastní umanutostí dokáže zbavovat loajálních lidí a talentů. Jistě, komunismus je už 33 let mrtev. Ale tyto archetypální příběhy se mohou, třebas ne v tak vyhrocené poloze, opakovat“.

Připomínám článek o bezcharakternosti Emila Zátopka. Je pro dnešní společnost typické, že raději natočí nákladný film Zátopek, než o Olze Connolly-Fikotové. Tedy o „hodnotách“, které jsou nemalé části společnosti stále vlastní. ČT promítne film Zátopek na Nový rok… Vskutku „veřejnoprávní  neslužba“ zemi. JŠ

***

Českého lva obdržel film „Zátopek“ – opět vyzdvihujeme bezpáteřního člověka jako vzor – sama sebe!

Etropu v Bruselu nahradí Emil Zátopek? Proč ne Věra Čáslavská?!

Životní krédo Jana Haluzy: „Věřím v lepší budoucnost člověka a také v to, že je důležitější dlouhodobé zhodnocení našich činů než okamžitý zisk. Kdo má čistý štít, nemusí se ničeho bát. Nelituji nejcennějších let mého života, protože jsem bojoval a zvítězil. Vyhrál jsem ten nejdůležitější závod.“ - Emil Zátopek po roce 1989: „Kdyby nebylo Haluzy, nebylo by ani Zátopka.“

***

Doporučuji ke shlédnutí vynikající dokument Kristiny VlachovéKauza Uherské Hradiště (ČT 2007). Často v něm vystupuje Zátopkův trenér Jan Haluza, politický vězeň, veřejnosti neznámý, který běhal za Baťa Zlín. V komunistickém kriminále strávil 6 let, ve věku, kdy si života plně užíváme (34-40 let). Byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka II.třídy (stejně jako Tomáš Baťa, patřila by jim extratřída!), Zlatou medailí za čestný běh životem, titulem Osobnost roku 2010 Zlínského kraje a dalšími oceněními. I jemu vděčí Emil Zátopek za svoji pozdější slávu. Byl jeho prvním trenérem, trénoval ho dva roky. Po roce 1945 se stal členem Československé strany lidové a předsedou Krajského výboru lidové mládeže Zlínska. Po roce 1948 mu bylo nabídnuto místo ředitele Baťových závodů ve Zlíně, s podmínkou vstupu do KSČ. Odmítl. I on byl mučen elektrickým proudem.Prošel mnoha komunistickými lágry - Rovnost, Svornost, Mariánská, Eliáš, Nikolaj a další. V uranových dolech v Jáchymově byl opět obviněn ze špionáže a vyslýchán. Tam se nakazil tyfem. V roce 1954 byl propuštěn na svobodu, nadále jej však sledovala StB a nemohl vykonávat svou profesi. Zaměstnán byl jako dělník a tři roky jako horník v ostravských dolech. Teprve v polovině šedesátých let mohl začít vykonávat alespoň okrajově právnické povolání. V roce 1968 se nakrátko vrátil do veřejného života prostřednictvím organizace politických vězňů Klub 231. Tato byla však po srpnové okupaci rozpuštěna. V době normalizace se stal opět nepohodlným.

Je dobře, že film „Zátopek“ neuspěl v nominaci na filmového OSCARA, byť jsem ho nestihl shlédnout a z kin už zmizel. Opakovanému morálnímu selhávání Zátopka se věnuje jen okrajově (podle svědectví těch, který film shlédli). Můžeme jen doufat, že neobdrží Českého lva a nebudeme tak pokračovat v glorifikování lidí, kteří si to po lidské stránce vůbec nezasloužili. Kdybychom natočili film o Janu Haluzovi, měl by šanci nejen na Českého lva, ale i na Oscara. To je možné jen ve vyspělé společnosti, která nepotřebuje lhát a zamlčovat pravdu. Právě poctivým pojmenováním skutečnosti dokazuje svoji skutečnou vyspělost. Za tento nemorální dokument se zaplatily desítky, či stovky miliony korun - z peněz daňových poplatníků. Vypovídá to nepěkně o morálním stavu země a kdo si dokázal udržet svoji moc a vliv.