Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

2013: Petice za odstoupení Miloše Zemana z funkce prezidenta České republiky! - Dcera prezidenta na nemravné party - ostuda, kterou Česko nepamatuje !!!

***

„Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“

prof. Václav Černý

 ***

Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu.

Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo politický marketing – jsou zaručeným nástrojem mobilizace tradičně silné části českého elektorátu. Tedy těch věčně neuznaných nespokojených a vystrašených.

Pochopil, že jeho voliči nechtějí a ani nepotřebují pravdu ani vizi. O to více chtějí slyšet silná slova, posilující jejich potřebu nesnášet a nenávidět. Pohrdal jimi, a věděl, že pokud jim předhodí obraz nového nepřítele, okamžitě zapomenou na jeho včerejší omyly, pomluvy a nečestnosti.

Osobnost Plus, 12.11.2021, čas 10:33:20 hod. doc. Jan Payne, neurolog, doktor filosofie a vedoucí centra pro bioetiku při Ústavu humanitních studií v lékařství na 1. Lékařské fakultě UK.

Prezident není schopen vykonávat svůj úřad, řekl jasně prof. Zavoral. Komise to rozmělnila. Řekla, že tak trochu může? Co to je za profesi, když někdo může něco „tak trochu“ dělat? Daniel Kroupa i Jan Urban tvrdí, že už není tím, koho znali. On není on. Prezident na půl, nebo na čtvrt úvazku? Sami studenti při přednášce o syndromu frontálních laloků říkají „Nojo, to je pan prezident.“ Léčba je velmi svízelná. Byla popsána už před 200 lety, kdy změní osobnost. Dobrému lékaři naskakuje okamžitě diagnosa. Učí se jí už studenti z fotografií v učebnicích. Se všemi neurology, které znám se všichni shodneme na stejném.  

Jan Urban: Český úkol pro rok 2015 – nejvyšší čas vyrovnat se s vlastní historií

Aktualizováno 13.10.2023: Citace z projevů prezidenta Beneše a českých politiků k jednání s Němci

***

„Edvard Beneš nebyl dobrý diplomat. Když mluvil anglicky, rozčílil většinu lidí, které potkal. Byl absolutně seběvědomý, až mesiášský, kdyš šlo o historickou úlohu Československa. Anglické prostředí neznal, nerozuměl mu. Je příznačné, že když přijde Mnichov, nezhroutí se jen Beneš, ale celá československá elita, všichni do jednoho. Západ nerozuměl Československu a Československo Západu.Vsadit všechno na vojenskou podporu Velké Británie a Francie, když přitom v meziválečném období bylo evidentní, že se tyto země do další katastrofické války nijak nehrnou, byla přinejmenším odvážná sázka. A ta sázka se Československu nakonec vymstila.“ Thomas Lorman, britský historik (LN 30.9.2023: Československo byla Ukrajina, které nepomohli)

***

Založení Československa bylo na stejném principu jako založení SSSR – ignorace etnik a národností ve prospěch jednoho etnika a národa, tam začalo neštěstí naší země. Následky pociťujeme dodnes V Rakousku bude přestavěn rodný dům Adolfa Hitlera v muzeum, jako varování budoucím generacím. Muzeum Edvarda Beneše máme v Sezimově Ústí v jeho vile. O jeho zločinech se tam nic nedozvíte. Opět popíráme minulost, místo zveřejnění pravdy. Nedivme se potom, že se nám minulost stále vrací. JŠ

***

To, že se celý ústavní systém samostatného Československa zhroutil už půl roku předtím a parlament i vláda přestaly fungovat, zůstává mimo pozornost. Stejně jako to, že se celá zahraničně politická koncepce československého státu zhroutila nejpozději v roce 1935 a omezenost jeho vedení ho zavedla do absolutní mezinárodní izolace. Stále se totiž odmítáme podívat do vlastních duší a na vlastní chyby, natož abychom se tím dobrali smíření a odpuštění. Otázka obrany území suverénního státu je sama o sobě nesmyslná. Stát a společenství, které ho tvoří, ztrácí smysl samotné existence, pokud se v jakékoliv situaci nepostaví na odpor agresi.

Populismus 21. století zatím nepotřebuje koncentrační tábory, kam by zavíral svoje odpůrce, ani plynové komory jako nástroj „konečných řešení“. Stejně jako nacismus v Německu nebo komunismus v poválečném Československu ale potřebuje pasivní bezbrannou demokracii, na níž může parazitovat, dokud nezesílí natolik, aby se odvážil v přímém střetu nastolit nové pořádky, „vládu odborníků“ a Ruskem podporovaný „mír a pořádek“.

Na Václavském náměstí hřímá usvědčený estébácký udavač Martin Koller (v jeho svazku z předlistopadových dob zůstalo přes sto padesát rukou psaných udání) proti Evropské unii, NATO, vládě, otroctví. Fakta nebo pravdivost tvrzení nehrají roli. Jde jen o emoce. Demonstranti hýkají nadšením. Tenhle výběr naštvaných lidí je přesvědčen, že všechny problémy hospodářství, cen energií, inflace i bezpečnosti vyřeší co nejrychlejší svržení vlády a otrocké přizpůsobení se Rusku. Nevyřeší, ale to jim nikdo nevysvětlí. Nebudou poslouchat. Prezident, který by měl v takové situaci vládu podpořit, veřejně kádruje ministry a žádá odvolání šesti z nich. Nikdy se ještě neodvážil vyslovit se k antisystémovým choutkám a lžím, vykřikovaným na náměstích. Bude proto zajímavé sledovat, jak česká antisystémová klaka bude reagovat na formální ruskou anexi okupovaných území Ukrajiny. A zda prezident Miloš Zeman skutečně – jak se zatím jen šušká – po summitu představitelů Evropské unie, který ji jednoznačně odsoudí, provokativně přijme na Pražském hradě organizátory proruských demonstrací Jiřího Havla a Ladislava Vrabela. Celý článek>

***

Jak přemýšlí Putin a co mu dělá dobře?

***

P.S.

Představitele evropských zemí hostí Pražský hrad, ale prezident Zeman, jakoby nebyl. JŠ

Asi nejsměšnější, či možná nejtrapnější výročí v československých dějinách si v minulých dnech připomněl jen málokdo. Před třiceti lety, 25. listopadu 1992, odhlasovali dojatí poslanci a poslankyně Federálního shromáždění ústavní zákon, který znamenal rozpuštění Československa. Je to podle všeho jediný známý případ sebedestrukce demokratického státu demokratickými prostředky ve světových dějinách.

Něco jako Švýcarsko

Dnes už je, samozřejmě, zbytečné uvažovat o tom, zda se vůbec mohlo před více než sto lety podařit vystavět samosprávný kantonální systém podle vzoru Švýcarska, s podobným miličním systémem namísto armády. Od první chvíle tuto odvážně demokratickou koncepci odvrhly především rozhodující většiny české a slovenské reprezentace. Ani jedna z nich se neřídila nejlepším zájmem nového státu, ale výhradně zájmem svým.

Aktualizováno 30.11.2023: IURIDICTUM: Lex Schwarzenberg

***

Aktualizováno 18.11.2023:Příběh Orlíku a milovaného knížete Schwarzenberga, kterého ale Češi s láskou okradli - Alžběta Pezoldová a Karel Schwarzenberg - Nevlastní bratr Karel má navrch. Alžběta utřela nos. Splní se nakonec předpověď Rüdigera von Pezolda sdělená Paloušovi? Celkem jde o 40 miliard korun. Pezoldovi se vzali v roce 1970, mají dvě dcery a pět synů. Na majetku po Adolfu Schwarzenbergovi, převedený zákonem č. 143/1947 Sb. na zemi Českou, by měl kdo hospodařit, dostane-li dědička, oč po léta marně žádá - Kmotři, stínový premiér i senátor. Kdo všechno má schwarzenberský majetek - Vzkaz Schwarzenberga Havlovi a nejenom jemu

***

Nebudu připomínat co je všude opakováno a známé, připomenu co je méně známé a nemělo by být také zapomenuto. JŠ

***

Svými postoji a konáním byl symbolem „české otázky“, dvou set let hledání rovnováhy mezi charakterem jednotlivce a jazykem většiny. Stejně jako jeho otec a děd věřil, že řešení je ve službě zemi, ke které člověk patří. „Služba něčemu většímu, než jsme my, lidi spojuje – na jazyku, kterým to děláme, pak nezáleží. Takhle prosté to je“.

Stát vykradl i jeden z nejstarších penzijních fondů na světě, který Schwarzenbergové už v osmnáctém století založili pro tisíce svých zaměstnanců. Ti, jaksi samozřejmě, už nedostali nic. Jediným, kdo se veřejně postavil proti této zvůli, byl historik a publicista Václav Černý. Napsal, že najednou zavládl pocit, že něco vybudovat a vlastnit je zločin. Všichni Schwarzenbergové odešli jen s pár kufry osobních věcí do emigrace.

Už jenom trochu tvrdší novinář by ho na místě Václava Moravce okamžitě zarazil otázkou, které tedy konkrétní informace, které se povídají o Petru Blažkovi, „nejsou pravdivé“. A měl by problém…

Lež č. 6 – Pravomocný nález o oprávněnosti nároku padl již v roce 1998. 370 milionů korun náhrady škody rozhodci přiznali Diag Human až jiným nálezem v roce 2002 – a právě na základě nepravdivého znaleckého posudku, který zařídil Pavel Blažek. Závěr pro pana premiéra: těsně před tím, než se pánové Šlouf, Koudelka a Blažek rozhodli si na sporu s Diag Human přivydělat, byla na stole dohoda, která by, podle svědectví účastníků, dovolila státu spor ukončit za pouhé dvě miliardy korun. O dvacet let později odsoudila mezinárodní arbitráž Českou republiku k zaplacení více než šestnácti miliard. Nemají na tom vinu také pánové Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pane premiére? Celý článek>

Abraham Lincoln: "Man kann einen Teil der Menschen zu einer bestimmten Zeit täuschen, aber nicht alle Menschen zu jeder Zeit."

***

"Der Rückgang der Ehrfurcht vor dem Schöpfer der Welt und des Menschen hat dazu geführt, dass die Hilfskräfte in sich die Fähigkeit entdeckt haben, Staaten zu regieren und den Wind und den Regen zu befehlen, was für die heutige Demokratie gilt."

Otakar Forman, 31.1.2013

***

Die verrückten Zwillinge der Nachkriegspolitik. Und das Abschiedsgeschenk der Burg - Seit der unrühmlichen Präsidentschaft von Václav Klaus ist die Prager Burg als "Sitz des tschechischen Geschwätzes" bekannt. Falls einigen Lesern an dieser Stelle der Atem stockt angesichts der Respektlosigkeit gegenüber der Majestät des höchsten Verfassungsamtes, möchte ich nur an seine weltweite Fernsehschande mit einem gestohlenen chilenischen Protokollstift oder sein endgültiges Zuschlagen der Verfassungstür mit der präsidialen "Amnestie" erinnern. Der scheidende Miloš Zeman könnte es in einer etwas anderen Version wiederholen.

Aktualizováno 31.10.2022: Podivná vyznamenání ke dni 28.října a další podivnosti

***

„Můžete obelhávat část lidí po určitou dobu,

ale ne všechny pořád.“ 

Abraham Lincoln

***

„Úpadek úcty před Stvořitelem světa a člověka způsobil, že pomocní dělníci v sobě objevili schopnost řídit státy a poroučet větru, dešti, což platí i pro současnou demokracii.“

Otakar Forman, 31.1.2013

***

Šílená dvojčata polistopadové politiky. A hradní dárek na rozloučenou - Už od dob ostudného prezidentování Václava Klause je Pražský hrad znám coby „sídlo českého žvástu“. Pokud se někomu ze čtenářů už v tomto místě nevolí zatajil dech nad neúctou k majestátu nejvyšší ústavní funkce, připomenu jen jeho celosvětovou televizní ostudu s ukradeným protokolárním chilským perem nebo jeho závěrečné ústavní bouchnutí dveřmi s prezidentskou „amnestií“. V trochu jiné verzi by ji mohl zopakovat i končící Miloš Zeman. 

Sál bude naplněn většinou jeho stále ubožejších přitakávačů a těch, kdo přijdou z úřední povinnosti a z nedostatku páteře. Bude to bilanční chvíle, a sluší se k takové bilanci deseti let ve funkci prezidenta dodat trochu kverulantské upřímnosti. Léta jeho otevřené kolaborace s vládnoucími nedemokratickými antiliberálními režimy v Rusku a Číně poškodila pověst českého státu, přičemž jeho názorové veletoče z něj v mezinárodním společenství udělaly už před drahnou dobou pouze vysmívanou a trpěnou figurku. Připomeňme ještě jeho slabost pro neskrývanou korupci nejbližších spolupracovníků od jeho „kingmakera“ Miroslava Šloufa až po Šloufem vycvičené „kluky“ Nejedlého a Mynáře, a máme obraz jednoduchého populisty, který pro potlesk davu a poklonkování okolí klidně poškozuje stát. Desítky jeho nikdy nešetřených a nevysvětlených setkání s korupcí stály Českou republiku nespočetné miliardy. Nemohl o tom nevědět. Některé z nich mu už téměř před deseti lety připomněl videovzkaz „Milošku, žaluj“.Zeman je totiž prototypem politika, jakého si ruská expanze přála vidět všude na kontinentu na konci svého tažení proti liberální Evropě. Miloš Zeman si nikdy nedělal starosti s ústavností a slušnost mu nikdy nestála v cestě. Zatímco v civilizovaných demokraciích se řešení personálních otázek přenechává týmu nastupujícího prezidenta, Zeman přikázal přeobsadit klíčové nebo ohrožené pozice ještě do konce svého období ve funkci.

To nejlepší nakonec

Podle důvěryhodného zdroje z Pražského hradu se už v nejužším kroužku prezidentových spolupracovníků kolem Vratislava Mynáře pracuje na několika verzích „nějaké“ amnestie pro spřízněné a zákonem ohrožené osoby. Průběžně jsou prý konzultovány s ministrem spravedlnosti a prezidentovým důvěrníkem a ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem.

Ať už to nakonec dopadne jakkoliv, na celkovém obraze politické kariéry Ing. Miloše Zemana i jejího konce to nezmění vůbec nic. Na bidélku zapšklého nacionálpopulismu a směšnosti přibude vedle Václava Klause jeho nikdy neztracené dvojče a dějiny leda tak pokrčí rameny. A česká společnost si snad nakonec všimne, že česká politika se za jejich prezidentur úplně odpoutala od jakéhokoli hodnotového ukotvení – a že je nutné to napravit.

„Zkuste nahradit „s Němci“ termínem „se Židy“ – a pak se zamyslete.“

Tomáš Pecina

***

„Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící“, píše předseda společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol.

Komentáře ke článku na Hlídacím psu jsou vypovídající. Také jsem jeden připojil:

Aktualizováno 21. 4. 2022: Zeman novým soudcům vmetl kauzu Tempela. Ten za vraždy pykal 20 let neprávem – Z projevu ke jmenovaným novým soudcům: „Domnívám se, že někteří soudci se cítí být pány ne-li nad životem a smrtí, minimálně nad svobodou a nesvobodou. Nelze vyloučit, že někteří z nich si tím léčí své komplexy. Tempelův případ vyniká, ale není výjimkou. Buďte sebevědomí, nemějte žádné komplexy a rozhodujte spravedlivě.“ Nepřímo tak kritizoval i Ústavní soud, který se na nezákonném odsouzení Roberta Tempela podílel i mj. tím, že mu odepřel zákonné právo každého občana na svého soudce. Ústavní soud ČR ve svétiskové zprávě (20.4.2022) zrušil usnesení VS Praha, neboť jím byla porušena ústavně zaručená práva na soudní ochranu, podle čl. 36 odst. 1 LPS, ve spojení s právem na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 LPS.Celé vystoupení prezidenta Zemana. „Pankrácký kat“, jak roky nazývají soudce VS Praha JUDr. Jiřího Lněničku, stále soudí, místo aby „seděl“ někde jinde, bez taláru. Měl by se osobně podílet, bohužel i s daňovými poplatníky, na stomilionovém odškodnění Roberta Tempela a nevratných škodách, které způsobil. Pro úplnost je třeba dodat, že po rozsudku ESLP požádal Robert Tempel prezidenta Zemana o propuštění prostřednictvím MSp. Na to reagovala tehdejší ministryně spravedlnosti Marie Benešová ve smyslu, že nemá pravomoci, nemůže přerušit výkon trestu apod. (její předchůdkyně ministryně Kolářová tyto své pravomoci využila, kdy přerušila jednomu vězni výkon trestu okamžitě) a že prý jsou závažnější kauzy, navíc způsobem dost arogantním a dámy nehodným. Prezidenta Zemana vůbec neinformovala, ani nekonzultovala, který na to většinou slyšel a o kauze nic, nebo málo věděl. Je to zřejmá podjatost, mající kořeny v době, kdy byla Benešová státní zástupkyní, kdy kauzu Tempel napadala a kdy to zřejmě dodnes nevydýchala. Byla dvakrát žádána. Další ze soudců, kteří si hrají na „Boha“. Vše lze doložit písemnou komunikací. Robert Tempel jistě presidenta nemusí, ale za tento projev ho chválí a není jistě sám a nejen z řad tisíců obětí české justice. Ministr Blažek kýval hlavou, takže věřme, že suma bude vyplacena bez dalších nedůstojných soudů, které by tuto ostudu české justice ještě více prohloubily. 

Aktualizováno 16.4.2022: ČRoPlus hlásí: „MSp za rok 2021vyplatilo rekordní částku za pochybení české justice – 150 milionů korun – nárůst o 30%za posledních 15 let. Na tom se podílí i špatný trestní řád, dle soudkyně ESLP JUDr. Kateřiny Šimáčkové. Nejvyšší částku obdržel člověk z Hlinska 5 milionů korun“. Jednalo se o Jana Šafránka, který obdržel 4.88 milionu korun. Strávil téměř rok ve vazbě. Jeho případ se vlekl 20 let - Největší justiční omyl, Jan Šafránek, u soudu opět osvobozen. Dnešní eurokomisařka Věra Jourová obdržela za 14 dní nezákonné vazby 2.7 milionů korun - v rekordně krátké době. V případě Roberta Tempela, by to odpovídalo částce 1.4 miliardy korun, pokud by si byli všichni občané před zákonem rovni…

***

Z doživotí propuštěný Tempel žaluje stát o 97 milionů korun za stíhání i vězení

***

V normální zemi by se stát omluvil a obratem peníze vyplatil. Roberta Tempela čeká další soud, tentokrát v pozici žalobce. Řeší se peníze. Ty nemohou nikdy nahradit 20 let ztráty života. Konečný „účet“ bude vystaven všem, kteří se na tomto vědomém zločinu proti lidskosti podíleli, jako každému člověku - podle jeho pozemských skutků…

Neznám formu a argumenty jaké byly uplatněny u MSp. Ty, které jsou k dispozici, by neměly dávat žádnou šanci MSp, aby plně uspělo. Je smutné, že ti, kteří toto bezpráví způsobili, zůstávají stále ve svých funkcích. Jimi napáchané škody zaplatí daňoví poplatníci. Měli by být zbaveni taláru a zabavením jejich osobního majetku by se měli i oni podílet na odškodném. Nelze plně přenášet osobní odpovědnost na stát za prokazatelné selhání, resp. zločinné jednání soudců a soudů. Video níže má k dnešnímu dni 118 276 shlédnutí. J.Š.  

***

Dvojnásobný „vrah“ Robert Tempel, 4x osvobozen, poté doživotí…?!

Beroun 1.11.2021: Rozhovor s Robertem Tempelem

Rusko během několika posledních let ovládlo nejdůležitější západní migrační trasu na africkém kontinentě. Hrozba volného průchodu statisíců Afričanů jako nástroje ruské hybridní války proti Evropě se tak stala zcela reálnou. Jak k tomu mohlo dojít, když Západ přes sto let celou západní Afriku kontroloval?

Dvě jistoty: armáda a korupce

Šedesát let politické samostatnosti nicméně nedokázalo v postkoloniálních společnostech vytvořit střední třídu, dostatečný vzdělávací ani stabilní politický systém. Prakticky ve všech zemích západní Afriky se tak etablovaly pouze dva stabilizující faktory – armáda a korupce. Pokusy Západu demokratizovat tamní společenství prostřednictvím modernizace a výcviku armád ve všech případech postupně selhaly.

„Cesta do Evropy je pro uprchlíky a migranty prakticky z celé Afriky od této chvíle otevřena dokořán. Rusko, které má svoje žoldnéřské jednotky i v Libyi, ji nyní kontroluje celou.“

„Ruské ministerstvo obrany nedávno založilo vlastní intervenční „dobrovolnické“ jednotky pod názvem „Afrikanskij korpus“ – podobnost s názvem nacistické Afrikakorps z druhé světové války je víc než zajímavá.“

Před krátkou chvílí jsem se dozvěděl, že služebně nejstarší ruský novinář v České republice Alexandr Kuranov byl na základě neveřejných informací, pravděpodobně od zpravodajských složek, zbaven povolení k pobytu a bylo mu cizineckou policií přikázáno, aby opustil území ČR. Nejprve prý do 24 hodin, později sám Kuranov upřesnil, že se lhůta zvýšila na 30 dní. Ale i tak…

I kdybychom připustili, že téměř bývalý ruský novinář v důchodu byl po celou svoji kariéru agentem sovětské a potom ruské rozvědky, je potřeba veřejně zodpovědět několik zásadních otázek: Jak to, že české orgány potřebovaly třicet let, aby na to přišly? A není snad zásadou kontrarozvědky, že „poznaný čert už nikoho nevystraší“? Celý článek>

Over the past few years, Russia has dominated the most important Western migration route on the African continent. The threat of the free passage of hundreds of thousands of Africans as an instrument of Russia's hybrid war against Europe has thus become very real. How could this have happened when the West had controlled the whole of West Africa for over a century?

Two certainties: the army and corruption

Sixty years of political independence have, however, failed to create a middle class, sufficient education or a stable political system in post-colonial societies. Thus, in virtually all West African countries, only two stabilizing factors have established themselves: the military and corruption. In all cases, Western attempts to democratise the communities there through the modernisation and training of armies have gradually failed.

'The road to Europe is now wide open for refugees and migrants from virtually all of Africa. Russia, which also has mercenary troops in Libya, now controls the whole of it."

"The Russian Ministry of Defense has recently established its own interventionist "volunteer" force under the name "Afrikaner Corps" - the similarity to the name of the Nazi Afrikakorps of World War II is more than interesting."

Aktualizováno 29.9.2022: Senátor USA John McCain na setkání s příslušníky praporu AZOV v prosinci 2016 - Morituri te salutant: když věta ze starověku a jedna z nejkrásnějších českých písní studené války dostávají nový rozměr v přelomovém dění naší doby -  Obrana Ukrajiny je i naší obranou!

***

Je nutné trvat na tom, že demokratická politika má být za všech okolností omezována hodnotami, jako jsou úcta k právu, slušnost a spoluzodpovědnost. Česká republika vchází do nejobtížnějšího období svojí existence…

„Nemohu vám slíbit nic než krev, pot, dřinu a slzy“ – jediná věta, ve které nový britský premiér Winston Churchill 13.5.1940 v Dolní sněmovně dokázal definovat politiku své nastupující vlády, popsal válečné cíle a určil budoucnost země. Celá jeho řeč měla jen něco přes deset minut.

V této chvíli je však i této zemi vyhrožováno válkou a agresor otevřeně a cíleně útočí na životní úroveň a stabilitu české ekonomiky a politiky. Vydírá a všemi prostředky destabilizuje českou společnost.

Šílenec z Moskvy vyhrožuje použitím jaderných zbraní, pokud mu svět nedovolí vyhnat ukrajinský národ za Dněpr a neschválí masakry a genocidu. Jeho spojenci a posluhové v Maďarsku, Itálii, na Slovensku, v Německu i v Čechách jen čekají na první příležitost mu to povolit a vyměnit hodnoty liberální demokracie a úctu k lidským právům za otrocké jho.

Ve chvíli, kdy statisíce českých domácností a podniků stojí před dosud nepředstavitelnou nejistotou, prezident Zeman v jediném opožděném novinovém monologu nebyl schopen nabídnout společnosti ani slovíčko povzbuzení nebo naděje.

Soudce Suchánek, opak nezávislosti

Už dlouho se v kuloárech hovoří o tom, že snaha zabránit prezidentovi v prosazení dalšího „politického“ soudce na Ústavní soud je pro Rychetského hlavní motivací, proč ještě v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let hodlá na Ústavním soudu vytrvat. Sám původně tvrdil, že chce odejít už v roce 2017, a jeho rozhodnutí údajně zvrátilo jen narůstající politické ohrožení nezávislosti soudu.

Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu hrozil kárným řízením, nejvíce kritizovaný mezi všemi ostatními soudci Ústavního soudu. Do historie soudu se zapsal i tím, že této prestižní pozice dosáhl jako pouhý advokátní koncipient – nebyl ani advokátem, nesložil ani jinou odbornou zkoušku.

Zato byl od roku 1998 členem ČSSD, dvakrát za ni dokonce neúspěšně kandidoval ve volbách. Po svém jmenování sliboval, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý.

Proti žádnému jinému ze soudců také není vznášeno tolik námitek pro podjatost, kterým – a to je ve světě ústavních soudů naprosto nevídané – muselo být několikrát vyhověno.

V jednom z těchto případů dnes už zesnulý právník Zdeněk Altner namítl předem Suchánkovu podjatost a rozhodnutí senátu mu dalo rychle za pravdu. Sám Suchánek se sice podjatý necítil, stačil ale výčet jeho předchozích politických funkcí a angažmá v žalované ČSSD, která byla stranou sporu.

***

Ministr spravedlnosti za Topolánkovy vlády byl v roce 2007 JUDr. Jiří Pospíšil

Blog JUDr. Zdeňka Altnera

***

… Gašparův nástupce ve funkci policejního prezidenta Milan Lučanský po zatčení a uvalení vazby v prosinci 2020 spáchal sebevraždu. Jan Hamáček o něm napsal, že ho „…dobře znal. Byl to čestný a svědomitý člověk, policista profesionál“. Český ministr vnitra přitom musel vědět, že Lučanský byl usvědčen z přijímání milionových úplatků, zločinného spolčení a praní špinavých peněz…

***

Další „třaskavý“ článek Jana Urbana. Doplňuji níže o veřejnosti neznámé fakta a skutečnosti.

… Jenže žádnému znalci na Slovensku se nechtělo do sporu s policií, která byla a je jejich hlavním živitelem. A tak se zoufalí advokáti obrátili do Prahy. Odborná veřejnost totiž už léta sledovala spor pražské znalkyně z oboru grafologie Anny Grabowské s Kriminalistickým ústavem Policie ČR, jakousi „písmoznaleckou mafií“, klubem vyvolených, kteří zuřivě likvidují jakoukoliv nezávislou konkurenci. …

… Vypadalo to na happyend: Trvalo to sice ještě nějakou dobu, ale nakonec byl Józef Kmetz z vězení propuštěn a jeho trest zrušen. Nelibost slovenských policejních špiček nad nezávislostí české znalkyně ale nezmizela. A tak se mezi Bratislavou a Prahou vyměnilo několik vzkazů a telefonátů a už 4. ledna 2017 byla Anna Grabowská vyškrtnutá ze seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti České republiky. Krajský soud v Prešově pak rychle prohlásil, že posudky Anny Grabowské nelze použít, neboť je podala „neoprávněná osoba“.

V únoru 2018 byli zavražděni Ján Kuciak a Martina Kušnírová. Desítky soudců, policistů a prokurátorů skončily za mřížemi a rozkrývání kauz pokračuje i dnes. Bývalý policejní prezident Tibor Gašpar je od listopadu 2020 ve vězení.

Učiňte si názor sami z článku Petra Nováčka a z článku Jana Urbana, ze kterého mrazí. Pro takové nemravné praktiky voliči koalici určitě nevolili! Nechají se opět ministerstva, občané a země ovládat různými zločinými partami, pro které je skutečná služba zemi tím posledním na co myslí, pokud vůbec?

Cituji z článku Jana Urbana: Manželka Jana Hamáčka byla v minulosti poradkyní premiéra Mirka Topolánka (ODS) a byla i přítelkyní exministra a ve své době vlivného pražského politika Karla Březiny (ČSSD), později odsouzeného za protiprávní jednání v dozorčí radě Pražského dopravního podniku. Odsouzen byl i další její někdejší přítel, Topolánkův důvěrník Marek Dalík (ODS). Blízkým přítelem jí byl i kontroverzní starosta Prahy 13 David Vodrážka (ODS), jemuž dělala místostarostku. V roce 2013 v touze po vlastní politické kariéře v tandemu s Janou Bobošíkovou prohrála volby s výsledkem blízkým nule. O dva roky později ale byla zpět na výsluní pražské politiky, když se načas provdala za opět vlivného bývalého náměstka pražského primátora Jiřího Vávru (TOP 09). Svatbu měli v Parkhotelu Popovičky, který patří manželce miliardáře Tomáše Maliny, bývalého spolupracovníka zavražděného mafiánského kmotra Františka Mrázka a podnikatele Tomáše Pitra.

To, že by stát měl za každou cenu – tedy i za cenu dotací – udržovat strategickou výrobu špičkových vakcín, třeba pro případ epidemií a, nedej bože, nějaké pandemie, to v privatizačním šílenství Klausových vlád nikoho nezajímalo. V nestoudném finále měl svou roli i Miloš Zeman.

Brzy po vzniku Československa v roce 1918 se rozeběhly odborné diskuze o strategické potřebě vybudovat v novém státě vlastní výrobu vakcín a sér. Do Spojených států byla vyslána na stáže řada odborníků, aby se seznámili s nejmodernějšími přístupy k ochraně veřejného zdraví. S pomocí velkorysé finanční a odborné podpory americké Rockefellerovy nadace byl nakonec v listopadu 1925 otevřen v Praze Státní zdravotní ústav.

Měl jedenáct oddělení, včetně těch specializovaných na výzkum a výrobu sér i očkovacích látek. V roce 1933 už SZÚ vyráběl padesát šest druhů léčivých sér a vakcín a šedesát druhů diagnostických preparátů.Byl považován za špičkové evropské pracoviště s velkou mezinárodní reputací a vyvážel svoje séra do řady zemí, nejvíce do Německa, Jugoslávie, Bulharska a na Střední východ.

Farmaceutický průmysl je na celém světě považován za onu pověstnou slepici, snášející výhradně zlatá vejce. Když takovou slepici za komunistů léta kontrolujete, necháte si ji jen tak kvůli nějaké demokracii a „revoluci“ vzít? Odpověď je zjevná a z ní se odvíjí i následující příběh, který dosud nekončí.

Pouhých šest dní po zvolení Václava Havla prvním postkomunistickým prezidentem převedlo předsednictvo federální vlády v naprostém utajení kompletní vojenskou kontrarozvědku se vším vybavením, výzbrojí a, především, archívy, z takzvané III. správy Státní bezpečnosti pod armádu.

Z více než sedmi set důstojníků a pracovníků, zachráněných takto před prověrkami, údajně nejméně pětina prošla aspoň nějakým stupněm výcviku v Sovětském svazu. Měli co skrývat. Ještě v roce 2002 někteří z nich vydávali osvědčení o prověrkách Národního bezpečnostního úřadu. A teprve v roce 2004 musely opustit službu čtyři stovky jejich kolegů z ofenzívní vojenské rozvědky…

Nastoupilo období řízeného krachu farmaceutických provozů. Šéfové podniků rozprodávali budovy i zařízení, stavěli si luxusní domy a jezdili po celém světě na „studijní cesty“. V klíčovém období let 1995-1997 nad tím dohlížel šéf finančního odboru ministerstva zdravotnictví Karel Srba, sám agent vojenské rozvědky.