Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Už od 23. října vychází k tématu seriál v LN. Začal rozhovorem s historikem Jaroslavem Čechurou– mohu vřele doporučit. 

České stavy nebyly ani schopny navrhnout českého krále... Máme už v povaze přisvojovat si zásluhy druhých a vlastní neúspěchy svádět na druhé. Jakoby nad naším územím přetrvávalo stigma, které začalo v dávných dějinách, které se dodnes projevuje na naší povaze, našem chování - skepsi, negativismu, kritizování, nepřipouštění naděje, neschopnost jednoty apod. Nedávno mi jeden čtenář naše dávné dějiny připomenul a věru je těžké neuvěřit, sledujeme-li následný vývoj dějin:

U Přemyslovců se praktikovala kastrace v rodině. Není divu, že vymřeli, také se sami likvidovali… Kdo byl největší nešťastník mezi českými panovníky? O tento titul může soupeřit hned několik českých knížat a králů. Například Václav II, který byl jako malé dítě vězněný na Bezdězu, takže se i v důsledku toho bál koček a bouřky, nebo mladičký Ladislav Pohrobek, jenž zemřel v sedmnácti letech. Ale zřejmě nejtragičtější osud ale měl kníže Jaromír (okolo roku 975-1035), bratr slavnějšího Oldřicha. Jeden sourozenec ho nechal jako mladého vykastrovat, druhý později oslepit a nakonec se stal obětí atentátu, když seděl na záchodě.

Doplňuji článek ze dne 8. listopadu o další postřehy v následných článcích v LN historika Jaroslava Čechury. Seriál článků byl ukončen 21. Listopadu 2020.

21. Žádná jednání, jen kapitulace! (LN 18.11.2020)

Osoby přísežné dotčené vruby při úřadech složily, že těch těl pomordovaných nemnoho více přes 1600 shledalo a sečetlo. … Vzdala se též posádka Pražského hradu – a nejenže se vzdala, ale nabídla své služby Bavorům.

22. Praha byla dána vojsku v plen (LN 19.11.2020)

V průběhu dopoledne 9. Listopadu 1620 se dostavila k Maxmiliánovi bavorskému stavovská deputace, kterou vedl urozený pán Vilém z Lobkovic. Přinesl stavovské memorandum, které obsahovalo podmínky, za nichž jsou stavové „ochotni“ (!) uznat opět Ferdinanda II. Stručně je přehlédněme:  1.amnestie, 2.zachování náboženských svobod, 3.nezcizitelnost stavovského majetku, 4.ochrana proti plenění vítěznými vojsky, 5.zproštění povinnosti přispívat na císařské vojsko.

Byl den po bitvě. Stavové ještě oficiálně nekapitulovali, ale jen veřejně žádali zrušení svého příspěvku na panovníkovo vojsko! Není nad jasnějšího svědectví toho, že je ani včerejší porážka nedokázala poučit.