Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Jsou dva druhy nespokojenosti, první pracuje, druhá lomí rukama, první dosáhne toho, co chce, druhá ztratí, co má...

***

2015-2020:Za závažná porušování zákonnosti byly k Nejvyššímu správnímu soudu podány kárné návrhy na potrestání 98 soudců, 57 státních zástupců a 56 soudních exekutorů. Z toho 61 soudců, 38 státních zástupců a 28 soudních exekutorů bylo pravomocně uznáno vinnými z porušování zákonnosti.

Tiskové prohlášení ze dne 10.12.2020

Otevřený dopis ministryni spravedlnosti ze dne 17.11.2020

Zákon o protiprávnosti justičních zločinů

Demokracie se tzv. „salámovou metodou“ ukrajuje stále více.Nejnověji se přidalo i MsP, které omezuje ústavní práva občanů na úkor ochrany osobních údajů před zájmem země a veřejnosti. Veřejnost fakticky přišla o možnost účasti na veřejných soudních jednáních a kontroly soudů, protože se o nich prakticky nemůže dozvědět včas.

Slušný, nevinný člověk účast veřejnosti vítá, zločinec její neúčast také. GDPR tak pokračuje ve svém „vítězném tažení“.

„Šlo o dlouhodobě připravované ochranné opatření, které směřuje ke spuštění databáze soudních rozhodnutí,“ uvedla Lucie Machálková z tiskového oddělení MsP. Neuvěřitelná „argumentace“. Mluvčí ještě zapomněla dodat, že směřuje k omezení, či zamezení účasti veřejnosti na soudech! Kdo z řad veřejnosti bude asi upřednostňovat možnost najít si a přečíst  anonymizované rozsudky před účastí na soudním jednání?!

Vážený pane Šinágle!

V roce 2014 jste na základě naší korespondence dal dohromady stránky  - https://www.sinagl.cz/z-korespondence/3829-mototechna-privatizovana-legalne.html

V té době jsem si dopisoval a řešil trestní oznámení neúspěšně už od roku 1997. Do roku 2002 Policie ČR trestní oznámení vyšetřovala, přestože vyšetřovatel vydal usnesení v červnu 1998, že se žádný trestný čin nestal. V roce 2002 vydal stejný vyšetřovatel usnesení v říjnu, že došlo ke spáchání trestných činů, ale tyto jsou promlčené.

V roce 2012   provedlo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně kontrolu skončené věci a k tomu vydalo 13.9.2012, viz příloha č. 2 sdělení výsledku šetření. Věc promlčená nebyla a Nejvyšší státní zastupitelství věc bude sledovat až do ukončení. Už 10 let nesleduje nic!

V této době se obracím na paní ministryni Benešovou s tím, aby si věc nechala prošetřit, a tvrdím, že jsme neprávní stát. Paní ministryně spravedlnosti je toho názoru, jak mi napsala, že nemůže vést vyšetřování. Na to jsem jí odepsal, že to vím, ale ona by měla vědět, že zodpovídá za to, že jsme neprávní stát. 

Vážený pane Šinágle!

Zdvořile Vám děkuji za pomoc a dotýká se mne též shodné datum mé korespondence a Vašeho desátého výročí založení Solonova společenství. Pociťuji jistou mystiku - věřím na věci mezi nebem a zemí. Překvapilo mne i Vaše prezentování kamennou sochou mudrce, básníka a politika Solona. I v tomto spatřuji jako sochař jistou naději. Dosud mne soudy pouze takticky stavějí na druhou kolej. Např. na můj protokol z polygrafunereagují nikterak, jako bych jej vůbec neposlal. Zasílám tedy Vám, pane Šinágle, dokumenty, o kterých jsem se již zmiňoval. Ty, které zveřejníte, nechám na Vašem uvážení.

Se srdečným pozdravem Pavel Hric

18.12.2020

* * *

Ze stížnosti pro porušení zákona ve věci p. Pavla Hrice k rukám ministryně spravedlnosti ČR JUDr. Marie Benešovéze dne 21.4.2020:

... Na základě ustanovení § 266, zákona 141/1961 Sb. – o trestní řízení soudním (trestní řád), Vás žádám o přezkoumání zákonnosti pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze  ve věci Pavla Hrice, nar. 8. 5. 1965, č. j. 4 T 10/2015, proti němuž můžete jako ministryně spravedlnosti podle trestního řádu podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).  Tím je podle mého názoru nezákonnost postupu řízení, na jehož podkladě bylo toto rozhodnutí učiněno (§ 31 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb.), které je dále v rozporu s ustálenou judikaturou a narušuje tak jednu ze zásad právního řádu, kterou je předvídatelnost možného soudního rozhodnutí a tím i ochrany legitimního očekávání účastníků. Shledávám v tomto porušení Listiny základních práv a svobod, a to v otázce ochrany spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2016 byl obviněný Pavel Hric shledán vinným ze zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. A) trestního zákoníku. Zásadním důvodem k podání tohoto podnětu je způsob vedení soudního řízení a hlavně závěr, ke kterému Městský soud dospěl a rozhodl. V průběhu řízení Policie ČR několikrát věc odložila z důvodu, že při vyšetřování shledala, že se trestný čin nestal. …

Ústavní soud odmítl mou stížnost proti odstranění jmen účastníků z veřejně přístupné database soudních jednání provozované ministerstvem spravedlnosti infoSoud, k němuž došlo účelově těsně po vypuknutí koronavirové krise. Usnesení je smutná četba: zatímco soudce Radovan Suchánek měl za to, že nedošlo k porušení mého základního práva, Vojtěch Šimíček naznal, že nedošlo ani k samotnému zásahu do (jakýchkoli) mých práv, neboť co ministerstvo o projednávaných věcech zveřejní, je jeho věcí, do níž poddaný lid nemá co mluvit. Případnou změnu čekejme tedy až poté, co se změní ministr, s dovětkem, že to nemusí být za našich životů: justici stejně jako politické representaci, nejen té babišovské, současný stav, kdy se jména účastníků utajují, náramně vyhovuje.

Jihlavské listy 7. 7. 2020: POČTĚTE SI– Advokát Müller dále zmiňuje reakci redaktora LN Petra Zídka: „Hilsnerův proces se tak trochu týká nás všech. Nedělí nás od něj věky, jako v případě Husa. Před necelými sto dvaceti lety byl u nás někdo neprávem odsouzen k smrti na základě antisemitských pověr. Zrušení tohoto skandálního rozsudku by mohlo mít význam pro celou společnost.“

„Poté, co mně paní ministryně odpověděla, že pánové Heller, Vašíček, Prchal a Zídek projevili o nápravu v kauze Hilsner zájem pouze „historický a celospolečenský“, nikoli „dostatečně intenzivní a konkrétní“, obrátil jsem se na pana prezidenta Miloše Zemana s tím, aby on jako nástupce prof. T.G.Masaryka v prezidentském úřadu vyjádřil na ´revizi procesu polenského´ svůj „intenzivní a konkrétní zájem“, argumentuje L.Müller. Odpověď na jeho žádost dorazila 10.června. Ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky JUDr. Václav Pelikán mne z pověření pana prezidenta odpověděl, že pokud paní ministryně podnět opakovaně odmítla, není důvod, aby se případem zabýval i pan prezident, který by mohl působit ve věci jen ´vahou své osobnosti´“, konstatuje Müller. Jak dodává, bylo mu v závěru odpovědi panem ředitelem doporučeno, aby své „právnické schopnosti a erudici“ uplatnil na jiném, aktuálnějším a naléhavějším případu než trestní věci 120 let staré, ve které již dávno došlo ke společenskému konzensu při nahlížení na ni a u které palčivost potřebného zásahu uplynulým staletím již vyprchala.