Tak opravdu nevím, jak pojmout to letošní novoroční mudrování. Máme za sebou podivný rok. Rok, který změnil zajetý jízdní řád, pravidla, tradice. Začal svobodně a skončil v „psím kotci“. 
Už jsme si odvykli na hranice a najednou jsou zase tady. Ať už ty fyzické, nebo duševní. A s nimi se vrátil kus starých časů se svými příkazy, zákazy, frontami, omezením kultury, pohybu a dalšími jevy, které jsme již vyřadili ze svého života.
Naše setkávání dostalo nový rozměr. Dva metry. Rouška tlumí vzájemná slova, krátí dech a zakrývá úsměvy, které jsou tak třeba. Člověk je ale tvor společenský!! Nenamlouvejme si však, že nás online kontakty spasí. K naplnění vztahů nám nestačí jen vidět se a slyšet. Potřebujeme se i cítit a dotknout. A to nám současná doba omezuje.
Hranice jsou vždy omezující. Na straně druhé přináší možnost najít ten nejbezpečnější přechod, i když to občas trvá déle. Přechod, který nám umožní pokračovat ve 
své cestě. Ta se sice zpomalí, ale to nám umožňuje, zamyslet se nad kroky předcházejícími a promyslet ty budoucí. Tak toho využijme.
Přeji Vám tedy, ať při zdolávání hranic, lávek přes propasti a dalších překážek používáte hlavně zdravý rozum podpořený ohleduplností a láskou. Nesklouzněme ke slepému plnění příkazů, které postrádají logiku. Buďme na jedné straně pokorní, ale nedovolme, aby se z nás stalo jen ustrašené stádo.
Read more...