Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

 Zabíjet občany smějí jen komunisti

***

Připomeňme si zrůdnost komunistů a jejich režimu, abychom nezapomínali! J.Š.

***

Třicet řádů a medailí za válečné zásluhy obdržel náčelník československé vojenské mise v Sovětském svazu a hlavní organizátor a představitel ozbrojeného československého odboje na východě generál Heliodor Píka. Přesto skončil rozhodnutím komunistů na popravišti, bylo mu tehdy pouhých 51 let.

Voják tělem i duší, demokrat a vlastenec, to vše byl Heliodor Píka. Za sebou měl řadu vojenských i diplomatických misí, byl absolventem prestižních vojenských škol v období první republiky. Za války působil v odbojové skupině, poté v exilu.

… Syn Heliodora Píky Milan se spolu doktorem Váhalou se řadu let snažil o rehabilitaci svého otce. Ta se povedla až v roce 1968. V prosinci byl zproštěn všech obvinění a původní rozsudek byl v plné výši zrušen.

Řada médií přinesla 14. 12. 2021 zprávu o tom, že Městský soud v Praze odmítl povolit obnovu procesu, jímž byl generál Jan Syrový (1888-1970) odsouzen v roce 1947 k trestu 20 let těžkého žaláře.

… Zastupitelstvo města Dobřichovic rozhodlo o vrácení čestného občanství. Jak informoval starosta Ing. Petr Hampl, rozhodnutí zastupitelstva bylo jednomyslné. (Syrový byl totiž dne 10. 4. 1938 jmenován čestným občanem Dobřichovic. Dne 13. 7. 1948 byl čestného občanství zbaven rozhodnutím Rady Městského národního výboru v Dobřichovicích.) Městský soud v Praze tak na jedné straně potvrdil, že dvacetiletý trest těžkého žaláře pro generála platí, a přitom tentýž den mu zastupitelé Dobřichovic, kde bydlel, vzdali poctu v podobě navrácení čestného občanství. (Pro úplnost: Čestné občanství získal Syrový i ve své rodné Třebíči. Ta mu ho nikdy neodňala.) Přístup k osobě generála Syrového dokumentuje rozporuplnost doby, v níž žijeme. …

Dne 3. 8. 2021 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) odložil „věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby... kterého se měl dopustit doc. RSDR. Ladislav ADAMEC, CSc.“.

Adamec byl členem předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). Po dlouhá léta také vykonával významné vládní funkce. Od roku 1969 zastával post místopředsedy české vlády. Od března 1987 do října 1988 byl předsedou české vlády, poté do prosince 1989 předsedou federální vlády. Podezřelým se stal kvůli své spoluodpovědnosti za to, že na československých hranicích docházelo k zbytečným zraněním a úmrtím, když vedoucí českoslovenští představitelé nedodržovali mezinárodní závazky. Ačkoli ÚDV dospěl k závěru, že Adamcovo provinění je nepochybné, trestní stíhání proti němu nemůže být vedeno, protože v roce 2007 zemřel.

Podrobnosti k Adamcově případu a co přesně se mu klade za vinu viz v příloze.

„Jde o otázku identity dotčených osob. Není akceptovatelné, že české soudy naše občany identifikují jako Němce. Masivním způsobem tím ořezávají suverenitu našeho státu,“ zdůvodnila žalobu ministryně zahraničních věcí Lichtenštejnska Katrin Eggenbergerová.

* * *

Lichtenštejni patří k českým dějinám a nemálo se zasloužili o rozkvět území bývalé Bohemie. Nikdy nekolaborovali, naopak se jasně postavili proti nacismu. Přesto jim byl na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek. Ani za 30 let po listopadu 89 jim nebyly české soudy schopny vrátit sprostě ukradený majetek a Česká republika schopna omluvy.

Nepochybně tak bude následovat další ostuda naší země, tedy i nás občanů. Lichtenštejnsko podává žalobu k ESLP ve Štrasburku. Dne 25.6.2020 ESLP konstatoval, že „česká justice je disfunkční“ a porušuje vnitrostátní právo na „ostří nože“.

Aktualizováno 3.7.2021: Horký brambor české justice. Kauzy finanční šikany bratří Wonků byly odročeny. Žalobce tvrdí, že je podjatý

***

Koncem června letošního roku se měla konat u trutnovského soudu dvě veřejná zasedání v kauzách bratrů Pavla (1953-1988) a Jiřího (1950) Wonkových. Nebude tomu tak. Soudkyně odročily obě jednání na čtvrtek 29. 7. 2021 v 8:30 a 9:30. (Nádražní č. 5, jednací síň č. 101 v I. podlaží) Proč? Jednoduše proto, že se musí nejdříve vyřešit námitka trutnovského státního zástupce, který tvrdí, že je podjatý, a žádá, aby byl z jednání vyloučen. Je zřejmé, že kauzy bratrů Wonkových z doby minulého režimu jsou i 33 let po Pavlově smrti „horkým bramborem“, který si trutnovská justice stále „přehazuje“.

Další podrobnosti viz níže.

V říjnu 1988 chtěl tehdy devatenáctiletý občan Německé spolkové republiky (NSR) Holger Frenzel pomoci své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck, aby se i ona mohla dostat na Západ.

Proto pro ni ve svém voze Opel Manta vyhotovil „odborně a precizně úkryt“ a dal si s ní schůzku v Karlových Varech. Potom ji za pomoci svého kamaráda Petera Härpfera (také občana NSR) uschoval v autě a všichni tři se vydali směrem k československo-západoněmecké hranici u Pomezí. Příslušník pohraniční stráže František Engelmaier však úkryt odhalil a spolu s vrchním celním kontrolorem Jiřím Doubkem trojici zatkli. (1) Holger s Peterem byli po 5 dnech propuštěni a předáni do NSR. Krystina dopadla hůř. V československém vězení zůstala o týden déle a pak byla deportována do Německé demokratické republiky, kde byla odsouzena k 19 měsícům odnětí svobody.

… Komunisté po válce firmu znárodnili. Jaroslav Vancl musel opustit byt v továrním areálu a splácet dluh za materiál, který ještě jako majitel objednal. Z majitele se stal v Merkuru dělníkem u soustruhu, kde v továrně kvůli splátkám dluhu pracoval až do 80 let jako soustružník. …

"Sjelo se tam 1500 soutěžících ze 62 zemí a představte si, že ten robot byl nejlepší a vyhrál celé mistrovství světa. Bohužel přepravou na letištích se spousta součástek poškodila. Oni to museli před porotou rozebrat, smontovat, dokonce museli rozebrat i počítač. Pak se robot rozjel, našel láhev s pivem, tu uchopil, dojel ke sklenici a pivo nalil. To tak ohromilo porotce, že bezkonkurenčně zvítězili, protože ti kluci si poradili sami."

Minimálně jeden ze znalců, kteří zkoumali duševní stav někdejších komunistických exponentů Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara kvůli úmrtím na československých hranicích, může být podjatý. Jeden z expertů byl aktivním komunistou, druhý pak byl totalitnímu režimu loajální a ten jej prověřil na styk se státním tajemstvím. Stíhání zastavil státní zástupce právě na základě posudků dvou zmiňovaných znalců.

… Pro zastavení stíhání byly klíčové posudky dvou znalců: primáře psychiatrie Ústřední vojenské nemocnice v Praze Vlastimila Tichého a primáře psychologie Jiřího Kloseho v oborech: zdravotnictví pro odvětví psychiatrie a zdravotnictví a odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie.

… „Obviněný vzhledem k výše uvedené závažné duševní poruše není schopen chápat dostatečně smysl trestního řízení,“ stojí v posudcích.

… Státní zástupce Tomáš Jarolímek tyto závěry posudků bez námitek přijal. Na dotaz České justice, zda žalobce prověřil, jestli podezřelí nejsou držiteli například řidičského či zbrojního průkazu, pak odpověděl šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek záporně.

Stejně tak Lelek odpověděl zamítavě i na otázky ohledně toho, zda byli či jsou podezřelí kvůli závažnému psychickému onemocnění například zbaveni svéprávnosti. Zaznělo hned několikrát ne a na otázku, zda žalobce inicioval po zjištění duševního stavu obviněných například návrh na zbavení či omezení svéprávnosti či jiného omezení způsobilostí k právním úkonům, a pokud ne, tak z jakých důvodů, Lelek odvětil: „Nebyly shledány zákonné podmínky k tomuto postupu.“

Rod Wonkových si zakládá na tom, že jsou stateční, mravní a poctiví, a toto má pro tu jejich rodinnou kroniku význam. Je to zajímavé srovnat, že u Františka Wonky to šlo, ale u Františka Faktora ne.

***

Zastupuje odpírače vojny za minulého režimu, oběti politických procesů či potomky těch, kdo zahynuli při pokusu o emigraci...

„Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ 

„Komunismus nás vystěhoval ze zámečku v Řitce. … Připravil nás o nábytek, dům, lesy a pole, ale nevzal nám lidskou hrdost. I když jsme se sestrami odcházely jako žebračky z míst, kde jsme vyrůstaly a která nám byla tak vzácná. Proto jsme navždy zaklaply tu knihu a nikdy ji už neotevřely.“ 

Po vzniku republiky se majetek již tak nepříliš majetné rodiny kvůli pozemkové reformě opět ztenčil. Zůstal jim jen jediný kůň – slepá kobyla Luska….

Poslechněte si pořad na ČRoPlus ze dne 5.4.2021 (od 7.34 hod.) z něhož výjimám:

Jediná vítězka Velké pardubické čelila předsudkům i totalitě. Narodila se do šlechtické rodiny s hlubokým vztahem ke koním. Stala se národní hrdinkou, bohužel ne nadlouho. Za komunismu žila na okraji společnosti a v chudobě.

… Začal totiž obrovský hon na členy ÁVH a jejich následné lynčování a mučení. ÁVH byla tak nenáviděná, že každý její příslušník, který byl povstalci chycen, byl následně zabit, často pověšením na lampy veřejného osvětlení a do úst jim byly nacpány bankovky na znamení toho, že tito tajní policisté vydělávali mnohem více peněz než všichni ostatní. Celkový počet obětí povstání nelze přesně vyčíslit. Přinejmenším se jedná o tisíce až desetitisíce. Podle některých historiků se jedná až o statisíce, s tím, že nová maďarská komunistická vláda nechala většinu důkazů zničit, aby se toto povstání, podle jejich názoru kontrarevoluce, nedalo považovat za celonárodní hnutí. S příchodem normalizace navíc došlo k emigraci 200 až 300 tisíců Maďarů na Západ. A další stovky až tisíce byly následně mučeny a popraveny.

Koněvové zabili třikrát více Rusů než Němci. Válečné ztráty SSSR, rok za rokem přifukované víc a víc, podle toho jak se to Kremlu právě hodilo, jsou dnes udávány okolo 21 300 000 lidí. Dobře tedy, počítejme s tím. Přičemž počet obětí komunistické diktatury, jejíž byl Koněv základním kamenem, je okolo 61 911 000 lidí. Více v článku - Buďte rádi Rusové, že jsme dali Koněva dolů, nebyl to hrdina, ale váš vrah.

Rudá armáda po příjezdu do Prahy už neměla takřka co osvobozovat. Mnohem více přispěli k jejímu osvobození Vlasovci. Padlo jich 300. 187 Vlasovců postříleli vojáci Rudé armády přímo na nemocničních lůžkách…

Komunisté kradli, vraždili, potrestáni nebyli. Nacisté za své zločiny potrestáni byli. Nacistické zločiny jsou nám připomínány takřka denně na obrazovkách veřejnoprávní ČT v hlavních vysílacích časech. Komunistické zločiny jsou na obrazovkách ČT připomínány stále méně, většinou pozdě večer, k ránu, nebo během dne. Komunisté na nás promlouvají z Parlamentu a obrazovek ČT. J.Š.

* * *

Muž, který nebyl souzen. Zemřel v klidu, ačkoliv podepisoval rozsudky smrti. Mstít se umíme. Spravedlivě ukázat na vinu komunisty české soudy nedokáží.

Tódžó se narodil v roce 1884 a byl jedním z velitelů japonské Kuantungské armády, která se v  roce 1932 v Mandžusku podílela na vytvoření loutkového státu Mandžukuo. V roce 1937 se stal náčelníkem štábu Kuantungské armády, o rok později náměstkem ministra války, v letech 1940–1941 ministrem války a od října 1941 byl jmenován premiérem. Z funkce byl odvolán v červenci 1944 po několika těžkých porážkách v bojích s Američany v Tichomoří.

Po skončení války se ve snaze uniknout trestu neúspěšně pokusil o sebevraždu. V roce 1946 byl postaven před Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ v Tokiu. V listopadu 1948 byl odsouzen k trestu smrti mimo jiné za spiknutí za účelem vedení útočné války a za nelidské zacházení s válečnými zajatci. Oběšen byl 23. prosince 1948.

Tribunál soudil 28 japonských politiků a důstojníků. Pětadvacet z nich bylo odsouzeno, z toho 16 na doživotí, dva dostali nižší tresty, sedm jich bylo popraveno. Dva obžalovaní během procesu zemřeli a v jednom případě byla obvinění stažena. Za válečné zločiny byly jinými tribunály odsouzeny přes čtyři tisíce lidí a přibližně 920 jich bylo následně popraveno.

Milí nepřátelé železné opony,

možná vzpomínáte na tklivý příběh západoněmeckého mladíka Holgera Frenzla (nar. 1969), který si v roce 1988 chtěl v kufru svého Opelu Manta přivézt domů svoji východoněmeckou přítelkyni Krystinu Hauck (nar. 1970), což neuniklo bdělým československým pohraničníkům.

Jak Krystina, tak Holger byli rehabilitováni, a dne 15. 1. 2021 rozhodl Okresní soud v Chebu, že Opel se má Holgerovi vrátit.

Viz například

https://www.ceska-justice.cz/2021/02/stat-ma-po-32-letech-vratit-sportak-zabaveny-pri-pokusu-o-emigraci-nikdo-ale-nevi-kde-je/

https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/soud-rehabilitace-cheb-nemec-holger-frenzel-zabavene-auto-opel-manta.A210126_115133_vary-zpravy_ba

To se ale vůbec nelíbilo státnímu zástupci, který proti tomu podal stížnost.

A nyní jsem obdržel vědecké dílo z Krajského soudu v Plzni (datováno 19. 5. 2021), kde se vysvětluje, jak se předseda senátu JUDr. Jiří Kutílek z Chebu pomýlil, když v neveřejném zasedání jednoduše rozhodl, že se má Opel vrátit. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Chebu vrátil věc k novému projednání. (Viz přílohu.)

Vážený pane Wonko,

s potěšením Vám sděluji, že jsem dnešního dne obdržel přiložené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, jímž byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti povolení obnovy řízení v Pavlově kauze z roku 1987. Šlo o to, že Pavel odmítal pracovat ve věznici v Minkovicích s tím, že je vězněn nevinně, a proto nikdo nemá právo ho k práci nutit. Trestní stíhání bylo zastaveno pouze z důvodu, že Pavel zemřel.

Obnova byla povolena proto, že k zastavení trestního stíhání může dojít z příznivějšího důvodu, totiž že Pavel ve skutečnosti měl ve své obhajobě pravdu (což se však právně prokázalo až po jeho smrti).

Státní zástupce proti tomu brojil, ale stížnostní soud jeho argumentaci vyvrátil.

… Po poradě senátu sdělila, že návrh se zamítá, protože byl podán pozdě, a navíc uvedená pokuta není zásahem do majetkových práv jako v případě propadnutí majetku. Soudkyně podotkla, že si je vědoma, že soudy v těchto věcech rozhodují jinak, ale ona že zastává tento názor. … Mgr. Lucie Kantorová byla jmenována soudkyní dne 17. 4. 2019…

* * *

Zcela odlišně posoudil 6. 2. 2020 Okresní soud v Kolíně dvě obdobné rehabilitační kauzy rodiny Miškovských, „vesnických boháčů“ z Dolních Chvátlin. Zatímco v kauze z roku 1953 senát Mgr. Miroslava Vobořila v přízemí soudní budovy návrhu vyhověl, o několik minut později v 1. patře senát Mgr. Lucie Kantorové (+) návrh zamítl ve vztahu k pokutě 10.000 Kčs z roku 1950, a to s odůvodněním, že návrh byl podán pozdě a nešlo o závažný zásah do majetkových práv. (Podrobnosti viz níže.)

Psal se 24. říjen 1950. Pro většinu obyčejný podzimní úterek, pro tři muže z jihovýchodní Moravy poslední den života. Jsou ztýraní výslechy a jeden z nich tak nemocný, že ho musí k šibenici přinést. …Antonín Jánošík, Rudolf Lenhard, František Mana… Dodnes nebyl nikdo za tento justiční zločin potrestán…

Luděk Navara opět připomněl zapomenuté zločiny komunistů a jejich zrůdnost. Nedivme se, že dnešní mládež o nich nic neví, nebo má jen povrchní znalosti, kdy o zločinech nacismu ví mnohem více.

Moravští Chorvaté žili na Břeclavsku od 16. století. Paradoxně, samostatná Československá republika pro ně znamenala praktický konec existence. Jak se ale početná chorvatská menšina objevila na Moravě? A proč naši slovanští bratři zradili republiku?

„Češi, se kterými jsme v roce 1918 slavili vznik republiky, nás brzy zklamali. To, co by naším předkům kdysi bývali provedli Turci, o to se dnes pokouší československá správa. Asimilovat nás, zakazovat nám tradice i samotný jazyk,“ uvádí kronika obce Nový Přerov v prosinci 1919. Po roce 1945 ale došlo na poválečné zúčtování. Ozývala se hesla jako „Pryč s chorvatskými zrádci“ nebo „Zpátky s nimi do Jugoslávie!“.Každý den přijel ráno do vesnice vlak s cizími lidmi, ti chodili převážně chorvatskou vesnicí, prohlíželi si domy a když se jim některý líbil, ukázali na něj a byl jejich. Číslo daného domu nahlásili na obecním úřadě komisaři, ten zájemci vystavil doklad, se kterými pak šel do domu a oznámil, že ode dneška patří dům jemu.

„Do chvíle skonu na modré planetě mé pozdravy a díky ještě zazněte všem, kdož jakkoli mně pomáhali, ctili pravdu a neváhali ji povznášet…“     

***

Dnes jsme se rozloučili v patnáctiminutovém obřadu v krematoriu Pardubice s s výjimečným člověkem. Bylo mi ctí se smět moci zúčastnit.

Zúčastnila se jeho první manželka (současná je v nemocnici), dcera a syn s partnery. Věnec od vnoučat Dalibora a Ondřeje byl položen přímo na rakvi. Položil jsem k ní symbolickou rudou růži, jistě i jménem mnoha jeho přátel, kteří se nemohli zúčastnit, nebo nevěděli. Jistě i za tisíce občanů, kteří viděli jeho hlavní dílo za poslední roky – Výstavu o zapomenutých zločinech komunismu v letech 1948 až 1989, nebo shlédli na těchto webových stránkách.

***

Podívejte se na všech 24 panelů výstavy

Tyto letákyjsem v tisících kopiích rozdával návštěvníkům výstav, na demonstracích a stále rozdávám

***

Byl jsem připraven vystoupit, kdyby byla obřadní síň zaplněná a připomenout neuvěřitelnou práci, kterou plk. Josef Musil i jako předseda sociálně-právní komise VSRV, odvedl v posledních letech. Byl vskutku stále ve službě a sloužil zemi. Vykonal sám více potřebné práce, než celé vedení VSRV. Za svoji odvedenou práci pro rodnou zemi si zasloužil vojenský pohřeb, čestnou stráž, salvy - a zaslouží nejvyšší státní vyznamenání! Pořídil jsem zvukový záznam obřadu – písně a melodie vyjádřili dokonale jeho duší s hlubokým lidským, nadosobním vnímáním života a citem. Při Don´t cry for me Argentina z nezapomenutelné Evity – jsem se chvěl... Svůj slib splnil.