Informace o dění na českém velvyslanectví v Rabatu minulý rok vynášejí na povrh vzpomínky na nedávné aféry podobného typu především v asijském regionu. Nabízí se otázka – chrání
ČR skutečně své hranice a občany? A potažmo i hranice Schengenu, tedy EU? Nebo inklinuje spíše k obchodování s vízy, a pokud ano, kam asi tyto finance proudí.
V zasvěcených kruzích se hovoří o tom, že aféry s kupčením s vízy se občas objeví všude, tedy skoro všude. Určitě ne u Skandinávců, ti jsou známí svou korektností a přísností, někdy až puntičkářským dodržováním předpisů a zákonů. Občas se to ale stane u Francouzů, Španělů, Italů, a velmi často u diplomatů z bývalých socialistických států. Tito poněkud inklinují ke korupci, aby si přivydělali. Platy v ex-komunistických státech jsou menší než na Západě a právě finance bývají motivací pro mnohé, aby se věnovali diplomacii. Na ambasádách se vydělává podstatně více než v ČR, současně se může budovat jakási kariéra. Ono i obyčejný attaché zní nějak důstojně a člověku to hned stoupne do hlavy. K tomu je české ministerstvo zahraničí známo v zahraničí tím, že snadno vydává diplomatické pasy i pro administrativní pracovníky typu konzulárních asistentů, sekretářek a hospodářů. Klasické mocnosti si zakládají na odlišení diplomatů od ostatního personálu a těmto osobám rozhodně diplomatické pasy nepropůjčují. Již fakt propůjčení pasu může mít ale nějakou motivaci, např. Usnadnit pohyb dané osoby přes hranice a s ní zajistit přesun něčeho, co by se správně vozit nemělo. Tím mohou být finance, ale i jiné záležitosti.
Read more...