Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Další zajímavý článek o nás (LN 30.4.2022) – bohužel jen v placené sekci na rozdíl od jiných?). J.Š.

***

Znovuobjevováním minulosti začala před dvaceti lety tvorba režiséra Miroslava Bambuška (46). Zločiny komunismu, odsun Němců, naposledy duchovní mohutnost filozofa Jana Patočky či teologa Josefa Zvěřiny. Co ho žene do osobního a sociálního pravěku?

„Nepřátelé jsou jako síto v Božích rukou, kde se odděluje, co je v člověku lidské, od toho, co je v něm božské,“ Josef Zvěřina. Se Zvěřinou přichází kněz, jenž nepotřebuje opulentní obřady, mši svatou světí u soustruhu, u kovadliny, na hromadě kamení. Někdo, kdo nalezl smysl v utrpení, které se rodí v zápasu o pravdu, proti strachu, násilí a lži, schovávající se za pohodlí. Se Zvěřinou ke mně přichází někdo, koho jsem asi hledal: zapomenutý otec, přítel, bratr, jehož říše není z tohoto světa.

Ze zprávy amerického poradce delegace Coolidge (10. 3. 1919) k aktuální česko - německé situaci: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. V reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost, ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”.

***

Seriál Lidových novin k 30. výročí rozpadu naší federace nám bolestně připomíná fakt, že Československá republika byla projektem určeným k zániku od samotného počátku. A „svezla“ se s nešťastnou a křehkou postversailleskou konstrukcí Evropy, která měla daleko ke spravedlnosti a stabilitě. Jako Češi jsme nový stát zahájili nešťastně.

Zaprvé: První a třetí nejsilnější etnické skupiny si založily stát, do kterého vložily svá jména, ale ostentativně ignorovaly druhou nejsilnější etnickou skupinu (Němců bylo o milion více než Slováků), jakož i etnikum maďarské, polské a rusínské.

Zadruhé: Od samotného počátku jsme porušovali Pittsburské dohody o federálním uspořádání státu a sám Masaryk hovořil o „národu československém“, což Slováci nikdy nepřijali.

Zatřetí: Od samotného počátku používala nová republika násilí, ať už dovnitř (Němce „přivítala“ nová republika střelbou a mrtvými), tak navenek (problémy a ozbrojené šarvátky jsme měli téměř se všemi sousedy).

Dnešní děti jako nejsmutnější oběti vládnoucí „digitální demence“ už složitější texty jednoduše přečíst (a hlavně prožít a vychutnat!) nedokážou, musí se jim z toho něco přístupně vybrat a ideálně přežvýkat formou nějaké zábavné hry, protože samy o sobě by příval „novinek-cukrkandlů“ z digitálních „vynálezů zkázy“ ve prospěch „námahy“ číst nějakou tlustou knihu nikdy neopustily. A nejen děti! Už ani vysokoškolští studenti literatury ty románové tlustospisy, jež by měli zákonitě už z vlastní aktivity „zhltnout“, dle jejich učitelů přečíst nedokážou.Ač nerad, uzavírám svůj estétsky povznesený text konstatováním, že bez „hlubokého čtení“ půjdeme brzy všichni do háje.

***

Loňský, koronavirem poznamenaný rok naše možnosti v mnohém omezil, v jednom ale nabídl jistou výhodu: za určitých podmínek nabídl mnohem víc času na čtení. Zdánlivě jde o banalitu, ve skutečnosti se ale za tím skrývá mnohem víc.

Po pandemii přišla horká válka, nový výjimečný stav. Ze všech stran se ozývají hesla o nutnosti naočkovat do demokratické kultury válečné ctnosti, nenávist k nepříteli, brannost, nekompromisnost. Kdo uplatňuje zásadu myslících lidí „kdykoli jsem někoho obvinil z křivdy na mně, nalezl jsem i sám sebe křivdícího“, je považován za kolaboranta se zlem, rozdíl mezi dezinformačními a opozičními weby se v očích cenzorů nebezpečně zmenšuje. „Zrak veřejnosti fascinuje přitažlivá duha klenoucí se po krvavé tříšti bojišť, jež omámí a přinese zkázu“,jak řekl Abraham Lincoln v roce 1848.

In der tschechischen Zeitung Lidové noviny (Beilage „Relax“) erschien am 3.9. ein Artikel mit der Überschrift „Durch Turnen zum Patriotismus“.

Die tschechische Turnerorganisation „Sokol“ (Der Falke) sei allgemein durch eine starke Betonung ihrer patriotisch-tschechischen Ausrichtung bekannt. Jüngst bereitete sie sich zur Feier des 200. Geburtstages ihres Gründers Jindřich Fügnervor.

Der Journalist Josef Žídekkonzentrierte sich auf die umstrittene nationale Herkunft der beiden Gründer Fügner und Miroslav Tirsch.

Jindřich Fügner wurde am 10. September 1822 als Heinrich Anton Fügner geboren, und zwar in einer wohlhabenden Prager und zugleich deutschen Familie. Das revolutionäre Jahr 1848 hatte bei ihm bewirkt, dass er sich mehr mit der tschechischen Nation als mit der Eigenen verbunden fühlte.

Aus dem Bericht des amerikanischen Beraters der Coolidge-Delegation (10. März 1919) über die aktuelle tschechisch-deutsche Situation: "Heute herrscht zwischen ihnen eine tiefe Feindschaft, und es gibt keinen Grund zu erwarten, dass diese Feindschaft in naher Zukunft überwunden wird. Das Blut, das am 4. März geflossen ist, als tschechische Soldaten in vielen Städten in die deutsche Menge schossen, wurde in einer Weise vergossen - obwohl es im Vergleich zu den Opfern, die wir gebracht haben, nur ein Tropfen ist -, dass es kaum zu verzeihen ist. Gab es im November letzten Jahres in deutschen Kreisen vielleicht noch eine gewisse Bereitschaft, die politische Zugehörigkeit zu den Tschechen aus wirtschaftlichen Gründen aufrechtzuerhalten, so ist sie heute praktisch verschwunden.....". Zu den territorialen Ansprüchen der tschechischen Seite äußerte er sich wie folgt. "Wenn den Böhmen das gesamte von ihnen beanspruchte Gebiet zugestanden würde, wäre das nicht nur ungerecht, sondern auch gefährlich für die Zukunft des neuen Staates und vielleicht sogar unglücklich".

***

Die Serie Lidové noviny zum 30. Jahrestag des Zusammenbruchs unserer Föderation erinnert uns schmerzlich daran, dass die Tschechoslowakische Republik von Anfang an ein Projekt war, das zum Verschwinden bestimmt war. Und es hat sich mit dem unglücklichen und zerbrechlichen Post-Versailles-Konstrukt eines Europas, das alles andere als gerecht und stabil war, "vertragen". Als Tschechen haben wir den neuen Staat unglücklich begonnen.

Erstens: Zunächst gründeten die erst- und drittstärkste Volksgruppe einen Staat, in dem sie ihren Namen trugen, ignorierten aber ostentativ die zweitstärkste Volksgruppe (die Deutschen waren eine Million Mal stärker als die Slowaken) sowie die ungarische, polnische und ruthenische Volksgruppe.

Zweitens: Wir haben von Anfang an gegen die Pittsburgher Vereinbarungen über die föderale Organisation des Staates verstoßen, und Masaryk selbst sprach von einer "tschechoslowakischen Nation", die die Slowaken nie akzeptiert haben.

Drittens: Von Anfang an wandte die neue Republik Gewalt an, sowohl im Inneren (die Deutschen wurden von der neuen Republik mit Schüssen und Toten "begrüßt") als auch nach außen (wir hatten Probleme und bewaffnete Auseinandersetzungen mit fast allen unseren Nachbarn).

Doplňuji článek ze dne 8. listopadu o další postřehy v následných článcích v LN historika Jaroslava Čechury. Seriál článků byl ukončen 21. Listopadu 2020.

21. Žádná jednání, jen kapitulace! (LN 18.11.2020)

Osoby přísežné dotčené vruby při úřadech složily, že těch těl pomordovaných nemnoho více přes 1600 shledalo a sečetlo. … Vzdala se též posádka Pražského hradu – a nejenže se vzdala, ale nabídla své služby Bavorům.

22. Praha byla dána vojsku v plen (LN 19.11.2020)

V průběhu dopoledne 9. Listopadu 1620 se dostavila k Maxmiliánovi bavorskému stavovská deputace, kterou vedl urozený pán Vilém z Lobkovic. Přinesl stavovské memorandum, které obsahovalo podmínky, za nichž jsou stavové „ochotni“ (!) uznat opět Ferdinanda II. Stručně je přehlédněme:  1.amnestie, 2.zachování náboženských svobod, 3.nezcizitelnost stavovského majetku, 4.ochrana proti plenění vítěznými vojsky, 5.zproštění povinnosti přispívat na císařské vojsko.

Byl den po bitvě. Stavové ještě oficiálně nekapitulovali, ale jen veřejně žádali zrušení svého příspěvku na panovníkovo vojsko! Není nad jasnějšího svědectví toho, že je ani včerejší porážka nedokázala poučit.

Poslední větou knihy je: „Tvrdit, že sexualita a barva pleti nic neznamenají, je hloupé, ale předpokládat, že znamenají všechno, je přímo katastrofální.“

***

Teror a umlčování jiných názorů. To nejsou jen praktiky inkvizice či Maovy kulturní revoluce, ale současná realita Západu

Nad dobou, která šílí, naříkal již jistý dánský kralevic – a nebyl ani první, ani poslední. A zrovna teď Západ prožívá další ideologický záchvat, kdy v bohulibé snaze odstranit diskriminaci likviduje vlastní dějiny, kultury i lidi. Dobové vymknutí z kloubů popisuje v detailech kniha Douglase Murrayho Šílenství davů – podle leckoho je to nejdůležitější politická kniha vydaná letos v češtině.

Murray si všímá, že čím více je dosaženo rovnosti a akceptace gayů, leseb, žen, černochů či translidí v západní společnosti, tím více aktivisté bojují proti „útlaku“ a „nenávisti“, přestože už vlastně nemají proti čemu bojovat, jejich revoluce už zvítězila. Ale oni mají zoufalou potřebu stát na barikádě i po revoluci.

Jeden otřesný příklad podrobněji: Evergreen State College ve státě Washington jednou za rok opustí studenti etnických menšin areál univerzity, aby dali najevo svůj význam. Organizátoři akce se ale v roce 2017 rozhodli tradici obrátit a požádali o odchod bělochy. Profesor biologie Bret Weinstein s tím nesouhlasil.

„Jak by se řeklo na Slovácku, história je veliká sviňa. A připraví potměšilé překvapení pro každého, kdo není schopen se z ní poučit.“ Poslední slovo zemřelého Jiřího Hanáka (LN, 6.6.2020)

Morawiecki doufá, že USA část vojáků z Německa pošlou do Polska - Polský premiér Mateusz Morawiecki v rozhovoru pro rádio RMF24 řekl, že doufá, že Spojené státy část z vojáků, které údajně plánují stáhnout z Německa, přesunou do Polska. Varšava patří mezi nejbližší spojence Washingtonu v Evropě. 

Americká velvyslankyně v Polku Georgette Mosbacherová minulý měsíc na okraj sporu o jaderné zbraně mezi Spojenými státy a Německem na twitteru poznamenala, že "pokud chce Německo zmenšit jaderný potenciál NATO a oslabit alianci, pak příslušné síly a prostředky možná přijme Polsko, které alianční povinnosti plní vzorně, uvědomuje si rizika a je na východním křídle NATO". Při návštěvě v Bílém domě loni na podzim se polský prezident Andrzej Duda s Trumpem dohodli na posílení americké vojenské posádky v Polsku z nynějších 4500 na 5500 vojáků. Varšava se výměnou zavázala, že náklady spojené s pobytem vojsk bude sama hradit.

Při jeho blahoslovení pronesl papež Jan Pavel II. tato slova: „Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznávání a následování Boží vůle v každé příležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I. přijímal tuto výzvu každý den.“

***

Po zadání titulku do Google se neobjeví žádný odkaz? Skvělá esej Davida Lancze ZMIZÍKOVÁNÍ V NAŠICH DĚJINÁCH, vyšla v Lidových novinách dne 9.4.2022 v příloze Orientace. Hraje snad fakt podvědomého kolektivního pocitu této hanby svou roli v důsledném vymazávání tradice Karla I. z naší paměti?

Cituji z eseje: V kontrastu s nenávistným Edvardem Benešem se někdejší císař Karel I., hluboce věřící katolík, ani na smrtelné posteli nepřestával modlit „za český národ“ – Nemá smysl zavírat oči nad tím, že ke vzniku republiky došlo zradou: zradou vojáků, kteří navzdory přísaze svému králi přešli z rakouských zákopů do zákopů ruských, italských či francouzských. Zradou politiků, zvlášť těch, kteří zasedali v parlamentu, tedy včetně Tomáše Garrigua Masaryka. Těch politiků, z nichž většina by se předháněla, kdo by při Karlově pražské korunovaci jako první políbil panovníkovi ruku, ale pak rozjásaně společný stát bořila.

Doplňuji o neuvěřitelné vyjádření „nebinárního individua“ Na jaké WC asi chodí? JŠ

***

Život Briana (1979) z prostředí bojovníků proti římskému útlaku v Jeruzalémě před dvěma tisíci lety. Tedy scéna, kdy Stan prohlásí, že chce být ženou.

Reg: Ty chceš rodit děti?

Stan: Rodit je nezadatelné právo.

Reg: Ty ale nemůžeš rodit.

Stan: Neutlačuj mě.

Dne 2.prosince vyšel v LN článek redaktorky Evy Presové „Živou vodou proti covidu“. Dne 3.prosince se LN omlouvají, že „článek nesplňoval zpravodajské nároky Lidových novin.“

Každá redakce může pochybit. Sdělit, že se pochybylo, aniž by se citoval zdroj, je pochybením mnohem větším. Zdroj jiného názoru měl být zveřejněn, včetně jeho argumentace. Takto si čtenář může myslet, že jeho právo na informace bylo ohroženo.

Na maršálovi Radeckém je tak vidět, proč je dobré nenechat se uzavřít do úzké malosti nacionálně-státního myšlení a více se spoléhat na heslo Františka Josefa I. „viribus unitis“ – spojenými silami.

* * *

„Přísahal jsem císaři, mému pánu, že porazím nepřítele a že budu bránit jeho trůn a práva. Této přísaze zůstanu věrný do posledního dechu. Budu oplakávat krev, která musí téct,  ale proleji ji. Onomu světu pak nechám, aby mě soudil.“ Tolik vlastní rukou sám hrabě Radecký, vojevůdce, který ve své kariéře neprohrál jedinou bitvu, naplánoval porážku Napoleona v bitvě národů u Lipska a ještě ve dvaaosmdesáti vyhrával války. Společně s Janem Žižkou největší polní velitel, kterého kdy Češi měli, na rozdíl od husitského hejtmana se k němu však už celé století nechtějí znát.

… Odpovídá tomu i maršálův památník. Vidíme na něm hrdého vítěze, neporazitelného vojáka v triumfální póze. Vtiskl mu jeho tvůrce Emanuel Max do tváře i velkorysost vítěze, nebo jenom únavu životem? Štít, na kterém stojí vítězný válečník, drží příslušníci různých zbraní monarchie, kteří bývají považováni za symbolické zástupce jednotlivých národů, bojujících na straně své tehdejší vlasti. V jejich tvářích, tentokrát z dílny bratra Emanuela Maxe Josefa, je cítit hrdost, že podpírají zrovna Radeckého. Existuje přesnější metafora multinárodního státu, kterým Rakousko bylo, sjednocujícího malé národy a chránící je (slovy Františka Palackého) před pruským militarismem a ruským imperialismem? Po zániku monarchie jsme v krátkém časovém období na vlastní kůži pocítili, že se Palacký nemýlil ani v jednom případě.

Praotec Čech je legenda, nikdy nežil. Jakým jazykem by asi hovořil? Takto provokativně se ptá ve své knize Příběhy dávného času historik Petr Charvát. V tradičních českých pověstech je podle něj skryta multikulturní situace Čech z doby jejich vzniku.

U Charváta je zdůrazněna velká různorodost prvků, na jejichž základě naše národní báje vznikaly, přičemž v jeho podání vlastně už nejsou ani „naše“, ani „národní“. Ne náhodou nad takovými příběhy, jako byl ten zmíněného přeběhlíka, provokativně prohlašuje: „A teď v tom hledejme naše praotce Čecha, Němce, Žida a Cikána. Co myslíte, jakým jazykem by byl hovořil praotec Čech?“

Netrpíme vzpomínkovým optimismem, který tak snadno mění historii? Dějiny už máme. Ty se měnit nedají. Článek kulturologa Jana Lukavce (LN 4.5.2022) jistě zaujme nezaujaté čtenáře. J.Š.

Původce tohoto zla jsme se dokázali zbavit až po 100 letech, ale jejich dědictví se budeme zbavovat po generace, pokud opět nespadneme svoji nečinností a zbabělostí pod vliv Ruska. J.Š.  

Kdyby stejným stylem fungovalo trestní právo, tak by soud odsouzeného lupiče do vězení neposlal, ale jen by mu odchod tam důrazně doporučil. Jak by to dopadlo, asi tušíme všichni.

* * *

LN 2.11.2020: Redaktor serveru Českého rozhlasu iRozhlas Jan Cibulka umí data nejen analyzovat, ale především je od úřadů podle zákona o svobodném přístupu k informacím získávat.

Přináším několik postřehů z celostránkového rozhovoru Tomáše Nahodila:

…Právě snaha Ústavu zdravotnických informací (ÚZIS) a ministerstva zdravotnictvíudržet si monopol na interpretaci dat o covidu značně zkomplikovala veřejnou oponenturu vládních kroků. Ta, kdyby přišla dřív, by přitom měla šanci pohnout veřejným míněním a zatlačit na politickou reprezentaci, aby reagovala včas. Jde ale o dlouhodobý problém. Stát informace o fungování zdravotnictví tají systematicky.

„Až budeš v životě účtovat, Bůh se tě nebude ptát, zda jsi byl jako Mojžíš, ale zda jsi byl tím nejlepším možným sebou samým a plnil své poslání.“ Talmud

***

Zajímavý rozhovor s Benjaminem Kurasem (LN, 10.5.2021):

V čem vidíte smysl života?

V hledání a plnění osobní specifické tvůrčí role v tomto životě. S vírou, vlastně spíš mnohokrát potvrzeným vědomím, že každý jednotlivec má určité dané „poslání“, či dokonce „misi. Tedy cílem konání je toto poslání pozorně hledat, třeba i metodou „pokus-omyl“, a pak pilně vykonávat a připravovat se na to, že možná jednou náš čin v pravou chvíli na pravém místě rozhodne dějiny.

Jedním takovým gigantickým příkladem byl Winston Churchill, když si za bitvy o Británii uvědomil, že celý jeho život, se všemi chybami a neúspěchy, byl přípravou na poslání zachránit evropskou civilizaci.

Postřehy z diskuse o Palackého mozku (ND 29.10.2018: )„Co umíme říci nás neohrožuje, ale to co neřekneme.“ – „Havel zajistil větší bezpečnost zemi, než TGM.“ – „Bez filtru informací ve veřejném prostoru, je veřejný prostor ohrožen.“ – „Slovo je stínem činu“. 

Karel Oliva nám Palackého připomenul (Poslední slovo, LN, 22.4.2021). Doplňuje ho Tomáš Baldýnskýv článku Bez dvou za dvacet(Poslední slovo, LN, 21.4.2021). Malé státy proti velkým nemohou obstát, pokud si samy zlikvidují vlastní elitu či si ji nechají jinými zlikvidovat. Švýcarsko a Izrael to dobře vědí.

Rozhovor s Věrou Čáslavskou: Aby slzy nepadaly na zem

No právě, neprodáváme ochranu lidských práv za podívanou, třebaže na nejvyšší sportovní úrovni?

Neprodávali bychom, kdyby vlivní politici právě teď zvýšili tlak na Rusko a apelovali na kremelské vedení: teď, když jste připravili pro lidstvo tak velkolepý dar, musíte změnit svou politiku, svůj přístup k lidským právům. To ale od hlav demokratických států moc neslýcháme. …

Ruský dobytek - Pussy Riot 2014

In diesen Tagen gedenken wir des 102. Geburtstages von Jiří Hönig, einem wichtigen Teilnehmer des antinazistischen Widerstands. Er wurde am 9. Februar 1921 in Prag als erstgeborener Nachkomme von Bedřich und Margita Hönig geboren. Sein Vater war bereits vor Ausbruch des Ersten Weltkriegs Textilfachmann, und seine Mutter war die Tochter von Moritz Robitschek, einem bekannten Fabrikanten aus Choceň, der den zukünftigen Schwiegervater in das Familienunternehmen einführte. Dank dieser Tatsachen könnte man Jiřís Kindheit als sorglos bezeichnen.

After the pandemic came a hot war, a new state of emergency. There are slogans from all sides about the need to inoculate democratic culture with the virtues of war, hatred of the enemy, conscription, intransigence. Whoever applies the principle of thinking people "whenever I accuse someone of wronging me, I find myself wronged" is considered a collaborator with evil, the difference between disinformation and opposition websites is dangerously narrowing in the eyes of the censors. As Abraham Lincoln said in 1848, "The public eye is fascinated by the attractive rainbow arching over the bloody splinter of battlefields, which will stupefy and bring destruction".