Poslední rozloučení s panem Lubošem Paterou by se mělo konat v pátek, 20. listopadu od 11:00 hod. na Olšanských hřbitovech v Praze. Zatím nevíme zda v obřadní síni či krematoriu. Na pohřby smí max. 10
lidí, což je nejbližší rodina... Tátové a přátelé jistě přijdou v hojném počtu. Pokud nebude možné položit květiny a věnce osobně, lze je jistě položit před obřadní síní či krematoriem. Případná změna bude včas oznámena. J.Š.
* * *
Zastánce v boji tátů o své děti. Nikdy se nerozčiloval, nikoho neurážel. Dokázal vždy zachovat nadhled, noblesu, kultivovanost…
Nevím co bylo příčinou smrti Luboše Patery, ale jeho mnohaleté, vyčerpávající boje za spravedlnost mu na zdraví nepřidaly. Zemřel symbolicky - v Den válečných veteránů 11. listopadu…
Níže tři články na ukázku, jaký člověk nás opustil. Takoví lidé jsou pilířem svobody a demokracie.
* * *
Jak to vidí... Luboš Patera: Smějící se bestie 21. března 2009
Lidé vytváří společenské struktury, aby jim sloužily, obdařují je k tomu potřebnou mocí. Již staří Římané ale poznali, že senátoři jsou ctnostní lidé, senát však velká bestie. Každá moc také degeneruje a mocenské struktury se zákonitě zevnitř rozkládají, neboť převáží lidská špatnost je tvořících jedinců a ony již nejsou schopny naplňovat účel, pro který vznikly. Rozklad jedné takové struktury můžeme sledovat i my, v čase, který historie jednou bude moci nazvat dobou justiční mafie. Je přitom úsměvné sledovat, jak právní zvůle, jako přirozený projev českého právního státu vůči "lidem z ulice", prorostla již mezi "elitu" a padají přitom masky tragikomických figur a figurek. Lhostejno, zda pravdu v právním sporu má paní nejvyšší či paní nejširší...
Otázka tedy zní, zda současný pohyb justičních struktur vyústí také v alespoň mírnou změnu obsahu, která by mohla přinést občanům trochu právní jistoty a úcty k nim do jinak značně a primárně svévolného právního prostředí, nebo zda se bestie jen otřese a dál se bude smát. Potom by nezbývalo, než čekat na projev prohnilosti značně výraznější.
Také autor těchto řádků je jen člověk a proto přiznává, že jej k jejich napsání vedla i čerstvá osobní zkušenost z ústního jednání jistého krajského soudu, při němž se mu jeho "zákonná" soudkyně hodinu smála do očí; šlo přitom jen o takovou běžnou malou justiční loupež - exekuci na jednou již zaplacené výživné. Laskavý čtenář se ostatně může stát i laskavým posluchačem:
Read more...