O knize, kterou dokončujeme s dr. Janou Chaloupkovou k 60. výročí diplomatických vztahů Česká republika – Marocké království říkám, že je knihou tvořenou v slzách a krvi. Nikdy jsem
ještě ve svém dlouhém životě (75 let) neměl takové potíže a nečelil takovým překážkám a nástrahám jako v tomto případě.
Rád jsem se s Vámi podělil o radost z krásné předmluvy p. premiéra Babiše, kde ocenil naši práci a pozitivně se přidal k věnování knihy obětem koronaviru v Maroku na straně zdravotnického personálu, policie a vojska. Toto věnování přesuneme v konečné verzi elektronické i papírové knihy dopředu a milá vzpomínka na rodiče ustoupí trochu dále do pozadí. I když na ně samozřejmě stále myslíme a jsme jim vděčni za podporu, kterou nám během svých životů věnovali.
O koronaviru jsem poprvé více slyšel v lednu při dovolené na ostrově Curacao. V penzionu právě pobývala velmi sympatická rodina z Klatov a pustila mi na telefonu video ze SRN, kde byly hrozivé záběry z Číny, lidé v kosmických oděvech, osoby padající na ulici. Tehdy mi to šlo jako něco neskutečného, někde daleko od nás. Vůbec jsem netušil, že za pár týdnů se tato vážná nemoc přižene i k nám do Slovinska či k Vám do Čech a rozšíří se po celém světě. V Maroku mám mnoho přátel, a to i mezi vojáky, policisty, celníky. Jeden z nich pracoval v počátcích epidemie v nemocnici specializované na nemocné koronavirem v Casablance. Svůj „včelí oděv“, jak ho nazýval, si přivezl z USA, a tak byl kvalitně vyzbrojen proti nebezpečnému nepříteli. Postupně zemřela řada lékařů, jeho kolegové z řad policie i vojska. Pochopil jsem, že je vir v Maroku buď nějaký silnější nebo mají místní lidé jinou imunitu (jako kdyby třeba indiáni, kteří podlehli evropským chorobám). Každopádně umírající byli velmi mladí, 30-40 let. Opravdový smutek. Bál jsem se o své přátele. A proto jsme naši knihu věnovali právě těm, kteří při pomoci druhým ztratili to nejcennější – svůj život.
Read more...