Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Učil mne na ZŠ v Žebráku chemii, fyziku a matematiku. Naposledy jsem ho potkal letos v létě, kdy jel, tradičně, na kole do Žebráku a z dálky, stejně tradičně, mladicky volal „Nazdáár“, jel právě kolem hřbitova…

Pan učitel Jan Polák měl přezdívku „Šemík“. Ani nevím jak vznikla, ale zřejmě díky jeho světlé pleti, vlasům a sympatické, nezkrotné "divokosti":-) Na jeho hodiny jsme se vždy těšili – nuda nikdy nebyla a legrace byla vždy. Uměl se náhle rozčílit, až mu hlas přeskočil do fistule, celý zrudnul, aby stejně náhle skončil a přešel do úsměvu. To jsme na něm milovali. Stejně tak, když bylo jeho pravítko „aktivní“ na správném místě a hlavně jeho pověstný, cílenně létající svazek klíčů, kdy jsme se, zvláště někteří, instinktivně a důvodně, krčili v lavicích před vždy nečekaným, náhlým „leteckým útokem“. Dnes už by si to dovolit nemohl…

… To se ale nelíbilo státnímu zástupci Mgr. Václavu Štruncovi, který proti rozhodnutí podal stížnost, v níž namítal, že ze spisu „nevyplývá, že by uvedený automobil vůbec existoval“ a že soud „v tomto směru ani... neučinil žádné šetření“… Při jednání se ukáže, zda státní zástupce bude i nadále trvat na zabrání automobilu a brojit proti jeho vrácení....

*** 

V říjnu 1988 chtěl tehdy devatenáctiletý občan Německé spolkové republiky (NSR) Holger Frenzel pomoci své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck, aby se i ona mohla dostat na Západ.

Proto pro ni ve svém voze Opel Manta vyhotovil „odborně a precizně úkryt“, dal si s ní schůzku v Karlových Varech, uschoval ji v autě a chtěl převézt do Západního Německa. Bdělí pohraničníci však úkryt odhalili a Holgera, Krystinu a spolucestujícího kamaráda Petera Härpfera (také občana NSR) zatkli. (1)