Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Novodobé otroctví, jež má na svědomí prakticky výhradně ODS, barvitě popisuje akademická malířka. Nikde jinde na světě není možné, aby se dluh z několika set korun vyšplhal na desítky, spíše stovky tisíc korun. To, co tady nazývají "milostivým létem" - a tváří se, jak velkoryse to vláda zařídila - je všude jinde samozřejmým, celoročním standardem. 

Pokud něco dlužíte - a dodejme, že to musí být uznatelné, nikoliv zjevně smyšlené nebo uměle vyrobené dluhy - tak to prostě zaplatíte + poplatek exekutorovi, ten je obvykle stále stejný - a hlavně - přijatelný. Nikdo se kvůli jedinému nedoplatku nemůže v žádné civilizované zemi dostat do letitých dluhů, ze kterých není úniku. Akademická malířka z výše uvedeného článku narazila i na další českou specialitu : Totiž že výkon této "spravedlnosti" byl svěřen z větší části naprostým lidským zrůdám, přes které navíc byla zrušena jakákoliv kontrola a které si mohou řádit, jak je v podstatě libo. 

To není výkon spravedlnosti, to je obyčejný justiční terorismus. Vládou trpěný a podporovaný 

Benda - "Dluhy se přece musí platit". Ano - dluhy ano, ne už statisícové provize a všimné exekutorům. To je ryze česká rarita. I dluhy se musí platit tak, aby to dlužníka nezruinovalo a nezbavilo lidské důstojnosti. Co jiného než zbavení důstojnosti pak je vyhodit někoho z jeho domu na ulici pro pár stovek ?? Exekuce samozřejmě spadají do justice. O nich rozhodují soudci, stejně jako o odměnách exekutorů. Od soudců - a jejich lidské a kulturní úrovně - to všechno začíná. 

Žaloba se týkala dobrovolné dražby. IMMO-Žebrák s.r.o. splatila mé „dluhy“ za svobodu slova a práva veřejnosti na informace o veřejných osobách soudnímu exekutoru Mgr. Janu Benešovi, aby se následně mohla zúčastnit dražby. Jednal jsem v dobré víře na doporučení pana Jiřího Vondráčka, který mi dražebníka doporučil, jako svého známého z hudební branže. Nyní jsou dražebník a dražitel trestně stíháni. Na jednání se žalobce nedostavil, ani neomluvil. Nebylo tak co řešit. Jednání bylo po necelé půlhodině skončeno.

Poprvé za mnoho let jsme se v jedné věci s Agenturou MM shodli a zřejmě i naposled. Manželé Martin Michal ani Helena Vondráčková se nedostavili. Nechali se zastoupit svou právní zástupkyní Mgr. Janou Gavlasovou.

Již jsem bojovala za mého otce - dostal obálku s vitamíny, ani to neotevřel, no a pak každý měsíc se složenkou další, a pak přišlo vymáhání. On ovdověl, a kdybych se o jeho administrativu a finance nestarala, už by neměl vůbec nic, jen kvůli těmto praktikám. Neumí (a nechce) se zorientovat, bránit. Stojí to hodně času, ale dá se s tím hnout. Jen nevím, co dělají lidé průměrného intelektu a příjmů, je velmi těžké se v tom zorientovat, vůbec najít, co se stalo, kam peníze mizí, kdo za tím stojí. A jak na to.

Pomáhala jsem jednomu kolegovi s Milostivým létem, v podstatě jsem to za něj celé udělala - mentálně na to nestačil, a to nebyl blbec, jen průměrný člověk. Než to absolvovat, bylo pro něj jednodušší jít do šedé zóny. Nejsmutnější na tom je, že měl dluhy u VZP, která se ozvala až těsně před ukončením promlčecí lhůty, částky už byly astronomické.

A když jsme mu jako firma vše zaplatili, jeden exekutor platbu nechal u sebe a do termínu ji do VZP neposlal