Hledání absolutní spravedlnosti ve válce je naivní a mravním selháním každého, kdo takto scestně argumentuje. Historik Vilém Prečan, který žil dlouhá léta v exilu, mravně a morálně selhal. Vstoupil do KSČ v roce 1951 (specializoval se na dějiny KSČ). Může zde působit i jeho vysoký věk.
Mašíni museli zabíjet, aby nebyli sami zabiti. Zabití byli členy KSČ a svoji přísahu sloužit straně "na život a na smrt", splnili. KSČ vyhlásila válku vlastním občanům. Historik Prečan by musel, podle stejného principu, litovat i padlých vojáků Wehrmachtu, kteří byli také zabíjeni a jen "sloužili a poslouchali". Ti ale museli, zatímco členství v KSČ bylo dobrovolné a bylo zkouškou skutečného charakteru člověka! Zasloužili by si snad vyznamenání všichni ti, co se komunistům jen poslušně, ustrašeně klaněli a přihlíželi nečině jejich krádežím a vraždám těch nejlepších synů a dcer národa?
Doporučuji knihu Oty Rambouska „Jenom ne strach“ (anabáze odbojové skupiny bratří Mašínů). Při debatách by se nemělo zapomínat a zdůrazňovat vstřícnost východních Němců, jejich materiální i informační pomoc. Bez ní by byl jejich úspěch téměř nemyslitelný. Takové pomoci se jim v rodné zemi nedostalo, naopak jim hrozilo udávání na každém kroku… JŠ
***
Dnes před 4 roky zemřel Ctirad Mašín, text níže bych ani dnes měnit nemusel…
Read more...