Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Tyto webové stránky - https://esterhazyjanos.cz/ -  vyhotovila PhDr. Kláris, Georgina v roce 2021. Místa, kde má hrabě János Esterázy  pamětní desku, sochu apod. Po kliknutí na Szlovákia se objeví místa na Slovensku, kde má pamětní desku. Momentálně na 45 místech. V Ilavě a Leopoldově, kde byl vězněn, pamětní desku nemá… V Csehország - ČR - byl vězněn v Plzni, Ročově (okr. Louny), Mírově, kde také zemřel… Památníky má na Mírověa na hřbitově v Praze – Motole...

Služebník Boží János Esterházy se narodil 14.03.1901 ve slovenské vsi Veľké Zálužie, poblíž Nitry. Jeho otec, hrabě János Mihály zemřel, když byly synovi 4 roky. Matka, Elžbieta Tarnowska, mu předala živou katolickou víru, maďarské a polské vlastenectví a ducha služby. Coby čelný představitel maďarské menšiny na Slovensku byl parlamentním poslancem v Praze a v Bratislavě. Odvážně vystupoval v obraně Božího práva, lidské důstojnosti, spravedlnosti a pravdy. V období II. světové války se podílel na zachraňování pronásledovaných židů, Čechů, Slováků, Poláků a příslušníků jiných národů. Byl pronásledován příslušníky maďarské Strany Šípových křížů a německými nacisty. Vždy odvážně hlásal: „Naším znamením je kříž!“

Trauma z tragédie v Přerově si nesu od dětství. Moji příbuzní v Medzendefu (Medzev) o tom poprvé mluvili 27. prosince 1947. Ti přežili tragédii v druhém vagonu a právě oni byli posláni do Ligetfalu, aby tam byli popraveni. Díky tomu, že dunajské mosty byly vyhozeny do povětří, a teprve po dlouhém čekání ve Vídni se jim podařilo přejít do Ligetfalu na pravém břehu Dunaje. To jim dalo příležitost uplatit řidiče náhradním jídlem, které měli u sebe. O tom mluví paní János Lindák, jejíž manžel byl popraven, v dokumentárním filmu „Nikdo za vás není zodpovědný“. Ve své knize cituji její svědectví, které je slovo od slova stejné jako svědectví, které cituje pan profesor Hýbl ve své práci.  Moje kniha je k dispozici také v češtině a rád bych ji věnoval jako dárek všem, kteří si přišli připomenout masakr, abychom nikdy nezapomněli na to, co se stalo na Švédských šancích v noci z 18. na 19. června 1945.