Ze zprávy amerického poradce delegace Coolidge (10. 3. 1919) k aktuální česko - německé situaci: „Dnes mezi nimi existuje hluboké nepřátelství a není důvod očekávat, že toto nepřátelství bude v blízké budoucnosti překonáno. Krev, která tekla 4. března, když čeští vojáci v mnoha městech stříleli do německého davu, byla prolita takovým způsobem - ačkoliv ve srovnání s oběťmi, jichž jsme se stali my, je to pouhá kapka -, že jen stěží může být odpuštěno. Jestliže minulý listopad existovala snad v německých kruzích jistá ochota z hospodářských důvodů udržet politickou sounáležitost s Čechy, pak dnes prakticky vymizela.....”. V reakci na územní nároky české strany poznamenal. „Kdyby se Čechům přiznalo celé území, které nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost, ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu, a možná i neblahé”.
***
Seriál Lidových novin k 30. výročí rozpadu naší federace nám bolestně připomíná fakt, že Československá republika byla projektem určeným k zániku od samotného počátku. A „svezla“ se s nešťastnou a křehkou postversailleskou konstrukcí Evropy, která měla daleko ke spravedlnosti a stabilitě. Jako Češi jsme nový stát zahájili nešťastně.
Zaprvé: První a třetí nejsilnější etnické skupiny si založily stát, do kterého vložily svá jména, ale ostentativně ignorovaly druhou nejsilnější etnickou skupinu (Němců bylo o milion více než Slováků), jakož i etnikum maďarské, polské a rusínské.
Zadruhé: Od samotného počátku jsme porušovali Pittsburské dohody o federálním uspořádání státu a sám Masaryk hovořil o „národu československém“, což Slováci nikdy nepřijali.
Zatřetí: Od samotného počátku používala nová republika násilí, ať už dovnitř (Němce „přivítala“ nová republika střelbou a mrtvými), tak navenek (problémy a ozbrojené šarvátky jsme měli téměř se všemi sousedy).
Read more...