Válka na Ukrajině přehodnocuje moderní svět. Jde nejenom změnu mezinárodně-politickou, ale také týkající se základů naší kultury a sebevnímání.
Za prvé, svět prozřel a najednou postřehl pravdu o Rusku. Až dosud jí po celá léta vidět nechtěl. Polsko a Poláci, kteří měli za sebou tragické zkušenosti s dělením státu, zotročováním, Sibiří, Katyní, Gulagem a ruskou nadvládou nad Polskou lidovou republikou, byli nazýváni rusofoby. Česká zkušenost byla sice kratší, nicméně v tomto ohledu je postoj Česka stejně rozhodný. Již několik týdnů pod nátlakem událostí padají z očí světové veřejnosti šupiny – z některých rychleji, z jiných poněkud váhavě.
Svět konečně prozřel – alespoň na chvíli. Svět však stále nechápe důsledky této pravdy, nechápe, že Rusko se nezastaví, dokud ho nezastavíme my. Rozumí pouze argumentům, které se opírají o sílu. Vzpomínám si, jak Angela Merkelová říkala, že s Ruskem musíme mluvit. Ano, musíme mluvit, ale zároveň musíme být silný. A my všichni v Evropě dnes neseme odpovědnost za vybudování této síly. Bohužel velká část světa se s důsledky ruské agrese nechce tak docela smířit, stále doufá, že to třeba nějak dopadne. Nejlépe nějak levně (tj. na úkor Ukrajinců, případně Poláků a pobaltských států).
Read more...