„Kapitalisti nám sami prodají provaz, na kterém je pověsíme“, řekl kdysi Lenin.
Šance na to, že se jeho výrok splní, se objevila teprve teď, kdy Vladimír Putin nastolil v Rusku totalitní režim, který si co do agresivity, rozpínavosti a krutosti s tím bolševickým nijak nezadá. Podívanou na to, jak se vlády evropských států sice kvůli ruskému vpádu na Ukrajinu shodnou v údajně těch nejtvrdších ekonomických sankcích, ale dál plní Putinovu pokladnu miliardami za ropu a plyn, si kremelský vládce musí přímo vychutnávat a občas i ukázat, kdo je tady pánem, např. tím, že Polsku a Bulharsku, z ničeho nic pod chatrnou záminkou zavře plyn. Jak dokonale Putinovi jeho pečlivě promyšlený plán vychází, se dá nejlépe demonstrovat na příkladu Německa, nejsilnější ekonomiky v Evropě.
Tou se Německo stalo především díky koncernům, kterým ovšem politici, jak se nyní ukazuje, nejen že nechali volnou ruku, ale ve vztazích k Rusku jim i po anexi Krymu dělali diplomatickou stafáž. Snad nejkřiklavější je příklad chemického koncernu BASF, který nejenže se v 90. letech spojil s Gaspromema výměnou za technologii za ni dostával levně ruský plyn, který pak v Evropě s velkým ziskem prodával a ještě v roce 2015, tedy po anexi Krymu prodal jedné z dceřiných firem Gaspromu největší německý zásobník na zemní plyn. Loni v létě se německá média pozastavovala nad tím, že je v tomto dolnosaském zásobníku s kapacitou přes čtyři miliardy kubických metrů plynu nápadně prázdno. Dnes v něm není prakticky nic.
Read more...