Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Poprvé jsem využil služeb autobusového spojení Nobless Line na lince Praha – Bern. Mohu jen doporučit, profesionální vystupování a služby na nejvyšší úrovni (restaurace v přízemí, dokonalá toaleta, řidiči mají oblečení podle modelu pilotů British Airways). Autobus firmy SETRA je něco jako Concorde mezi letadly. 

V restauraci jsem si popovídal i se synem dirigenta Václava Neumana, žijícího ve Švýcarsku. Vyprávěl jsem mu i o setkání s Rafaelem Kubelíkem, žijícího kdysi v Lucernu ve své nádherné vile na břehu Vierwaldstättersee a prof. Ivanem Klánským, vyučujícího klavír na konzervatoři v Lucernu a který se zúčastňoval akcí Sokola Luzern. Škoda, že o půlnoci ukončila provoz…

Následné Jednání na úřadech v Bernu bylo rychle vyřízeno s oboustrannými úsměvy. Služba občanům jak má být. O to více času mi zbylo na prohlídku Bernu – o nevšední zážitky se s vámi dovolím podělit.

„Ne věnci ani pomníky – ale zlatá stopa, která zbyla – svět, jenž je o to krásnější, proto žes tu byl“. Vsypová loučka, Lesní hřbitov Zlín

***

Při posledním rozloučení s Miroslavem Zikmundem jsem si opět prošel Lesní hřbitov ve Zlíně. Neuvěřitelná atmosféra, jako byste byli v chrámu, symbolizující věčné propojení člověka a přírody. Jeho založení vzešlo od Tomáše Bati - a byl prvním pochovaným… Na kritiku propojení hřbitova s lesem, kdy kořeny stromů budou narušit hroby a tělesné pozůstatky zesnulých, odpověděl Tomáš Baťa ve smyslu, „co může být krásnějšího, než když lidské ostatky poslouží stromům k dalšímu růstu a životu, do kterého se jinou cestou navracejí…“ Jeho hrob a rodiny Baťů se už dva měsíce renovuje. Věřme, že se vše do 90. výročí tragické smrti Tomáše Bati stihne (12.7.2022).

Návštěvu Památníku Tomáše Bati také doporučuji. Se svolením skvělého průvodce Bc. Jana Marady jsem pořídil zvukový záznam jeho velmi zajímavých informací. Neuvěřitelné informace o Tomáši Baťovi a Zlínu. Neprosazoval např.  myšlenku „zeleň do měst“, ale opačnou „města do zeleně“.

Na webových stránkách Sokola naleznete tento článek o Jarině Žitné – žádná fotografie, nic o myšlenkách Sokola a jeho poselství pro dnešní dobu. Levice už plně ideologicky ovládla i Sokol. Ti schopní, kteří nastoupili po roce 1989, už byli odejiti…

Sestra Jarina, jinak se jí mezi Sokoly neříkalo, byla pro mne poslední mohykánkou Sokola, která převzala sokolskou štafetu po sestře Marii Provazníkové. V médiích prostor nedostávala, šířila sokolskou myšlenku mezi svým okolím, silná, nezlomitelná osobnost. Jako náčelník Sokola Luzern a později župy švýcarské, jsem se s ní několikrát setkal na nácvičných a secvičných, Sokolských sletech v Paříži (1990), a následných v Praze či v rakouském Oetzu na tradičním setkání Sokolů při Svatodušních svátcích (V Oetzu tragicky zahynul zakladatel Sokola Miroslav Tyrš). Dýchalo z ní pravé sokolství a sokolský duch. Z tělocvičen už prakticky zmizel, díky přerušené tradici osvědčené sokolské výchovy. Kde dnes mohl být Sokol, nebýt jeho likvidace komunisty – a naše země? Zajišťoval svoji sokolskou výchovou a systémem takové lidi, kteří skutečně pomáhali budovat stát, demokracii a svobodu. Neváhali pro tyto hodnoty obětovat i své životy. V řadách odboje a zahraničních armád bojovalo nejvíce čs. vojáků, kteří byli členy Sokola.

Sestra Jarina Žitná byla opravdovou sokolkou, která působila především osobním příkladem, kterým si získávala přirozenou autoritu. Odešla další velká osobnost našich nedávných dějin. Její myšlenky nenajdete ani v knihovnách, ani na školách, není ani na Wikipedii. Silné a významné osobnosti to měly v Čechách vždy těžké, za každého režimu.

Jaroslav Čech's Hackbrett-Musik schickte das untenstehende Video an ihre Freunde und Bekannten. Zu Ehren des 70. Geburtstags unserer Freundin Ruth aus der Schweiz (sie kam auch zu meinem 50. Geburtstag, auf dem Weg zu ihrem "50." hatte ich einen Autounfall und kam nicht mehr rechtzeitig an...). Man merkt, wie unwiderruflich die Zeit vergeht. Viele der Menschen im Video sind nicht mehr unter uns...

Ich erinnere mich für uns alle an Dr. Odette Branna, Zahnärztin, unsere "Patin der Landsleute", die Videos von all ihren Reisen um die Welt gemacht hat, um uns anschließend mit Kopie zu beschenken. Sie spielte die Orgel während der traditionellen tschechischen Sonntagsmesse in Luzern (Jaroslav Čech's Hackbrett-Musik spielten auch, als sie auf ihrer jährlichen Tournee in der Schweiz waren), sie bezahlte den Kaffee und das Dessert uns allen nach der Messe im Restaurant, immer mit einer Selbstverständlichkeit... Ich bin sicher, dass "dort oben" dieses Video auch sie glücklich machen wird, ebenso wie alle, die sie kannten, und ich glaube, auch diejenigen, die nicht das Glück hatten, diese erstaunliche Persönlichkeit von Renaissance-Ausmaßen, kennen zu lernen.

Es gibt viele außergewöhnliche Menschen unter uns, die wenig sagen, aber um so mer tun. Ihr wahrer Wert wird erst erkannt, wenn sie nicht mehr unter uns weilen. Lasst uns danach streben, ihnen nachzueifern - zum Wohle unserer Nächsten und derer, die nach uns kommen. JŠ

***

Aktualizováno: Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner založili dne 16. února 1862 v Malypetrově tělocvičně české reálky v Panské ulici v Praze český spolek Tělocvičná jednota pražská se znakem sokola v letu.

Byl jsem členem Sokola Luzern, jeho náčelníkem, náčelníkem Sokolské župy švýcarské, později zahraničním členem Sokola Zürich, po mém návratu do České republiky v roce 2002.

Vím, o čem mluvím. Poznal jsem skutečné Sokoly, kteří opustili Československo před rokem 1948 a žili v různých zemích světa. Mohl jsem tak poznat co to byl skutečný Sokol, jaké hodnoty ctil a praktikoval. Na zahraniční Sokolské slety a uzavřená sokolská přátelství nikdy nezapomenu. Dnes ze Sokola zbyl prakticky už jen majetek, o jehož získání se především polistopadové vedení Sokola snažilo, často i na úkor jednotlivých sokolských jednot.

***

Letní tábor Praskolesy 2017: potěšte se nádherným videem

***

Cimbálová muzika Jaroslav Čecha rozeslala video níže svým přátelům a známým. Na počest 70 narozenin naší kamarádky Ruth ze Švýcarska (přijela i na mé 50 narozeniny, cestou na její „50“ jsem měl autonehodu a nepřijel včas…). Člověk si uvědomí, jak nevratně čas letí. Mnozí na videu už nejsou mezi námi…

Vzpomínám za všechny na dr. Odette Brannou, zubní lékařku, naši „krajanskou mecenášku“, která ze všech svých cest po celém světě natáčela videa, aby nás s nimi následně obdarovala. Hrála nám na varhany při tradiční, nedělní české mši v Lucernu (zahráli i Čechovci, když byli ve Švýcarsku na každoročním turné), útratu za kávu a zákusky po mši v restauraci, vždy se samozřejmostí za všechny zaplatila… Určitě ji „tam nahoře“ toto video také potěší, jako všechny ty, kteří ji znali a věřím, že i ty, kteří to štěstí neměli, poznat tuto úžasnou, takřka renesanční osobnost.

Mezi námi žije mnoho výjimečných lidí, kteří málo mluví a o to více konají. Jejich skutečnou cenu si uvědomíme, až když už mezi námi nejsou. Snažme se je následovat - pro lepší naše příští a těch co přijdou po nás. JŠ  

***