Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

„Připadal jsem si jako na nějaké schůzce mafiánů. Přímo přede mnou si premiér, ministryně a Šnajdr domlouvali jeden trestný čin za druhým. Měl jsem strach,“ vyprávěl Janota. Podle důvěrných informací mělo také několik set milionů zamířit do stranických fondů tehdejší ODS a ČSSD.

V červenci 2010 odešel Eduard Janota z vlády a po jistém váhání dodal přes prostředníka (autora tohoto textu) protikorupční policii šedesát dva stran kopií dokumentů, včetně oněch rukou psaných poznámek o jednání u premiéra Fischera.

Podle něj prokazovaly trestnou činnost přinejmenším Marka Šnajdra, ministerstva zdravotnictví a oněch rozhodců. Protikorupční policie kupodivu začala věc okamžitě šetřit a podpořil ji i Finančně analytický útvar Ministerstva financí. Ale ve chvíli, kdy byl pozván k výslechu Marek Šnajdr, zasáhlo Vrchní státní zastupitelství v Praze a donutilo policii věc odložit. Dokumenty se údajně ztratily. Eduard Janota, který doufal, že bude policií předvolán a všechno úředním postupem rozkryje, o pár měsíců později zemřel.

Problém světa není síla zlých, ale slabost dobrých.

Nevěříte? Můžete si přečíst ukázky z knihy Libora Michálka „Zničte to, nebo to zničí vás…“ - DOMINO a EPILOG. Kniha z roku 2013 je stále aktuální. Lze ji objednat na internetu. Kdyby se politické strany tak masivně nepodílely na rozkrádání, neměli bychom tak masivní schodek státního rozpočtu – dříve i nyní… 

Aktuální ukázkou je zrušení smlouvy s firmou na výrobu vězeňských nárámků. Nosilo je jen pár stovek odsouzených. Dobrý záměr se špatným koncem. Vyhrála nejlepší firma? Bude vracet miliony, nebo jsou na vině opět korupční struktury a „vzájemná spolupráce? Další lup v řádech stovek milionů se zdařil…

Dotace EU končí stále z nemalé části v rukou podvodníků na často zbytečné projekty. Nesloužící zemi, ani veřejnosti, nedostanou se tam kam měly a mají – k potřebným projektům a organizacím. Velkou pákou by byla digitalizace státní správy, která by korupci značně snížila, podpořila zdravý rozum a omezila přístup podnikatelských a politických lupičů k EU miliardám. Proto se jí u nás stále nedaří prosadit, jako např. v Estonsku. Zkorumpované struktury ve správě země „od radnic až po Hrad“ sami od sebe neodejdou. Budou existovat dokud bude kde brát, nebude kdo by velkozloděje a velkopodsvodníky trestal a občané budou nečinně přihlížet vlastnímu okrádání, chudnutí země i svému. Pouhé rozčilování, konstatování a kritika, nikoho neohrožuje, nenásledují-li účinná řešení, tedy postihy a tresty. To bez nezávislé justice a médií nelze.

***

Byl jsem svědkem krádeže století... 2. DÍL

***