Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Jako první autor vyprávěl Ota Rambousek strhující příběh bratrů Mašínů ve své knize „Jenom ne strach“. S Mašíny ho pojilo blízké přátelství, měli mnoho společného. I on po roce 1948 utekl přes hranice, ale na Západě nezůstal. V uprchlickém táboře přijal nabídku a stal se špionem – kurýrem americké zpravodajské služby CIC. Estébáci ho rok marně naháněli. Zákeřně ho zradil přítel. Jeho vnuk Lukáš Rambousek zahynul při teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku ve věku 27 let…

Ota Rambousek prošel Pankrácem, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi. Jakožto obzvlášť nebezpečnému zločinci mu nebylo umožněno odpykávat si trest v mírnějších uranových lágrech. Rambouska propustili po patnácti letech v roce 1964. Tři měsíce se zotavoval, poté musel nastoupit na místo instalatéra ve státním podniku Pražská stavební obnova… Na film o takových skvělých, příkladných lidech se peníze nenajdou – proč asi?! Bylo mi ctí pana Otu Rambouska osobně poznat, stejně jako Josefa Mašína a Milana Paumera. Film MAŠÍNI bude mít premiéru 26.října 2023. JŠ

***

Josef Mašín mi napsal mj.: „Ten problém tam má svůj kořen v listopadu 1989 a ve strůjcích fejkové, sametové revoluce, kterým nedalo moc práce oblbnout dav trpící dědičnou scoliosou. Doufejme, že se to zlepší, ale asi brzo to nebude:-).“

Příslušníci Státní bezpečnosti (StB) zadrželi dne 7. 10. 1980 v Českých Budějovicích tehdy dvacetiletého Petra Pospíchala. (1) Donutili ho nastoupit do civilního osobního vozidla a odvezli ho k obci Boršov nad Vltavou, kde ho na okraji prudkého srázu vyslýchali, opakovaně ho bili, kopali do něj a vyhrožovali mu shozením ze srázu. (Důvodem bylo to, že podepsal Chartu 77, nechtěl spolupracovat se Státní bezpečnosti a odmítl i nabídku emigrace.) Pospíchal si na toto počínání stěžoval na Generální prokuratuře hned v roce 1980 a potom znovu v roce 1991. Bez jakéhokoli výsledku. Počátkem letošního roku věc pojal z jiného pohledu; požádal o soudní rehabilitaci. A dostavil se další neúspěch.

Okresní soud v Českých Budějovicích (2) jeho návrh v neveřejném zasedání dne 6. 2. 2024 zamítl s tím, že šlo jen o krátkodobé zadržení, které nemělo povahu „zbavení osobní svobody“. Navíc „o zásahu příslušníků StB proti navrhovateli neexistuje žádný písemný záznam, nejsou známy osoby příslušníků StB, nelze je vyslechnout“. (3)

Pospíchal s tím nesouhlasil a podal proti tomu stížnost, v níž mj. poukázal na brutalitu, s níž vůči němu příslušníci StB postupovali.

Aktualizováno 2.5.2023: Jsem bolševická zrůda a deviant …

***

V knize „Třetí odboj na Klatovsku a Domažlicku“ (Město Klatovy 2014) píše politický vězeň František  Wiendl, že v květnu STBještě nic o jejich skupině nevěděla, protože nikdo nic neprozradil. Přitom jako jediný vyjmenoval všechny zúčastněné komplice hned při prvním výslechu. Sebrali je 19.listopadu 1949 a 22.listopadu už StB vše věděla. STBáci píší, že polehčující okolnost byla, že mluvil. Jak může být u ing. Mileny Blatné František Wiendl čestným předsedou KPV? Podotýkám, že jsem si pana Wiendla dříve vážil. Názor jsem změnil, mé zásady jsou neměnné – i z úcty k hrdinům odboje za vlády nacistů a komunistů, ke skutečným hrdinům, kteří nikdy morálně neselhali. Bylo mi ctí smět považovat za své přátele Františka Zahrádku, plk. Luboše Hrušku, plk. Františka Hejtmánka, či politické vězně žijící v exilu ve Švýcarsku, za které zástupně jmenuji JUDr. Jaroslava Anděla(předseda Světového svazu politických vězňů v exilu), sokola Rudlu Němečka,či skauta Karla Kukala.

Níže si můžete přečíst výpovědi na StB a dodatky od listopadu 1949 do června 1950 Františka Wiendla, Jana Prantla a MUDr. Jiřího Krbce. Pan Wiendl mně prý „nemůže přijít na jméno“ – po přečtení jeho výslechu na StB a porovnání s tím co píše v knize „Třetí odboj na Klatovsku a Domažlicku“, se mu nedivím. Stačí porovnat datumy výpovědí s tím, co píše ve sborníku. Pravda je jen jedna, byť na zemi nutně relativní – záleží na úhlu pohledu. Absolutní pravda je nad námi. Podle ní budeme také souzeni a hodnoceni.

… A tihle dělňasové (znovu říkám, nemá to nic společného s dělnickou profesí, je to mindset) nám dnes vládnou. Takový je Zeman, takoví jsou lidé, kteří ho volí, takový je Uzel. Je to archetyp toho nejbéčkovějšího Česka B, sociální skupina, kterou nám byl čert dlužen a kterou tu vypěstovala ta bolševická pakáž, a které se nám zatím nepodařilo zbavit. Slova nemohou vyjádřit moje hluboké pohrdání k takovým existencím....

***

Ke dni 28. Října byl dr. Uzel prezidentem Milošem Zemanem vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně...

Je „mediální hvězdou“ podobně jako kdysi za totality Miroslav Plzák. Nemíním srovnávat morální profil obou. Čtenář nechť si sám učiní vlastní názor, nicméně nevylučuji, kdyby dr. Plzák žil, že by i on byl dnešním prezidentem vyznamenám, jako jím byly vyznamenáni osoby, které se rozhodně nechovaly nepřátelsky k totalitnímu režimu.

Není bez zajímavostí, že bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, presidentka Unie rodinných advokátů, byla v letech 1987 až 1989 kandidátkou KSČ. Úzce s Radimem Uzlem spolupracuje. Sama je také mediálně velmi aktivní, včetně vydávání článků a knih.

Aktualizováno 22.12.2022: StB spis Petra Pavla(15.5.1987) - Konečně důstojný kandidát a pokračovatel Václava Havla – Karel Diviš!

***

Vybíráme presidenta nejméně nekvalitního. Osobně bych volil nezpochybnitelného, bývalého senátoraLibora Michálka. Je vypovídající o mravní úrovni Senátu, že podporu - 10 senátorů z 81 - svých bývalých kolegů, neobdržel. 50 000 podpisů nestihl získat – i díky mlčení médií. Věřím, že ve skutečně nezávislých volbách a rovnosti podmínek všech kandidátů, by zvítězil už v prvním kole! Politické party a na ně navázané mocenské skupiny opět ukazují svoji moc, a komu ve skutečnosti slouží - zemi a občanům až na posledním místě, pokud vůbec. Aby poslanec či senátor mohl navrhovat několik kandidátů je už čirá arogance moci, zhovadilost, urážkou občana, připomínající jednání hokynáře, či handlíře. S následky ztrát elit, které jsme si sami zlikvidovali, se budeme potýkat po generace - s nejistým výsledkem - dokud se občanská společnost, účelově rozdělovaná, nedokáže spojit a vytvořit potřebný tlak na zločinecké struktury, které plně ovládly zemi. Pouhému "cinkání klíčky" se každé zlo vysměje. 

Gen. Petr Pavel „zatlouká jako malý kluk“, místo aby přiznal své morální selhání. Kdysi jsme spolu hovořili soukromě v Lošanech, při vzpomínkovém aktu na gen. Josefa Mašína a skupinu Tří Králů. Sdělil jsem mu otřesné informace o dění na Ministerstvu obrany ČR. Odpověděl stroze: „O tom je lepší nic nevědět.“Obávám se, že je schopen přizpůsobit se každé době a situaci. Takové „osobnosti“ dnešní doba nevyžaduje. Potřebuje silné, nezávislé, nové, sebevědomé Churchilly, Reagany a Bati - i v čele země, jako vrchního velitele armády! Víme kam zemi dovedl Edvard Beneš a jeho zločinné, zbabělé politikaření. Mimochodem Mašíni museli zabíjet, aby nebyli sami zabiti. Zabití byli členy KSČ a svoji přísahu sloužit straně "na život a na smrt", splnili. KSČ vyhlásila válku vlastním občanům. Gen. Petr Pavel by musel, podle stejného principu, litovat i padlých vojáků Wehrmachtu, kteří také jen "sloužili a poslouchali". Ti ale museli, zatímco členství v KSČ bylo dobrovolné a bylo zkouškou skutečného charakteru člověka! 

Dne 1.května 2020 jsem zveřejnil tajný rozkaz ministra vnitra ze dne 15.2.1990. Oslovil jsem stejnou žádostí o informaceministra vnitra Jana Hamáčka a ředitele ÚSTR Zdeňka Hazdru. Odpověď MV a odpověď ÚSTR.

Je škoda, že tak závažný rozkaz není probádán ve všech ohledech a jak by občan očekával od instituce, která ze zákona má dokumentovat činnost zločinného komunistického režimu ve všech ohledech. Oběti tohoto režimu usilují soudně o každou korunu odškodnění a ti, kteří tento systém pomáhali budovat, držet u moci či se dopouštěli zločinů, žijí dnes mezi námi v blahobytu - ať už jako důchodci, či zaměstnanci státní správy. Seznamy spolupracovníků StB byly zveřejněny. Zaznamenal někdo zveřejnění seznamů všech zaměstnanců StB, především aktivních a řídících příslušníků? Kolik z nich našlo uplatnění ve státní správě či začalo podnikat, kdy plně využili své informace a konexe?

Za 30 let od listopadu 89 je to špatná zpráva. Kdo si zde z koho dělá legraci? Budeme psát pravdu o pozadí dnešních zločinů za 70 let, jako ji píšeme dnes o době před 70 lety?

While I was being cleaned up in the psychiatric hospital that protected me from being arrested again, the Supreme Court met and rightly ruled as follows: "The judgment of the District Court for Prague 1 of July 3, 1962 is annulled for violation of the law, since the sentence that the President of the Republic, Antonín Novotný, is an ox cannot be considered a cultural activity."

***

I found the book while sorting through my ever-growing library, as if it had been waiting for me. I read it again. It is so well written that you can read it "in one breath". Vladimir Škutina's style just won't let you go until you finish it. I met him only once, in Zurich on 8.7.1989 at a discussion with Pavel Kantorek, which he moderated (I recommend the audio recording of the discussion!). JŠ

***

Page 70: Then I experienced another case in my neighbourhood. A mathematics professor who was spending his fourteenth year in prison. He was withdrawn, made friends with no one, and patiently carried out all orders, even those that were absolutely nonsensical.  Once I was sitting next to him while stringing coral and the professor confessed to me that I looked an awful lot like his son. I knew that the professor didn't receive any letters and didn't write any letters. He was arrested for espionage and treason. He had served as an airman in the RAF in England during the war and was arrested just after the Forty-eighth and had not yet had his trial in 1962. Much later I learned that his son had been shot trying to cross the border illegally, his wife died of cancer in 1949 and his daughter committed suicide.

The professor was terrified of amnesty. He dreaded the thought of leaving the prison gates and returning to the people. He was afraid that he would have to go to the places where he had lived and from where he had been dragged away for no reason. He knew he would never be able to return to his mathematics...

„Hele, netvař se kysele, nebuď vůl. Musíš se v tom naučit plavat. My jsme všichni banda podvodníků a jednou nás rozeženou. Do té doby si musíš najít koryto. Stačí malý korejtko, nízký, abys do něho dosáhl a dokud ti milovaná matka strana sype žer a buď zticha.“

Výstižný komentář Karla Hvížďaly (ČRoPLus 23.4.2021 Názory a argumenty – od 13:46:10 hod.), cituji:

Ve vrbětickém případu nejde toliko o střet zpravodajských služeb. Ruské zpravodajské služby pracují ve stylu mafií tzn. naprostý nezájem, zda zabijí pět nebo deset lidí, což se přesně událo ve Vrběticích. To jsou slova jednoho z odborníků.

Stejné úvahy, které tento bývalý zpravodajec vyvracel slyšíme mnohdy od našich lidí, ale i od diplomatů či politiků ze staré Evropy. Naposled třeba zaznělo, že je nepravděpodobné, aby teroristické akce po Evropě prováděli stále stejní, kteří se po světě pohybují se stejnými pasy, aniž mění svou podobu. To ukazuje na to, že nejde jen o střet zpravodajských služeb, ale o střet dvou rozdílných kultur. Z nichž jedna sztrana je finančně značně oslabená. Na tyto rozdíly často zapomínáme, protože nejsme schopni vystoupit ze zaběhnutých evropských stereotypů v myšlení.

Zákon z roku 2005, podle kterého oběti okupace vojsky Varšavské smlouvy nebo pozůstalí obětí mohou od státu dostat jednorázové finanční odškodnění od 30 000 do 150 000 korun, tak podle Lišky vytvořil nerovnost mezi poškozenými občany co do vyplacené částky. Mnozí žadatelé totiž byli odmítnuti, protože už jednou odškodněni byli...

Těch 52 let je dalším důkazem kdo v naší zemi určuje dění – bývalí komunisté a jejich pohrobci. K obětem okupace patří i všichni ti, co byli zabiti či zavražděni po okupaci, jejich rodiny a příbuzní – ti už nárok nemají?! Např. jeden z největších českých filosofů filosof Jan Patočka. Byli zveřejněny jména příslušníků StB, co zavinili jeho smrt? Byli pachatelé obžalováni a odsouzeni? Angažovali se ve věci jeho žáci, dnes uznávané osobnosti veřejného života jako Václav Bělohradský, Tomáš Halík, Jiří Němec či Miroslav Petříček?

Na odškodnění obětí Pražského povstání nikdo nepomyslel, ani oběti, jejich rodiny a příbuzní – byla to otázka cti a povinnosti, kdy pomníčky a pamětní desky mají hodnotu nevyčíslitelnou žádnými penězi.

Aktualizováno 24.11.2023: Ing. Petr Walter, narozen 19.10.1961, v současnosti vedoucí zahradnického oddělení Zoo Jihlava. Svazky StB Ostrava. "Pan Walter byl hodný estébák, protože dělal jen na ekonomické rozvědce..." JŠ

***

... Jde o člověka, který byl v minulosti oficiálně vedeným poručíkem Státní bezpečnosti a který se do zoo dostal za odměnu, neboť určitým lidem poskytl pomoc při výběrovém řízení....

***

Milé bývalé kolegyně a milí kolegové,

touto cestou bych Vám všem chtěl velice poděkovat za krásných deset let spolupráce v rámci mého působení v jihlavské zoo a zároveň bych Vám chtěl ozřejmit okolnosti a důvody ukončení svého působení v této organizaci. Nejdříve mi však dovolte vyjádřit vděčnost za všechny nezapomenutelné a skvělé zážitky, které jsem s mnohými z Vás zažil při získávání materiálů pro Vaše reportáže a články. Jsem nesmírně rád, že nejen díky těmto zážitkům jsem s Vámi mohl navázat kvalitní pracovní a nebojím se říct, že v mnoha případech i přátelské vztahy, jichž si i nadále velmi vážím.

Můj velmi osobní vztah k Zoo Jihlava se začal formovat již před lety, kdy jsem tam coby malý kluk pravidelně a s velkým zaujetím pozoroval nejen chovaná zvířata, ale i jejich chovatele. Mým největším dětským hrdinou se nakonec stal tehdejší ředitel pan Jiroušek. Coby ředitel a herpetolog mě jako milovníka plazů nesmírně fascinoval a o to více si vážím toho, že jsme spolu v průběhu času navázali krásné přátelství. S jihlavskou zoo jsem ovšem začal spolupracovat až později, a to ve svých šestnácti letech, kdy mi tehdejší paní ředitelka Eliška Kubíková dala důvěru a nechala mě v zoo každoročně přednášet o netopýrech a po ukončení studií mne nakonec v zoo i zaměstnala, za což jsem jí dodnes nesmírně vděčný. Díky této šanci jsem poznal nejen spoustu zajímavých a cenných druhů zvířat, z nichž se někteří konkrétní jedinci ukázali být osobnostmi v pravém slova smyslu, ale měl jsem možnost se seznámit i s mnoha skvělými lidmi a navázat krásná přátelství. Hlavně jsem však mohl naplno využít svoje znalosti o přírodě a svůj dar srozumitelnou formou mluvit k lidem a s lidmi o zvířatech, zoologických zahradách a potřebě ochrany nejen zvířat, ale celé přírody.

Zatímco jsem byl uklizen v psychiatrické léčebně, která mě chránila před opětovným zatčením, sešel se Nejvyšší soud a rozhodl takto právem: „Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3.  července 1962 se pro porušení zákona ruší, neboť větu, že president republiky Antonín Novotný je vůl, nelze považovat za kulturní činnost.“

***

Knížku jsem našel při třídění mé stále rostoucí knihovny, jakoby na mne čekala. Opět jsem si ji přečetl. Je tak skvěle napsaná, že ji přečtete „jedním dechem“. Styl Vladimíra Škutiny vás prostě nepustí dokud ji nedočtete. Setkal jsem se s ním jen jednou, v Curychu 8.7.1989 na besedě s Pavlem Kantorkem, kterou moderoval (zvukový záznam besedy doporučuji!). JŠ

***

Str. 70: Pak jsem zažil ve svém okolí jiný případ. Profesor matematiky, který trávil ve vězení už čtrnáctý rok. Byl uzavřený do sebe, s nikým se nekamarádil a trpělivě vykonával všechny rozkazy, i ty, které byly absolutně nesmyslné.  Jednou jsem vedle něho seděl při navlékání korálů a pan profesor se mi přiznal, že jsem strašně podobný jeho synovi. Věděl jsem, že pan profesor nedostává žádné dopisy a žádné dopisy také nepíše. Byl zavřen pro špionáž a velezradu. Sloužil za války jako letec u RAFv Anglii a hned po osmačtyřicátém ho zavřeli a ještě v roce 1962 neměl za sebou soud. Mnohem později jsem se dozvěděl, že mu syna zastřelili při pokusu o nedovolený přechod hranic, jeho žena zemřela v roce 1949 na rakovinu a dcera spáchala sebevraždu.

Pan profesor se amnestie děsil. Děsil se pomyšlení, že by měl opustit brány vězení a vrátit se mezi lidi. Bál se, že bude muset jít do míst, kde žil a odkud ho bezdůvodně odvlekli. Věděl, že už se nikdy nebude moci vrátit ke své matematice…  

Aktualizováno 21.2.2023: Mašínová: Zlu je nutné se radikálně postavit za každých okolností

***

Neodsouzení okupace z roku 1968 gen. Petrem Pavlem a neomluvení se za mravní selhání, je znepokojující. Takto vystoupil v médiích v roce 2019 – první rozhovor – druhý rozhovor. Připomínám, že kontrarozvědka, kde byl Petr Pavel školen, byla pod přímou kontrolou GRU.

Šéf StB, gen. Aloiz Lorenc, odevzdal na jaře 1990 část neskartovaných dokumentů na velvyslanectví Ruska v Praze. Jako jediný šéf tajných služeb z východního bloku zůstal ve funkci půl roku. Pořad k tomuto tématu je v archivu ČRo nedostupný z důvodů ochrany autorských práv? Charakter člověka je neměnný, mohou být výjimky. V tomto smyslu věřím, že nový president v nadcházející těžké době obstojí. Doba vyžaduje silného, nezpochybnitelného presidenta, přesvědčivého v myšlení, chování a skutcích. JŠ

Aktualizováno 16.5.2020:  K probádání rozkazu ministra vnitra Sachera historiky z ÚSTR nedošlo ani po 30 letech?!

Tento rozkaz je „odměna“ za „cinkání klíčky“ a to s jedná jen o Plzeň! Kolik z těchto příslušníků SNB bylo „rehabilitováno“, bývalými kolegy a nastoupilo zpět do bezpečnostních složek? Kolik z nich dnes pobírá  padesátitisícové důchody - za podporu zločinného komunistického režimu?

Statisíce obětí zločinného komunistického režimu nebyly odškodněny či jen pár korunami, pokud vůbec?! Pachatelé zločinů proti lidskosti či jejich pohrobci, pokračují ve svých zločinech dodnes. Nebude-li mít země sílu se tomuto dědictví totality postavit, budou napáchány škody mnohem větší, než hrozí koronavirem a suchem.

Opět ohrožujeme sami sebe nejvíce. Nyní se rozhoduje, zda budeme žít v nové formě totality, nebo si svobodu a demokracii vybojujeme vlastním úsilím. Žádná totalita nemůže trvale zajistit blahobyt a prosperitu a už vůbec se demokratické hodnoty „nevybojují“ na zahradách, chalupách, v hospodách, na dovolených či v supermarketech. Svoboda nebyla nikdy zadarmo, jen otroctví - bez boje!

Píše iDNES (21.10.2021). Připomínám články iDNES Filipa u soudu zachránili „jeho“ lidé z StB (8.7.2006) aDonášel na mě bludy, říká oběť agenta Filipa (18.10.2006)

Soudruh Filip by měl celou částku věnovat straně a dokázat tak, že jí slouží, ne sobě a majetku, stejně tak ostatní poslanci KSČM. Vydělali za 30 let v parlamentu miliony, které strana nyní bude potřebovat, aby vůbec mohla existovat. Odhalí tak svůj skutečný charakter. Připomínám, že prvním místopředsedou si tohoto vejlupka zvolilo 75% poslanců „demokratického“ parlamentu – anonymními hlasy!

Umí si někdo představit, že by v Bundestagu po válce zasedala nacistická NSDAP a její končící členové obdrželi tak nemravné odchodné? Kdo se tady komu vysmívá a je považován za hlupáka? Pouhými cinkání klíčky se ještě žádná revoluce nevyhrála, naopak zaseté zlo opět vzklíčilo v jiné formě. Můžeme za to poděkovat jen sami sobě. Dokud budeme upřednostňovat jen své osobní zájmy, doplatíme na to všichni, tedy i naše země a budoucí generace. Trestní oznámení Sodales Solonis z.s. na poslance KSČM Grospiče vrací OSZ Beroun PČR k dalšímu šetření – už pátý měsíc čekám na výsledky šetření PČR Beroun… 

„Je tady nejaký primitiv, neznám, jste pro mne nula, odveďte ho“ - Miroslav Grebeníček 1. 5. 2005 Letná

* * *

V covidové záplavě informací jsem opomněl toto „výročí“ – neškodí připomenout.  PČR „rozkazu“ předsedy KSČM výše, obratem vyhověla. Jednala se mnou, jako bych byl terorista. V archivu Reportérů ČT je Prvomájový zásah na Letné ke shlédnutí. Doplňuji o informace, které v pořadu nezazněly.

Reakci Grebeníčka „vybudil“ můj vstup do jeho proslovu, kdy děkoval Rudé armádě za osvobození Československa. Vykřikl jsem v pauze: „A nezapomeňte na Američany, kteří osvobodili Západní Čechy.“(Tehdy jsem ještě nevěděl, že cca 400 měst osvobodila i rumunská vojska na což se zapomíná dodnes).

Referovali NOVINKY.CZ i bulvár AHAONLINE. Při vší úctě k jeho schopnostem a zejména práci pro děti, neuvádí se, že byl v Cibulkových seznamech veden jako agent StB.

Byl velmi populární, pracoval s dětmi, měl jejich plnou důvěru. Můžeme jen spekulovat, zda jejich důvěřivosti nezneužíval a získával informace o jejich rodičích. Nejsem soudce, abych vynášel soudy, ale i v rozhovoru na AHAONLINE Václav Upír Krejčí lecos naznačuje o části charakteru Miloše Nesvadby. Nevyplývá z něho zrovna charakterová a mravní pevnost tohoto herce a malíře. Zásadoví lidé nemohli za totality budovat „velké kariéry“ aniž by se s ním nějakým způsobem nearanžovali, resp. nekolaborovali. Svědomí je hranice mezi dobrem a zlem a její určení určuje náš skutečný charakter.