Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

"Nic není vyřešeno na věčné časy - co není vyřešeno spravedlivě."

Abraham Lincoln

***

Zdravím vás, milí sudetští přátelé,

jako velikonoční dárek od SL-Bundu jste jistě obdrželi pozvánku na ST 2023 v Regensburgu. Obdrželi ji i lidé, kteří nejsou členy landsmanšaftu. Na rozdíl od Hofu chtějí mít sály plné. Jak se dalo očekávat. Ti, kteří se nechtějí smířit s nespravedlností vyloučení, kterou SL toleruje alespoň změnou stanov, založili nový legální spolek, tzv: Sudetendeutschen Landesverband Bayern e.V.

Zatím neobdržel pozvání. Nejsme pomstychtiví, proto dáváme aktérům SL šanci na naši účast na ST 2023, aby se lépe zaplnily sály. Naše účast však podléhá demokratickým podmínkám, které by měly být na akci dotované Svobodným státem Bavorsko samozřejmostí. To však není jisté u vedení SL, které nás, "sudetské Němce", symbolizuje kruhem teček, dokonce velmi tlustým. Naše podmínky účasti v sále, najdete v příloze PdF.

Krajina ve stínu režiséra Bohdana Slámy je kronikou lidí a jedné malé vesnice v pohraničí vláčené dějinami třicátých, čtyřicátých a padesátých let minulého století. Hrdinové filmu čelí nacismu i komunismu, každý z nich se s jejich přísliby a hrůzami vyrovnává jinak. V popředí příběhu pak stojí osud jedné rodiny, na kterou předválečná doba, válka i události po válce dopadají vždy plnou silou.

Život ve vsi probíhal vždy v pospolitosti, v těžkých pohraničních podmínkách bylo pro všechny důležité zasadit, sklidit, přežít zimu a vychovat děti. Pak ale přichází doba, kdy je nutné si vybrat, kdo je Rakušan, Němec a kdo je Čech. Najednou je potřeba zvolit, kdo z celoživotních sousedů je spojenec a kdo je vlastně nepřítel. Do každodenního života lidí zasáhla historie a s ní také bezpráví, lidské slabosti a násilí. Ze sousedů se v takovém okamžiku mohou stát i vrazi. Marie je Češka, její muž je ale pevně spjatý s místní půdou a vždy byl Němec. Mají chalupu, pole, vychovávají syna a snaží se žít podle toho, co je správné. Nejdříve sledují rostoucí vzájemnou nenávist lidí ve vsi, aby pak zloba dopadla i na ně samotné.

"Žádný sociální pokrok" (prohlášení společnosti Porsche)

Sousedé a naši četní krajané v Horním Rakousku z toho nebudou mít velkou radost: komise historiků - jistě špičkových - došla k závěru, že název Porsche je "historicky zatížený". Proto bude - v každém případě jen směšně dlouhá - Porscheweg (našemu slavnému rodákovi Ferdinandu Porsche, narozenému v Maffersdorfu/Severních Čechách - Vratislavice nad Nisou), není věnována ani ulice!), v linecké čtvrti "Neue Heimat" brzy přejmenována. Článek v deníku Kurier naleznete zde. Z cedule označující vjezd do rodiště Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích nad Nisou, už  bylo odstraněno jeho jméno…

V roce 2013 stanovil maďarský parlament symbolický den 19. ledna - datum, kdy deportace začala v roce 1946 v městečku Budaörs / Wudersch na západním předměstí Budapešti - jako Národní den vzpomínky na deportace Němců. - Podle maďarské legislativy pro národnostní menšiny (pravděpodobně nejvelkorysejší v Evropě!) se Němci mimo jiné těší v mnoha obcích např. ve městě Sopron / Ödenburg na rakouských hranicích, vysokému stupni kulturní autonomie. V maďarském parlamentu je pro ně automaticky vyhrazeno místo. Toto křeslo v současné době zaujímá Imre (německy: Emmerich) Ritter, který má právo mluvit německy v národním parlamentu. - Maďarský premiér Viktor Orbán a poslanec Imre Ritter včera položili věnec před pamětní deskou na budínském nádraží, zatímco státní tajemník pro komunikaci a mezinárodní vztahy Zoltán Kovács považoval deportaci Švábů (1946–1948) za „nenapravitelnou ztrátu“ pro Maďarsko. Starosta Budapešti Gergely Karácsony (Zelení, opozice) vzdal hold obětem těchto deportací: „Dlužíme jim a budoucím generacím akt vzpomínky a společný domov, ve kterém nelze tyto činy opakovat.“

***

Když pomyslíme na tragédii vyhoštění Němců ze střední a východní Evropy po druhé světové válce, myslíme především na Benešovy dekrety a na vyhoštění tří milionů sudetských Němců a devíti milionů Němců ze Slezska, Pomořanska a východního Pruska, těch z Polsko a Sovětský svaz byli vyhnáni. V případě Maďarska se nejednalo o obyvatele dobytých nebo dobytých provincií, ale o část německé menšiny, která v zemi žila dlouhou dobu.

Aktualizováno 7.7.2023

***

Můžete se sami přesvědčit v článku Festivalové balasty. Neveřejné „Párty“ vždy odhalují skutečný charakter hostů, zvláště v pozdějším čase - ne „róby, fraky a média“. Tyto trapasy a další se s těmi zamlčovanými před veřejností srovnávat nedají. České plebejství v přímém přenosu, které se snaží ukazovat svoji "světovost". Ruka presidenta MFF na rameni americké filmové hvězdy je toho další ukázkou. To by si kultivovaný president respektovaného MFF neměl nikdy dovolit. Kdo to ale vnímá, když ti „nahoře“ přebírají i zvyky těch „dole“, ať už ze žoviálnosti, nebo vlastního zviditelnění, či narciství.

Jak nám dnes chybí skutečná kultivovanost, noblesa a šlechta. Její nositele jsme si sami „vylikvidovali“ i díky zločinci dr. Edvardu Benešovi. Byla kdysi přítomna i v Karlových Varech, kam jezdili i králové, osobnosti světového významu a kdy na jejich dobrou pověst a úroveň dbali sudetští Němci. Veřejnoprávní ČT i Reportéři ČT mlčely o minulých skandálech, mlčet budou i o dnešních či budoucích, dokud nenajdou odvahu skutečně sloužit veřejnosti a ne mocenským a zájmovým strukturám v pozadí. Pokud vím, žádná trestní oznámení a žaloby nebyly dodnes podány…

V Událostech ČT se „vyznamenal“ Marek Eben, když ironicky tvrdil, že naše armáda nikdy nenapadla Německo ani Polsko. Už nedodal, že vraždila své vlastní obyvatelstvona Moravě, v Čechách i na Slovensku, v době míru, včetně žen, dětí, batolat a kojenců, ani to, že za posledních 100 let nikdy nebránila své území proti vpádu cizích vojsk a která jsme ještě pomáhali vyzbrojit. Alespoň Události ČT připomněly opravu kostela ve Strýčicích, kdysi regionálního kulturního centra, který byl obnoven především díky finanční pomoci českých Němců…

Karlovy Vary (Carlsbad) patří stále Rusům, byť turisty z Ruska už nepotkáte, zato jejich majetek na každém kroku. Na MFF opět ruští olygarchové rekordně zbohatnou, „sankce nesankce“. Dost možná, že za peníze návštěvníků MFF Rusko nakoupí další rakety, kdy oběťmi budou další stovky civilistů a dětí na Ukrajině… JŠ 

Byla to jedna z nejdramatičtějších nocí moderních českých dějin. Berlínské kancléřství ze 14. na 15. březen 1939 a brutální nátlak nacistických špiček na československého prezidenta Emila Háchu, aby „odevzdal osud českého národa a státu do rukou vůdce německého národa“. Strastiplnou cestu podstoupila s Háchou i jeho dcera. Co víme o jejím životě? Celý článek>

Dcera dr. Emila Háchy Milada Rádlová, zemřela 10 dnů (19.12.1989) před volbou Václava Havla  presidentem (29.12.1989)... Symbolický, nedokončený vzkaz minulosti a připomenutí poctivé služby zemi, která stála presidenta dr. Emila Háchu život... 

Aktualizováno 13.10.2023: Citace z projevů prezidenta Beneše a českých politiků k jednání s Němci

***

„Edvard Beneš nebyl dobrý diplomat. Když mluvil anglicky, rozčílil většinu lidí, které potkal. Byl absolutně seběvědomý, až mesiášský, kdyš šlo o historickou úlohu Československa. Anglické prostředí neznal, nerozuměl mu. Je příznačné, že když přijde Mnichov, nezhroutí se jen Beneš, ale celá československá elita, všichni do jednoho. Západ nerozuměl Československu a Československo Západu.Vsadit všechno na vojenskou podporu Velké Británie a Francie, když přitom v meziválečném období bylo evidentní, že se tyto země do další katastrofické války nijak nehrnou, byla přinejmenším odvážná sázka. A ta sázka se Československu nakonec vymstila.“ Thomas Lorman, britský historik (LN 30.9.2023: Československo byla Ukrajina, které nepomohli)

***

Založení Československa bylo na stejném principu jako založení SSSR – ignorace etnik a národností ve prospěch jednoho etnika a národa, tam začalo neštěstí naší země. Následky pociťujeme dodnes V Rakousku bude přestavěn rodný dům Adolfa Hitlera v muzeum, jako varování budoucím generacím. Muzeum Edvarda Beneše máme v Sezimově Ústí v jeho vile. O jeho zločinech se tam nic nedozvíte. Opět popíráme minulost, místo zveřejnění pravdy. Nedivme se potom, že se nám minulost stále vrací. JŠ

***

To, že se celý ústavní systém samostatného Československa zhroutil už půl roku předtím a parlament i vláda přestaly fungovat, zůstává mimo pozornost. Stejně jako to, že se celá zahraničně politická koncepce československého státu zhroutila nejpozději v roce 1935 a omezenost jeho vedení ho zavedla do absolutní mezinárodní izolace. Stále se totiž odmítáme podívat do vlastních duší a na vlastní chyby, natož abychom se tím dobrali smíření a odpuštění. Otázka obrany území suverénního státu je sama o sobě nesmyslná. Stát a společenství, které ho tvoří, ztrácí smysl samotné existence, pokud se v jakékoliv situaci nepostaví na odpor agresi.

Varovná slova Otto von Habsburga Posseltovi: "Kdo se ožení s duchem doby, zítra ovdoví."

***

Co nyní Bernde Posselte?

Ze vzletné chvály Markuse Södera na Sudetoněmeckém dni 2023 zbylo jen beznadějné 10. místo.

Podíváme-li se na kandidátní listiny CSU pro evropské volby z posledních dvou volebních období a porovnáme-li je s tou současnou, je úpadek Bernda Posselta jasně patrný:

V roce 2014 se umístil na  6. místě

V roce 2019 se umístil na 7. místě

V roce 2023 se umístil na 10. místě

Polský politik Kaczyński požaduje po Německu odškodnění ve výši 2,1 bilionu eur (!) za zkázu Polska během druhé světové války, zejména za zničení Varšavy.

Jakékoli ničení, ať už kdekoli, je strašnou skutečností, která si vyžádá nejen kulturní poklady, ale mimo jiné i nevinné lidské životy, je nehumánní a je třeba ji odmítnout. V případě Polska a Německa však byla tato okolnost vyřešena smírně a s konečnou platností již v roce 1953 a několikrát poté, takže další jednání nejsou nutná.

Pan Kaczyński při tom všem zapomíná na následující: V roce 1945 připadly Polsku jako válečná kořist rozsáhlé oblasti, které byly po staletí osídleny Němci: Slezsko, Východní Braniborsko, Pomořansko, Gdaňsk a jižní část Východního Pruska. Celkem přes 165 000 km2. Asi dvakrát větší než Rakousko!

Pokud provedete výpočty, dostanete následující: 165 000 km2 je přesně 165 miliard metrů čtverečních. Vezmeme-li velmi nízkou cenu 30 eur za metr čtvereční (v zemědělství je cena nižší, ale ve městech je obvykle 50 až 100krát vyšší), celková částka činí 4,95 bilionu eur - více než dvojnásobek toho, co požaduje polský politik. To je však pouze základní cena.

K tomu je třeba přidat následující hodnoty:

Češi nyní hodně nahlas protestují proti akcím Putinova režimu, který začal záměrně likvidovat hroby československých legionářů v Rusku. „To se nám pochopitelně vůbec nelíbí. Přitom děláme to samé, pokud jde o hroby českých Němců“,porovnává předseda spolku Krnovská synagoga.

***

Žalostný stav rovů - Porušování dohod i názoru vlády -  Úřednice uklízí - Metody jak sovětská armáda - Zhovadilost, buranství, neúcta - Naděje umírá poslední - Myslí si, že okrašlují, přitom ničí

Vyvrátit i s kořeny, tak se samosprávy některých obcí v pohraničí pořád dívají na vyhnané německé obyvatele. A likvidují jejich hroby, což mimo jiné zapovídá i směrnice Úřadu vlády ČR. „Vzít buldozer a ničit, to je barbarství,“ říká Jindřich Machala ze spolku Lubavia, který rovy Němců naopak zachraňuje. Loni bylo zničeno třeba německé pohřebiště ve Starých Křečanech na Děčínsku, nyní hrozí zánik hřbitova v Chomýži na okraji Krnova.

Loni na sklonku léta nechala krnovská radnice vyvěsit na hřbitově v místní části Chomýž následující výzvu: „Pokud se vlastníci o daná hrobová místa nepřihlásí do jednoho roku od zveřejnění, budou z pozemku odstraněna a vhodným způsobem zlikvidována.“ Šlo o hrozbu pozůstalým po německých vyhnancích z Chomýže. Paradoxně pouze v češtině a na lejstru přivázaném provázkem na hřbitovní kapli.

Této události se dnes sotva dostane pozornosti médií. Demonstrační průvod z Brna / Brünn na Moravě do Pohrlitz / Pohořelic u hranic je příliš neokázalý. Nikdo nebude přilepený na ulici, až si Češi a sudetští Němci budou společně připomínat 20 000 lidí, kteří byli v den Božího těla 1945 posláni na "brněnský pochod smrti" - čtvrtina z nich skutečně na smrt. Nicméně již v roce 1950se sudetští Němci ve své Chartě zapřísahali, že nebudou uvažovat o odvetě, a zavázali se ke sjednocené Evropě. Ještě dlouho po pádu komunismu se smířili s tím, že je v Praze nazývali nacisty. Jsou rádi, že čeští politici nyní navštěvují Sudetoněmecký den o svatodušních svátcích. Letos dokonce zahráli českou hymnu - s názvem "Kde domov můj?", což vyhnancům připadá jako výsměch. Co za to dostali? Ani zrušení Benešových dekretů (nespravedlivého základu vyhnání), ani zákona, který vyjímá vraždusudetských Němců z trestu. O restitucích ani nemluvě. V zájmu míru přešli sudetští Němci všechna vnucená opatření. Kdo, když ne oni, by si za to zasloužil Nobelovu cenu míru? Ale oni ji nedostanou. Prostě příliš neokázalé...

Manfred Maurer

Dne 6.10.2020 zveřejnily LN článek Jasny Machalické „O komunistických ideálech“. Končí slovy: „Ale válku začali nacisté a zfanatizovaní Sudeťáci je vítali jako osvoboditele. To je příčina a vše, co přišlo potom, byl následek.“ Dovolím si doplnit o skutečné příčiny a následky.

Redaktorky Machalické si vážím, píše dobré články, ale v tomto článku projevila neznalost dějin, tedy i chybné posuzování jejich příčin. Navíc z jejího hanlivého označení „Sudeťáci“ lze vycítit i určitou podjatost. Dovolil bych si proto článek doplnit o informace, které je třeba veřejnosti neustále připomínat. Ze Sudet se vracela většina lidí, kteří do nich byli "vdomestikování" vládou po vzniku ČSR v roce 1918. Byly rušeny německé školy, němečtí úředníci se museli do dvou let naučit česky, české firmy byly upřednostňovány ve státních zakázkách, 1/3 obyvatelstva země byla ignorována.

Přesto se čeští Němci snažili být loajální. V roce 1935 vyhráli volby. Pochopitelně vítali Hitlera jako "osvoboditele", kdy o jeho záměrech neměla většina tušení, vnímali to jako skutečné osvobození od teroru Čechů. Příčina nezačíná tedy rokem okupace, ale vznikem ČSR, kdy naše neštěstí začalo.

Léto 1990: Několik málo týdnů po pádu Železné opony se v jednom jihočeském hostinci setkávají dva přátelé z mládí z Českých Budějovic – německý lékař Karl Tomaschek a český inženýr Jan Hadrava. Noční diskuse se pro oba promění v bolestné setkání s minulostí, odhalení mezer v jejich vzpomínkách i věcí do té chvíle potlačovaných. O deset měsíců později najdou Tomascheka zmrzlého po náhlé sněhové vánici na terase rakouské salaše.

V tomto románě líčí literární historik a spisovatel Peter Becher gordický propletenec přátelství a zrady, triumfu a porážky, násilí a slabosti, která učinila české dějiny 20. století tak osudovými.

***

Autorské čtení proběhlo v pražském sídle zastoupení Svobodného státu Bavorsko dne 20.9.2023. Můžete si poslechnout zvukový záznam celé akce v němčině. Připojuji český překlad ukázek z knihy - závěrečná ukázka říká vše o nešťastných lidských osudech...

Bohužel jsem se nemohl zúčastnit závěrečné diskuse (dopravní spojení), kde bych přečetl citát níže z knihy Josefa Pekaře (Dějiny československé, Praha 1921):

Dne 9.3.2023 jsem se náhodou setkal s vedoucím Sudetoněmecké kanceláře v Praze panem Petrem Bartonem. Právě jsem vyšel  z nádraží Praha střed, kde jsem si prohlédl  pamětní desku (viz foto), o které jsem nevěděl. Chtěl jsem s ním o této záležitosti hovořit (zda o desce ví a zda byl přítomen jejímu odhalení). Přistoupil jsem k němu: "Dobrý den, pane Bartone". Když mě uviděl, reagoval: "Jděte do hajzlu" a v panice se ode mne rychle vzdálil... Je možné, že pražská kancelář SDL má vratký finanční základ, protože předseda Bernd Posselt již není placen Evropskou unií.

Je neštěstím každého spolku, když je jeho vedení zkorumpované politickou mocí. Občas chodím kolem jeho kanceláře nedaleko Senátu ČR. Buď je zavřená, nebo má otevřená okna, uvnitř nikdo, světla nesvítí, jen se větrá. Kancelář SDL v Praze by potřebovala důkladně provětrat, stejně, jako  současné vedení SDL v čele s Posseltem. Je urážkou všech vyhnaných sudetských Němců a statisíců nevinných obětí.

Na pamětní desce uváděných „uprchlých“ 370 000 Čechoslováků, byli z nemalé části ti, které tam nastěhovala vláda po vzniku ČSR v roce 1918. Mohli si s sebou vzít majetek i zůstat, pod podmínkou, že přijmou říšské občanství. 

Mimochodem na zločiny spáchaných na českých Němcích také upozorňují pamětní desky – v češtině i v němčině – ale počty obětí a podrobnosti většinou uváděny nejsou – viz pamětní deska na hřbitově v Postoloprtech…

JŠ

Calvin Coolidge: "Češi si dělají nárok na Sudety. Kdyby Čechům bylo přiznáno celé území, na které si činí nárok, bylo by to nejen nespravedlivé, ale i nebezpečné pro budoucnost nového státu a možná i nešťastné."

***

Krvavá daň sudetských Němců byla vysoká: v krupobití českých kulek zahynulo 54 mužů, žen a dětí. Zasažena byla města Kadaň, Ústí nad Labem, Cheb, Karlovy Vary, Stříbro, Hostinné a Šternberg. Tehdejší oběti si zaslouží, abychom si je připomněli účastí na březnových pietních aktech.

***

4. březen 1919 je součástí sudetoněmecké identity a zaujímá velké místo v kolektivní paměti sudetských Němců, neboť toto datum znamená státní násilí, vraždění, nerespektování práva na sebeurčení a národnostní útlak. Americký prezident Woodrow Wilson ve svém 14bodovém programu představil nový řád pro Evropu založený na právu národů na sebeurčení. Tohoto práva se dovolávaly více než 3 miliony sudetských Němců a na většinově německy osídlené oblasti Čech a Moravy si činila nárok i Rakouská republika, která vznikla v listopadu 1918.

Přináším další ukázky z knihy PRAVDOU KE SMÍŘENÍ (Spolek Saaz/Žatec 2013). Vyspělá země je schopna připomínat si své vlastní zločiny a omlouvat se za ně. Nevyspělá si připomíná jen zločiny těch druhých. Neexistuje kolektivní vina, ale existuje kolektivní stud. Byl to český gestapismus. Máme tak i německé Lidice. Němci se dokážou z každé porážky poučit a vzpamatovat. Češi se občas nedokážou vzpamatovat ani z vítězství.JŠ

***

Zavraždění pátera Maximiliána– Postoloprtský masakr červen 1945 – II. díl knihy (str. 315 – 454) 

***

"Základním předpokladem skutečného přátelství našich národů je pravda. Ať je jakkoli tvrdá, je třeba ji říkat.“

 „Máme zvláštní schopnost nás všech promítat si vlastní selhání do vybraných obětních beránků a jejich kritizováním se sami před svým svědomím očišťovat.“

Václav Havel

Platnost Benešových dekretů by měla být zrušena stejně, jako byly zrušeny nacistické Norimberské zákony. J.Š

* * *

Na okraj předvolební diskuse o tzv. Benešových dekretech

Předvolební debata mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem ukázala, že téma poválečného nuceného vysídlení německého obyvatelstva a konfiskace jeho majetku je i dnes živá, ačkoliv protagonisté oněch událostí z doby před téměř sedmdesáti lety jsou již jen starci a stařenami nad hrobem, anebo jsou mrtví. Co vlastně tak strašného řekl Karel Schwarzenberg? Jen tolik, že dnes by tzv. Benešovy dekrety neobstály a jejich původci by skončili před mezinárodním soudem pro válečné zločince v Haagu. Schwarzenberg sklidil za svoje odvážná slova bouři nevole, jak se ostatně dalo očekávat. Přitom neřekl nic, co by nebyla pravda a za co by se snad měl někomu omlouvat.

• § 14 zakazoval zobrazovat vznik Československé republiky na veřejnosti. Zobrazování bylo považováno za "pobuřování" a hrozily za něj až dva roky vězení. Habel to komentuje: "ČSR byla pravděpodobně jediným státem na světě, proti němuž bylo možné 'podněcovat' zobrazováním jeho vzniku a vystavit se tak trestnímu stíhání."

***

V roce 1918 byli Němci a Maďaři integrováni do československého území proti jejich vůli a v rozporu s právem národů na sebeurčení. Češi a Slováci však vyloučili druhý nejmocnější národ státu z přípravy právního řádu a ústavy. Toto nedemokratické jednání Němce hluboce ponížilo a velmi ztížilo jejich vřelý vztah k novému státu. Proto se symbolem němectví stal pomník habsburského císaře Josefa II. na náměstí v Chebu (Eger). Karl Wilfert starší nechal císaře odlít z bronzu. Tento pomník byl však Čechům trnem v oku.

25.4.2023 OS Praha 1: Fraška Vajnar, následky cinkání klíčky…

***

Aktualizováno 21.5.2023: Odpověď a Rozhodnutí ČT – Pavel Wonka opět umlčován.

Aktualizováno 28.4.2023: Žádost o informacek rukám vedení programu veřejnoprávní ČT.

***

Poslední oběť zločinného komunistického režimu. Obávám se, že tyto webové stránky budou jediné, které statečného Pavla Wonku v dnešní den připomenou. Jeho odkaz a varování se dodnes naplňují. Stát vyplatil jeho rodině odškodné 2473 korun … Jeho bratr Jiří Wonka byl „odškodněn“ 7, 50 korunami …Svědectví o smrti Pavla Wonky, bylo možné přehrát v iVysílaní ČT do 24.4.2023 ?! V Událostech ČT dnešního dne, mezi 33 zprávami, se místo na Pavla Wonku nenašlo, nepřekvapuje … 

JUDr. Marcela Horváthová je stále vedena mezi soudci Okresního soudu v Trutnově, stejně jako stále ordinuje MUDr. Radim Pek. Natočil jsem s ním rozhovor v jeho ordinaci, stejně jako s jedním zaměstnancem tehdejšího MZV. Bohužel mi soudní exekutor zničil archiv. Kopie jsem před lety předal Libuši Rudinské a hitorikovi Petru Blažkovi. Rudinská je v pomlouvačném dokumentu„Pavel Wonka se zavazuje“samozřejmě nepoužila.Je to podsouvání bez důkazů se snahou pošpinit jméno statečného člověka. Potvrdil mi to i jeho řídící důstojník Zdeněk Špulák.Ukradla i dokumenty z bytu Pavla Wonky, když jí Jiří Wonka ještě plně důvěřoval.  

Tento dopis mi zaslal president Václav Havel dne 8. 4. 2008. Dne 21.4 by se dožila maminka Pavla Wonky 100 let … Dnes slaví 80. narozeniny kardinál Dominik Duka. Loni, před budovou gen. štábu AČR, při tradiční vzpomínce na komunisty popraveného gen. Heliodora Píku, mi řekl: „Ubývá nás…“. Požádal jsem pana Jiřího Wonku, aby položil květiny na hrob svého bratra i za mne – jistě i jménem mnoha občanů ČR, kteří nezapoměli a nezapomínají …     

***

OS Trutnov 26.4.2012: I po 24 letech od smrti Pavla Wonky nás jeho odkaz stále oslovuje a varuje svoji aktuálností!

„Zkuste nahradit „s Němci“ termínem „se Židy“ – a pak se zamyslete.“

Tomáš Pecina

***

„Po přečtení textu Jana Urbana „Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění“ (vyšel v červnu na HlídacíPes.org) jsem o něm dlouze přemýšlel a považuji za nezbytné se k němu vrátit. Závěry v něm prezentované považuji za svým způsobem unikátní, ale bez kontextu a širších souvislostí také za velmi zavádějící“, píše předseda společnosti Edvarda Beneše Pavel Carbol.

Komentáře ke článku na Hlídacím psu jsou vypovídající. Také jsem jeden připojil: