Jeho projev v polském parlamentu jistě zaujme, byť nemusíme souhlasit se vším - hlas zdravého rozumu.
Lidem v nouzi je třeba pomáhat, ale pomoc má své hranice, nemáme-li být ohroženi sami. Různé kultury a rasy se mohou vzájemně obohacovat, navštěvovat, ale žít společně v jedné zemi, kdy je nespojuje stejná kultura a víra, je „časovaná bomba“. Kdo z politiků v Bruselu a jinde by chtěl bydlet v domě, či čtvrti, společně s lidmi zcela jiné víry, zvyků, způsobů a kultury? Poměry ve Francii, SRN, Švédsku a dalších zemích Evropy, nám to dennodenně připomínají. Připomínám i výrok lybijského vůdce M. Khadáfího: „Dobijeme Evropu ženskými pochvami.“ Na druhé straně blahobyt „vyspělých“ zemí je z nemalé části podložen i rabováním nerostných surovin i v zemích, odkud přicházejí uprchlíci. Také zbrojní průmysl sleduje své cíle, na jejichž konci roste bída zemí, kam dodávají své zbraně, ať už přímo či zprostředkovaně. Jednou z cest je začít vracet část našeho blahobytu zemím, kde měl svůj původ, naučili se postupně sami hospodařit ve prospěch většiny, ne jednotlivců a skupin s účelovou podporou ze zahraničí. Bude to dlouhá a nejistá cesta, ale neřešení problému začne řešit i nás, dříve či později, nemilosrdně, spravedlivě a zaslouženě. JŠ
P.S.
Jedna česká rodina se po 50ti letech právě vrací z JAR, zemi kterou milovala a která jí poskytla politický asyl, informoval ČRoPlus. Už se tam necítí bezpečně, tvrdí, že zemi nečeká nic dobrého. Myšlení jednoduchého domorodce vyjádřil jeho přesvědčením: „Když ty máš dům a já ne, není to spravedlivé.“ Dále chudina nevidí. Je snadno manipulovatelná a zneužitelná. Bude-li bída, prostě si vezmou vše, dokud bude co brát.
Read more...