Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

V říjnu 1988 chtěl tehdy devatenáctiletý občan Německé spolkové republiky (NSR) Holger Frenzel pomoci své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck, aby se i ona mohla dostat na Západ.

Proto pro ni ve svém voze Opel Manta vyhotovil „odborně a precizně úkryt“ a dal si s ní schůzku v Karlových Varech. Potom ji za pomoci svého kamaráda Petera Härpfera (také občana NSR) uschoval v autě a všichni tři se vydali směrem k československo-západoněmecké hranici u Pomezí. Příslušník pohraniční stráže František Engelmaier však úkryt odhalil a spolu s vrchním celním kontrolorem Jiřím Doubkem trojici zatkli. (1) Holger s Peterem byli po 5 dnech propuštěni a předáni do NSR. Krystina dopadla hůř. V československém vězení zůstala o týden déle a pak byla deportována do Německé demokratické republiky, kde byla odsouzena k 19 měsícům odnětí svobody.

Ve čtvrtek 14. 12. 2023 se Okresní soud v Prachaticích vrátil k události staré 44 let.

V noci ze Silvestra 1979 na Nový rok 1980 se tehdy 29letý Siegfried Löwe a jeho přítelkyně Franziska Walther, oba občané Německé demokratické republiky, pokusili přes Československo dostat na Západ. Jenže českoslovenští pohraničníci byli i tehdy bdělí a u obce Strážný je zatkli. Oba byli vzati do vazby a potom 15. 1. 1980 deportováni do své domovské země. Po propuštění z vězení se Siegfried a Franziska vzali; Franziska však v roce 2006 zemřela. Siegfried, kterému je nyní 73 let a bydlí v německém Schönwaldu, požádal minulý měsíc o českou soudní rehabilitaci.

Státní zástupce k tomu uvedl: „Siegfried a Franziska se patrně domnívali, že se jim přechod hranic podaří, protože na Silvestra budou pohraničníci opilí. Ale přinejmenším služební pes byl střízlivý. To ovšem nic nemění na tom, že návrh na soudní rehabilitaci je důvodný.“(Viz tabulku níže.)

Soud v Českém Krumlově 5. 5. 2021: „To, co jsem tehdy zažil, bylo součástí tehdejšího systému. Ti, kteří mu poslušně sloužili, mně dávali najevo, že proti mně nic osobně nemají. Kdyby ale dostali rozkaz, aby mě zastřelili, tak to bez váhání a jakýchkoli výčitek, udělají.“

Předsedkyně senátu JUDr. Martina Erbová po skončení výpovědi poděkovala prof. Wieskemu za jeho autentické svědectví a dodala: „Vaše výpověď je cenná zejména pro nás, kteří jsme tu dobu nezažili.“