„Do chvíle skonu na modré planetě mé pozdravy a díky ještě zazněte všem, kdož jakkoli mně pomáhali, ctili pravdu a neváhali ji povznášet…“ 
***
Dnes jsme se rozloučili v patnáctiminutovém obřadu v krematoriu Pardubice s s výjimečným člověkem. Bylo mi ctí se smět moci zúčastnit.
Zúčastnila se jeho první manželka (současná je v nemocnici), dcera a syn s partnery. Věnec od vnoučat Dalibora a Ondřeje byl položen přímo na rakvi. Položil jsem k ní symbolickou rudou růži, jistě i jménem mnoha jeho přátel, kteří se nemohli zúčastnit, nebo nevěděli. Jistě i za tisíce občanů, kteří viděli jeho hlavní dílo za poslední roky – Výstavu o zapomenutých zločinech komunismu v letech 1948 až 1989, nebo shlédli na těchto webových stránkách.
***
Podívejte se na všech 24 panelů výstavy
Tyto letákyjsem v tisících kopiích rozdával návštěvníkům výstav, na demonstracích a stále rozdávám
***
Byl jsem připraven vystoupit, kdyby byla obřadní síň zaplněná a připomenout neuvěřitelnou práci, kterou plk. Josef Musil i jako předseda sociálně-právní komise VSRV, odvedl v posledních letech. Byl vskutku stále ve službě a sloužil zemi. Vykonal sám více potřebné práce, než celé vedení VSRV. Za svoji odvedenou práci pro rodnou zemi si zasloužil vojenský pohřeb, čestnou stráž, salvy - a zaslouží nejvyšší státní vyznamenání! Pořídil jsem zvukový záznam obřadu – písně a melodie vyjádřili dokonale jeho duší s hlubokým lidským, nadosobním vnímáním života a citem. Při Don´t cry for me Argentina z nezapomenutelné Evity – jsem se chvěl... Svůj slib splnil.
Read more...