s každého dne může sílu brát, jistotu živé lásky znát, potom všem postříbří život vezdejší. Cílem je poznat svět, přesto svítit do tmy, slzy otřít umět, poznat kdo trápí se, nezradíc svým slovem trpící. Podstata bytí lidského je vlastně pořád stejná. Cokoliv se kamkoliv posuje, nitra lidská jsou pořád stejná.
Co jitří, křísí v každém cit vřelý, s ním již nemít kříž. Duše Ježíše Krista má být uzdravena. Boží duše se potřebuje uzdravit, aby mohla lidem dát to pravé štěstí. Boží lásky se dožije ten, kdo žije. Proč je tady to utrpení, kterého je víc než dost, když ho člověk vnímá? Dary chceme jen přijímat. Nejsme zvyklí přijímat. Až když se uskrovníme a změníme, můžeme očekávat druhý příchod Ježíše Krista. Vše co se stane ve hmotě, se nejprve uděje v duchovním světě. Duše Boží je zraněná. I slzy ctí, které jsou prožité ve stínu Božím, jsou pro Pána Krista živící rosou, ze které si cit snímat chce, než se sám přemůže zlo. Duše Boží, kterou si vybere, se posiluje. Z každého dne může sílu brát. Duši vyvolenou sám Pán Bůh bez Kříže ji pohostí otcem milostí. Ví sám, že život ctící se loučí se svým příkořím. Šťastný život přijímá s duší milou, kdy cit mu smývá křivdy.
Read more...