Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Calvin Coolidge: "Češi si dělají nárok na Sudety. Kdyby Čechům bylo přiznáno celé území, na které si činí nárok, bylo by to nejen nespravedlivé, ale i nebezpečné pro budoucnost nového státu a možná i nešťastné."

***

Krvavá daň sudetských Němců byla vysoká: v krupobití českých kulek zahynulo 54 mužů, žen a dětí. Zasažena byla města Kadaň, Ústí nad Labem, Cheb, Karlovy Vary, Stříbro, Hostinné a Šternberg. Tehdejší oběti si zaslouží, abychom si je připomněli účastí na březnových pietních aktech.

***

4. březen 1919 je součástí sudetoněmecké identity a zaujímá velké místo v kolektivní paměti sudetských Němců, neboť toto datum znamená státní násilí, vraždění, nerespektování práva na sebeurčení a národnostní útlak. Americký prezident Woodrow Wilson ve svém 14bodovém programu představil nový řád pro Evropu založený na právu národů na sebeurčení. Tohoto práva se dovolávaly více než 3 miliony sudetských Němců a na většinově německy osídlené oblasti Čech a Moravy si činila nárok i Rakouská republika, která vznikla v listopadu 1918.

"ČSR byla pravděpodobně jediným státem na světě, proti němuž bylo možné 'podněcovat' zobrazováním jeho vzniku a vystavit se tak trestnímu stíhání..."

V roce 1918 byli Němci proti své vůli a v rozporu s právem národů na sebeurčení začleněni do Československa, ale jako druhý nejsilnější národ byli vyloučeni z tvorby právního řádu a ústavy. Toto nedemokratické jednání Němce hluboce ponížilo a velmi jim ztížilo úvahy o podpoře nového státu. Proto se symbolem němectví stal pomník habsburského císaře Josefa II. na náměstí v Chebu. Karl Wilfert starší jej nechal odlít z bronzu. Tento pomník byl však Čechům trnem v oku.

V noci 14. listopadu 1920 českoslovenští vojáci císaře Josefa II. s hlasitým řevem svrhli z podstavce. Německé obyvatelstvo však ještě téže noci vrátilo císaře Josefa na jeho původní místo a k podstavci ho přikovalo silnými železnými pásy. Chyběla mu pravá ruka, v níž držel toleranční patent, v němž stanovil toleranci protestantské víry vedle katolické. Vojáci si tuto ruku pravděpodobně vzali jako trofej. Po několik následujících let nemohlo nic lépe ilustrovat utlačenou německou menšinu a českou aroganci než císař Josef II. v tomto zvláštním provedení pomníku.